Prehistoričtí lasicovití: Chamitataxus

Přišel rok 2018, a tak jsem si řekl, že nejlepší způsob, jak ho zahájit, bude vytvořit zcela nový projekt. Již jsem se zmínil o svém plánu psát o vyhynulých lasicovitých šelmách. Tyto šelmy velice obdivuji pro jejich eleganci a přizpůsobivost. Stojí za to dozvědět se něco o jejich vývoji. Zatímco tedy projekt Psovité šelmy pravěku pokračuje, začíná dneškem nová série článků Prehistoričtí lasicovití. Bude se podobat Psovitým šelmám pravěku, Vyhynulým tvorům Karibiku a Ztracené fauně Nového Zélandu... Užijte si tedy cestu zpět v čase za předchůdci dnešních kun, lasiček, vyder a jezevců!

Jméno: Chamitataxus avitus,

Období: pozdní Miocén, před 6 miliony let,

Místo: Severní Amerika.

Tradičně se lasicovité šelmy (čeleď Mustelidae) dělí na dvě podčeledě: kunovití (Mustelinae) a vydry (Lutrinae). Nicméně ještě přesnější je novější dělení na pět podčeledí. V takovém případě je podčeleď kunovitých rozdělena, a nezahrnuje například medojedy nebo americké jezevce. Právě američtí jezevci vykazují sami o sobě znaky své vlastní podčeledi, která byla pojmenována Taxidiinae. Jezevec americký, latinsky Taxidea taxus, je jediným v současnosti žijícím zástupcem této skupiny. Obývá většinu území Spojených států amerických s výjimkou východu a jihovýchodu, na severu areál jeho rozšíření zasahuje až do Severozápadních teritorií v Kanadě a na jihu do Mexika. Preferuje otevřené plochy s malým množstvím stromů, nejčastěji je k přistižení na travnatých prériích. Jezevec americký je jakožto rod Taxidea jen jedním ze tří rodů jezevců, kteří se řadí do jeho podčeledi. Těmi dalšími jsou málo známá Pliotaxidea a lépe prozkoumaný Chamitataxus. Je pravděpodobné, že Chamitataxus se v mnohém podobal svému dnešnímu příbuznému. Tento pozdně miocénní jezevec měl krátké končetiny, protáhlý čenich a zuby typické pro masožravce. Dosud byl nalezen a prostudován pouze jediný exemplář, pocházející z lomu nedaleko městečka Lyden v Novém Mexiku, USA. Lom je součástí geologické formace Chamita, podle níž byl živočich pojmenován. Exemplář, objevený v roce 1935, sestává z téměř kompletní lebky. To je vzácnost, každopádně právě z lebky lze o zvířeti mnohdy zjistit nejvíce. Vzhledem k tomu, jak se lebka Chamitataxe podobala lebce dnešního amerického jezevce, přestože je v detailech odlišná, lze tvrdit, že žil Chamitataxus podobným způsobem života. Šlo o masožravce, který se jako jeho dnešní bratránek živil malými savci, kupříkladu pišťuchami, které existují už přinejmenším 16 milionů let. Pravděpodobně to byl žravý lovec. Měl výtečný sluch a byl citlivý na nízkofrekvenční zvuky. Ve své době však čelil konkurenci ze strany větších masožravců, jež si jej případně mohli dát k obědu. Psovité šelmy překvapivé velikosti i šavlozubé kočky už před 6 miliony let křižovaly americké pláně. Chamitataxus se před nimi musel mít na pozoru. Ve formaci Chamita byly objeveny i ostatky vyhynulého vidloroha rodu Osbornoceros. Žil ve stejné době jako Chamitataxus. Vidlorozi se vyskytují na pláních. Z toho lze vyvodit, že pravěké Nové Mexiko se co se týče krajiny podobalo tomu dnešnímu. Právě v takovém prostředí slídil Chamitataxus po chutném jídle...

Pokud se Vám první část Prehistorických lasicovitých líbila, komentujte. Možná už během ledna přibydou další nové projekty!