pátek 19. ledna 2018

Správce dinosauřího parku - Takový normální pátek

Máme tu na dlouhou dobu předposledního Správce dinosauřího parku. Jak jinak se s naším přítelem Danem Jamesonem rozloučit než pár docela jednoduchými částmi, které se snad budou více podobat těm původním z podzimu 2013... Dane, informuj nás o tom, co se v Dinosauřím parku přihodilo!

Takový normální pátek

Tak, a bouře jsou tu. Tuto zimu přišly deště mnohem později než obvykle. Počasí má několikatýdenní zpoždění. Oliver plánuje svou další výpravu na Isle of Die, nicméně v úterý dostal nabídku od jednoho svého přítele, ze které byl velice nadšen. Čínský přírodovědec Zhou Xing jej pozval na měsíční expedici do jihočínské provincie Jün-nan. Oliver se už nemůže dočkat, až se tam na začátku února vydá. Stráví několik týdnů v jihočínských lesích. Xingův tým se bude snažit mapovat výskyt varanů druhu Varanus salvator, kteří jsou největšími ještěry v Číně. Oliverova výprava na Isle of Die nicméně proběhne příští týden. Řekl mi, že neví, zda něco nového přiveze, ale pokud ano, rád by, aby se do parku dostal nějaký na chov nenáročný tvor. Náš Deinonychus nám bohužel dává pořádně zabrat. Včera jsme ho přemisťovali do většího výběhu. Museli jsme mu dát dvojitou dávku anestetik. Pořádně dováděl a přes klec, v níž byl přenášen, roztrhal mému kolegovi košili. Naštěstí nikoho nezranil, a teď se už prohání po svém výběhu. Zdá se, že po těch událostech na Havaji má tohle zvíře na lidi dost velký vztek... Dnešek je takový normální. Lepší už to snad být nemůže. Celý tento týden mi připomněl ty staré dobré časy, kdy náš park začínal. Tehdy v něm bylo jen pár zvířat, a jak se za ta léta rozrostl! Přesto jsem měl především dnes pocit, že byl čas na to, abych se na chvíli zastavil. Jen tak jsem si stoupl před výběh Erythrosucha Erica a dvacet minut na něj hleděl, jako by neexistovalo nic poutavějšího...

Úplně mě to dostalo. Vzpomněl jsem si na začátky parku, kdy jsem se já a mí kolegové museli starat jen o pár zvířat denně. Práce bylo taky dost, park nezaměstnával tolik lidí, když člověku někdo pomohl, byl za to rád, přestože to ten pomocník dělal třeba ve svém volném čase. Sledoval jsem Erica jak pobíhá po výběhu, hltá vodu z umělého jezírka... Pak si lehl do stínu a pět minut tam ležel. A obloha se zatáhla, a začalo pršet. Od rána už prší celý den. Vynesl jsem Rhamphorhynchovy vyvrhnuté zbytky potravy, vyklidil jsem výběh jedné skupinky Othnielií, a před obědem jsem obhlédl Archeopteryxe. Při obědě jsem si povídal s Oliverem o tom, co všechno chystá. A po obědě mi Charles sdělil, kdy začne náš kanadský přítel financovat park. Asi před půl hodinou, krátce po třetí, jsem se rozhodl pro další volnočasovou aktivitu. Začalo mi docházet, jak úžasné to vlastně v parku je. Opět jsem přestal myslet na všechnu tu práci, vzal si šnorchl a potápěčské brýle, a před zraky nikoho skočil do akvária plného belemnitů. Díval jsem se, jak plavou, jak se ve vodě vlní jejich plovací blanky... Tak si nakonec říkám, že to nebyl jen takový normální pátek... Ne ve srovnání s těmi předchozími. Mnohem víc mi připomněl, o čem Dinosauří park vlastně je...

Správce Dinosauřího parku končí tak, jak začal... Jako poklidná, krátka zpráva z Dinosauřího parku. Tak tedy bude vypadat i příští, na dlouho poslední část...

1 komentář:

Martinoraptor řekl(a)...

Nádherný nostalgický závěr.

Okomentovat

Nejčtenější