Pátý den roku 2018 je pátek, což skvěle sedí, a já přináším další část Správce dinosauřího parku... Jen doufám, že tento rok nezačal v parku nějak špatně!
Exploze v parku
V neděli jsme oslavili příchod Nového roku. Naši přátelé slavili doma, Oliver mi dokonce v jedenáct večer poslal fotku sebe a své matky, jak se zubí do kamery s legračními špičatými čepicemi a na místě očí mají nakrájenou mrkev. Musím přiznat, že jsem na tu fotku zíral do příchodu Nového roku, což naštěstí bylo jen hodinu, ale chechtal jsem se jako nikdy. Když začal Nový rok, byl všude hluk. Po celém světě bouchaly ohňostroje. Jen v Dinosauřím parku bylo úplné ticho. Ohňostroj by naše zvířata, z nichž mnohá se v tuto dobu již uložila k spánku, pořádně vyděsil. Jen když jsem přišel do svého skromného příbytku, zapálil jsem si prskavku, a protože byl v mé ložnici Dino a také už spal, užil jsem si pohled na ní v koupelně. Prskavka dohořela, já si šel lehnout a doufal, že rok 2018 bude pro Dinosauří park příhodný... Začátek roku byl trochu jiný, než jsem si představoval. I když vypadal první lednový den tak jako všechny ty předchozí, a mí čtyři kolegové byli u snídaně velmi příjemní, brzy přišly potíže. Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Ne že bych byl pověrčivý, ale neustále jsem na tuto frázi, či jak to napsat, již se mi nedostává slov, myslel, když jsem lákal rozzuřeného Giganotosaura do středu výběhu na fláky masa. Giganotosaurus, který už za těch pár let pobytu v parku pořádně vyrostl, dostal šílenou zlost, a snažil se vybourat se ze své ohrady. Nejdřív jsme vtipkovali, že uslyšel z Isle of Die volání nějaké samice a hrozně se mu za ní chce, ovšem legrace přestala, když vylomil jeden trám v plotě. Pak už to bylo vážné. Ranger Jack ho chtěl trefit, avšak Giganotosaurus sebou v ohradě neustále mrskal. Proto jsem jej lákal do jejího středu na šťavnaté steaky. Po chvíli ho konečně zaujaly, byla jich však už pořádná hromada. Když ho Jack trefil uspávací šipkou, nastal teprve chaos. Sletěl jsem z konstrukce u ohrady, narazil totiž hlavou do plotu tak silně, až se konstrukce otřásla. Nevím, kolikametrový pád to vlastně byl, ale tropické křoví, přinejmenším dva metry vysoké, mě zachránilo. Pád, u kterého jsem příšerně řval a kryl si oči, abych nic neviděl, byl vlastně celkem měkký. Všichni se mi smáli, a já sám sobě taky. To je už ale odlišný příběh... V úterý přiletěl na ostrov Charles spolu s jedenácti zaměstnanci. Hned se nám pracovalo líp. Ve středu pak přiletěla další kupa, hned dvacet zaměstnanců, z toho dva noví. Potom přišly potíže...
Včera, tedy ve čtvrtek, začala všechna zvířata hrůzou řvát. Příšerně je vyděsilo něco, co dokáže každé zvíře vyděsit stejně jako ohňostroj. V tomto případě to však téměř ohrozilo životy mých kolegů. Před hlavní budovou explodovala po domácku vyrobená bomba. Tři kolemjdoucí, kteří šli zrovna na oběd, zranilo pár střepin, ale zranění nebyla horší, než krvácející rameno. Nebyla to nikterak velká exploze, spíše prostě vybuchl malý zelený objekt naplněný kdo ví čím. Hluk to však způsobilo hrozný... Hned jsme s Charlesem začali vyšetřovat, jak se tam ta věc objevila a proč způsobila to, co způsobila. A pak přišla další rána. Ve tři hodiny odpoledne vybuchla ještě větší bomba na východním pobřeží ostrova. Z písečné duny na pláži jen sjel písek, asi to byla testovací exploze či co, neumím si to vysvětlit. A ten hluk! Vyšetřování však bylo krátké. Ten, kdo explozi způsobil, byl ještě pořád na místě. Skryl se sice mezi křovinami, avšak mé bystré oči jej zahlédly, když se dával na útěk, zatímco si myslel, že si hloupě z blízkosti dvou centimetrů prohlížím písečná zrníčka (hledal jsem střepiny atd., ale ne že bych nedával pozor!). Spolu se dvěma přáteli jsme ho dostali k zemi a odvedli do hlavní budovy. Protože byl agresivní, mířil mu ranger Jack neustále na záda puškou. Odmítal s námi mluvit. Byl to nový zaměstnanec, Jackson Peters, Kanaďan. Nakonec řekl, kdo mu za tohle zaplatil a proč do parku přijel. Jakýsi chlápek z Havaje ho prý podplatil, aby se pokusil odpálit hlavní budovu v parku. Proč, to Peters neví, nebo to zatajuje. Každopádně naši přátelé od armády mají dobré vodítko. Vyzvonil totiž jméno toho chlapa. Je z Havaje, jak už jsem napsal, a navíc na Havaj někdo vypustil pár raptorů z Isle of Die, a k té organizaci patřili i ozbrojenci, kteří na stejném ostrově napadli Olivera a jeho mužstvo... To jsem zvědav, co se o nich dozvíme!
Sám jsem zvědav, o čem nás Dan informuje příště. Snad na ty padouchy z Havaje naši přátelé z Dinosauřího parku vyzrají!
Žádné komentáře:
Okomentovat