Lovci kryptidů 2: Ozubený teror (1/6)

Minulý díl druhé série Lovců kryptidů se jmenoval "Záhada v jezeře Nikaragua". Jack, Pierre, Pauline, Akihiko, Fahad a Roger se vydali na další obvyklou expedici za kryptidy, tentokrát však vyzbrojeni laserovými pistolemi a ve spandexových oděvech. Doufali, že naleznou tajemného dráčka, který údajně vylézá z jezera Nikaragua ve Střední Americe a napadá rybáře. Nakonec pronikli do podvodní budovy, odhalili zde nebezpečí, které světu hrozí ze strany dráčků, kteří byli uměle vytvořeni člověkem, a velkých robotů. Deylin Nieto, muž, který za tím stojí, má zřejmě jistý plán... A to všechno byl teprve začátek!!!

LOVCI KRYPTIDŮ 2: OZUBENÝ TEROR, ČÁST PRVNÍ:

Nastalo další obvyklé ráno v základně Lovců kryptidů na kraji Londýna. Všichni si sedli kolem obdélníkovitého stolu a hleděli si svého, přičemž čas od času někdo s někým promluvil. Jack popíjel čaj a četl si magazín, Pauline seděla vedle něho a celá rozespalá pomalu pila kávu, Akihiko zase leštil ostré dráty, které měly být umístěny do vrhače, jenž by je vystřelil po jakémkoliv vetřelci v základně. Fahad mu to rozmlouval, že prý na to bude mít celý den. Roger hleděl z okna a jejich rozhovoru se smál a občas k němu něco řekl, a Pierre zíval na celé kolo. "Zakryj si pusu," rozchechtal se Fahad, když ho uviděl. "To nemám zapotřebí," zazubil se Pierre, "aspoň Vám všem ukazuju, jaká nuda tu je. Měli bychom se do něčeho pustit." "Nestačil Ti výlet do Nikaragui před pár dny?" řekl mu Jack, vytržený ze čtení. "No jo, ale to nic moc nebylo. Myslel jsem, že v té podvodní budově budou nějací mimozemšťani... A on tam byl chlápek s roboty," protahoval líně Pierre. "Chtěl bys snad, aby tam byli Ultroni?" zeptal se ho Jack. "Jo! To bych chtěl!!!" vykřikl Pierre. "To máš z těch Avengerů," řekl Akihiko. "Jo, to jo, kámo. Bylo by super podniknout něco jako oni," pokýval hlavou Pierre. "Pierre, my jsme Lovci kryptidů, nechápeš to? V jednom týmu už jsi!" zasmál se Jack. "Hm, ale stejně by to byl dobrý nápad. Já jsem třeba Hulk!" řekl Pierre. "Nenech mě omezit se jen na Avengers," řekl zamyšleně Jack, "co třeba jiné postavy z jiných týmů? Já jsem Wolverine!" "Cože? Ty seš takovej drsňák?! To tak!!!" chechtal se Pierre. "Divil by ses, kámo," řekl Jack, a Pierre raději přestal. "A co Pauline? Kdo je ona? Třeba Wonder Woman?" smál se Pierre. "Počkej, to už sem bereš i DCho," namítl Fahad. "Ne, ona je vlastně blondýna, tak co třeba... Co třeba Černá kočka?" navrhl Pierre. Pauline se smála. "Moc se tady nevytahuj," řekl mu Jack trochu dotčeně. "Proč Ti to vadí? Počkat, nechceš mi snad říct, že máš strach, abych já... Vy spolu chodíte?!" rozchechtal se Pierre. "Co je Ti do toho?" řekl Jack. "Jasně, já to věděl. Znáte se z univerzity, ty se pak poblíž New Yorku vydáš Pauline na vlastní pěst zachránit... Hahaha! Odhalil jsem Vás!" řehtal se Pierre. "Uklidni se," řekla mu přátelsky Pauline. Pierre však nepřestával a žvástal. "Pierre, měl bys raději jít do práce. Běž vyplnit pár formulářů. Co by tomu řekla tvoje sestra?" řekl Jack. Po poslední větě se však trochu zastyděl. Pierre totiž zmlkl. Zlověstně se na Jacka podíval, prudce vstal a vydechl. "Jo, máš pravdu. Moje sestra..." řekl zcela jiným tónem a odešel do své pracovny. "Nechtěl jsem se ho dotknout," řekl Jack, "vím, jak mu na Sabine záleželo a jak si vyčítá, že jí nemohl zachránit před smrtí." "Nic se neděje, kámo," poplácal ho po rameni Roger, "Pierre bude v pořádku." "To doufám. Ty noční můry, co se mu vracejí... Je to můj přítel a já bych mu rád pomohl. Ale nevím jak. Každopádně tím, že jsem se o jeho sestře jen tak náhodou zmínil, mu moc nepomůžu..." řekl trochu smutně Jack. Byla to pravda. Ale co konkrétně se s Pierrem děje, to nikdo netušil... "V Montaně se prý vyskytuje jakési tajemné monstrum, které v noci děsí lidi. Údajně je to dvounohý tvor s dlouhým ocasem a protáhlou hlavou plnou zubů. Domnívám se, že jde o kryptida," začal polední poradu Jack. Pierre zde nebyl. Zavřel se ve své pracovně a od rána z ní nevyšel. "Kdy odlétáme, Jacku?" optala se ho Pauline. "Hned zítra," zněla rychlá odpověď.

Ačkoliv všichni Pierra přemlouvali, aby s nimi jel, on jen tvrdil, že v základně zůstane a bude ji hlídat. Jack se mu sice omlouval za to, že se ho dotkl, ale Pierre pořád jen opakoval: "To nevadí, to nevadí." Bylo to až zvláštní. Lovci kryptidů se tedy neobvykle v pětici vydali do amerického státu Montana. Krátké léto zde končilo a brzy mělo přijít nepříznivé počasí. Mise tedy musela proběhnout rychle. Nedaleko Miles City se nacházel starý ranč, a jeho vlastník Bobby Smith sdělil Lovcům kryptidů, že dvounohé zvíře se často pohybuje právě kolem něj. Jack a Pauline tedy nastražili okolo ranče fotopasti. Další zprávy o děsivém netvorovi pocházely ze samotného Miles City. Zatímco tedy Jack a Pauline zůstali na ranči, Roger, Akihiko a Fahad se drželi ve městě. Očekávali, že v noci uvidí v městských ulicích jakéhosi neurčitého tvora s velkou chutí k jídlu. Zdržovali se hlavně v blízkosti popelnic, kam by mohly tajemného netvora přivábit rozkládající se zbytky vyhozeného jídla. Všichni byli vybaveni termovizemi. Mohli tedy pozorovat své okolí v naprosté tmě. Jejich černé spandexové kostýmy se ztrácely ve tmě, a tak nikdo z nich nebyl vidět. Po setmění spolu Jack a Pauline seděli v okně starého ranče a dívali se na hvězdnou oblohu. Náhle však uslyšeli šramot. Jack pomohl Pauline seskočit z okna a za chvíli už oba utíkali ke křovinám, z nichž se ozýval. Zahlédli tam cosi podlouhlého, snad to byl šupinatý ocas. Jack rozsvítil baterku, ale úkaz zmizel. Stále se však pohybovaly vzdálenější křoviny, takže se Jack a Pauline rozhodli utíkající zvíře následovat. Nevěděli, že je v tu chvíli někdo sleduje. Ležel na střeše ranče a své rudé oči zaměřoval na oběť, které se podle svého úsudku musel zbavit ze všeho nejdříve-Jacka Owena...

Co je zač dvounohý netvor z Montany? Čemu jsou vlastně Jack a Pauline na stopě? Je to on, nebo ne? A kdo je to vlastně sleduje? Pokračování příště!