Přišel rok 2018, a tak jsem si řekl, že nejlepší způsob, jak ho zahájit, bude vytvořit zcela nový projekt. Již jsem se zmínil o svém plánu psát o vyhynulých lasicovitých šelmách. Tyto šelmy velice obdivuji pro jejich eleganci a přizpůsobivost. Stojí za to dozvědět se něco o jejich vývoji. Zatímco tedy projekt Psovité šelmy pravěku pokračuje, začíná dneškem nová série článků Prehistoričtí lasicovití. Bude se podobat Psovitým šelmám pravěku, Vyhynulým tvorům Karibiku a Ztracené fauně Nového Zélandu... Užijte si tedy cestu zpět v čase za předchůdci dnešních kun, lasiček, vyder a jezevců!
Jméno: Chamitataxus avitus,
Období: pozdní Miocén, před 6 miliony let,
Místo: Severní Amerika.
Tradičně se lasicovité šelmy (čeleď Mustelidae) dělí na dvě podčeledě: kunovití (Mustelinae) a vydry (Lutrinae). Nicméně ještě přesnější je novější dělení na pět podčeledí. V takovém případě je podčeleď kunovitých rozdělena, a nezahrnuje například medojedy nebo americké jezevce. Právě američtí jezevci vykazují sami o sobě znaky své vlastní podčeledi, která byla pojmenována Taxidiinae. Jezevec americký, latinsky Taxidea taxus, je jediným v současnosti žijícím zástupcem této skupiny. Obývá většinu území Spojených států amerických s výjimkou východu a jihovýchodu, na severu areál jeho rozšíření zasahuje až do Severozápadních teritorií v Kanadě a na jihu do Mexika. Preferuje otevřené plochy s malým množstvím stromů, nejčastěji je k přistižení na travnatých prériích. Jezevec americký je jakožto rod Taxidea jen jedním ze tří rodů jezevců, kteří se řadí do jeho podčeledi. Těmi dalšími jsou málo známá Pliotaxidea a lépe prozkoumaný Chamitataxus. Je pravděpodobné, že Chamitataxus se v mnohém podobal svému dnešnímu příbuznému. Tento pozdně miocénní jezevec měl krátké končetiny, protáhlý čenich a zuby typické pro masožravce. Dosud byl nalezen a prostudován pouze jediný exemplář, pocházející z lomu nedaleko městečka Lyden v Novém Mexiku, USA. Lom je součástí geologické formace Chamita, podle níž byl živočich pojmenován. Exemplář, objevený v roce 1935, sestává z téměř kompletní lebky. To je vzácnost, každopádně právě z lebky lze o zvířeti mnohdy zjistit nejvíce. Vzhledem k tomu, jak se lebka Chamitataxe podobala lebce dnešního amerického jezevce, přestože je v detailech odlišná, lze tvrdit, že žil Chamitataxus podobným způsobem života. Šlo o masožravce, který se jako jeho dnešní bratránek živil malými savci, kupříkladu pišťuchami, které existují už přinejmenším 16 milionů let. Pravděpodobně to byl žravý lovec. Měl výtečný sluch a byl citlivý na nízkofrekvenční zvuky. Ve své době však čelil konkurenci ze strany větších masožravců, jež si jej případně mohli dát k obědu. Psovité šelmy překvapivé velikosti i šavlozubé kočky už před 6 miliony let křižovaly americké pláně. Chamitataxus se před nimi musel mít na pozoru. Ve formaci Chamita byly objeveny i ostatky vyhynulého vidloroha rodu Osbornoceros. Žil ve stejné době jako Chamitataxus. Vidlorozi se vyskytují na pláních. Z toho lze vyvodit, že pravěké Nové Mexiko se co se týče krajiny podobalo tomu dnešnímu. Právě v takovém prostředí slídil Chamitataxus po chutném jídle...
Pokud se Vám první část Prehistorických lasicovitých líbila, komentujte. Možná už během ledna přibydou další nové projekty!
Skvělý článek, těším se na další. Mimochodem velmi mě překvapilo, že pišťuchy existují už aspoň 16 milionů let.
OdpovědětVymazat