Projekt Prehistoričtí lasicovití pokračuje... Minulá část se zaměřila na pravěkého jezevce, v této části se podíváme na jeden druh vydry, který vyhynul docela nedávno, v době ledové...
Jméno: Algarolutra majori,
Období: Pleistocén,
Místo: Evropa.
Do podčeledi vyder (Lutrinae), jež je stejně populární jako podčeleď lasiček a kun (Mustelinae), patří v jednadvacátém století třináct druhů. Jsou to lasicovité šelmy perfektně adaptované k životu zčásti ve vodě a zčásti na souši. Dokáží překvapit svou odhodlaností, chytrostí a hbitostí. Kdysi téměř vyhubená vydra mořská disponuje nejhustší srstí mezi současnými savci. Amazonská vydra obrovská je zase největším současným lasicovitým. Ale prehistorie vyder má také své kouzlo, a to i přesto, že řadu druhů pravěkých vyder známe jen velmi málo. Avšak porovnáním jejich ostatků s jejich dnešními žijícími příbuznými si můžeme udělat dosti dobrý obrázek o tom, jak žili. Algarolutra majori je název, který byl roku 1986 udělen Malatestou a Williamsenem pleistocénní vydře, která ještě před více než 10 000 lety žila v oblasti dnešního Středozemí. Typovou lokací byla jeskyně Dragonara na Sardinii. Kromě toho bylo nalezeno i několik kostí a zubů na francouzské Korsice. Dlouho byl tento živočich nazýván Cyrnaonyx majori, a byl tedy pouze jiným druhem poměrně lépe známé pleistocénní vydry. Ta byla dlouho známá pouze z kontinentální Evropy, zvláště pak z vnitrozemí Francie. Když pak došlo k nálezu zubů druhu Cyrnaonyx antiqua na území Spojeného království, a ty byly porovnány s již nalezenými zuby C. majori, vyšlo najevo, že C. majori je vlastně úplně jiný rod. To však neznamená, že Algarolutra, která byla po tomto nálezu popsána, nebyla s Cyrnaonyxem blízce příbuzná. Ba naopak, šlo o zvířata, která k sobě měla velmi blízko, jistě měla společného předchůdce, ale žila zkrátka na jiných místech a jak se zatím z fosilních nálezů zdá, nepotkávala se tak často. To je nicméně jen domněnka, protože si nemůžeme být jisti, zda ještě fosilie Algarolutry třeba nebudou nalezeny i na evropském kontinentu. Algarolutra se řadila k pravěkým savcům typickým pro poslední dobu ledovou ve Středomoří, a s koncem Pleistocénu a ústupem ledovců vyhynula spolu se sardinskými krtky (v Holocénu už na Sardinii žádní krtci nežijí) nebo miniaturními, zakrslými slony z Korsiky a Baleárů... Algarolutra byla dobře stavěným plavcem. Trávila mnoho času ve sladké vodě, je pravděpodobné, že měla skvělý, vodu nepropouštějící kožich, a chytala ryby, raky a další malá zvířata, se kterými sdílela svůj vodní domov. Čas od času se mohla přiživit i na něčem nemasitém; šlo o všežravce. Pokud víme, byla velikostně zhruba srovnatelná s dnešní evropskou vydrou říční...
Na obrázku vidíte pleistocénní vydry rodů Algarolutra (dole) a Sardolutra (nahoře). Obrázek je z http://dinopedia.wikia.com.
Žádné komentáře:
Okomentovat