Lovci kryptidů 2: Ozubený teror (6/6)

Poslední část druhého dílu Lovců kryptidů 2, s názvem Ozubený teror, je tu... Jack byl sledován Metallerem až do údolíčka, v němž žijí a hnízdí raptoři. Jack se zřejmě domníval, že Metallera odrazí s pomocí velké výbušné pušky, s jejíž pomocí v centru údolíčka vyhloubil kráter poté, co Metallera zasáhl. Kovový muž, Nietův vyslanec, ho však stále pronásleduje. Nakonec se na scéně objevili Roger, Akihiko, Fahad a Pauline. Jak však bitka s Metallerem dopadne? Dozví se Lovci kryptidů, co je železňák zač?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: OZUBENÝ TEROR, ČÁST ŠESTÁ:

Jack se obrátil a usmál se, když spatřil, že se zde konečně objevili jeho kolegové. "Neboj, Jacku, a drž se zpátky! Dostaneme ho!" vykřikl Fahad. On a Pauline po Metallerovi vystřelili z dlouhých žlutých pušek. Ozvalo se stejné zadunění jako předtím, když svou pušku použil Jack. Mlžný opar, smíšený s prachem, padlým listím lesní hrabanky a padající mokrou hlínou, po chvilce mírně ustoupil a odhalil další velký kráter, vyhloubený v údolíčku. Metaller ležel v jeho středu. Těžce se zvedal, ale byl stále živý. "Dejte mu další rány! Zdá se, že když dostane několik zásahů, odrovná ho to!" zavelel Jack. Roger a Akihiko seskočili z motorky a utíkali ke kráteru. Fahad a Pauline je následovali. Chtěli ho Metallerovi vystřelit všichni společně. Pak by mohl přinejmenším omdlít, a to potřebovali. Jenže když ke kráteru přiběhli, Metaller byl už na nohou, z jedné ruky se mu vysunula pětihlavňová puška, ze druhé neprorazitelný štít, kterým si teď kryl trup a tělo, a rychle se k nim hnal. Roger okamžitě vystřelil. Explozivní střela se střetla se štítem a mírně Metallera odrazila. Stále však stál, nebyl ani povalen. Z jeho pušky začal sršet déšť kulek. Akihiko chytil za ruce Pauline a Fahada a okamžitě s nimi utíkal dál od kráteru. Roger se skryl za tlustým kmenem stromu. Mezitím už na scénu dobíhal Jack. Všiml si, že na Rogerově motorce byla upevněna ještě jedna žlutá puška. Jistě byla pro něho, někoho z týmu totiž napadlo, že Jack při souboji s Metallerem mohl o svou zbraň přijít. Jack si ji bez váhání přivlastnil a hnal se k ostatním. Na kraji údolíčka se setkal s Akihikem, Fahadem a Pauline. "Roger tam zůstal! Je v nebezpečí! Jestli ho ten ničema zastřelí..." vydechoval Fahad. "Musíme zpátky, Jacku!" vykřikla Pauline. "Nemyslím na nic jiného! Běžíme!" řekl spěšně Jack, gestem svým přátelům ukázal, ať ho následují, a ještě jim sdělil, ať své pušky znovu nabijí. "Našijeme to do něj všichni společně!" zařval, když už měl Rogera na dohled. Metaller se blížil ke stromu, za kterým se Roger stále schovával. Bylo to neuvěřitelné, že ještě nedostal ránu kulkou. "Hej, dutohlave! Máme pro tebe dárek!!!" zařval na Metallera Jack a zamával na něj. Metaller se takřka instinktivně otočil proti Jackovi, jenž měl být jeho obětí číslo jedna. V tu chvíli Roger vyskočil zpoza stromu. Pětice Lovců kryptidů ve stejnou chvíli vypálila ze svých žlutých pušek po Metallerovi. Rána to byla tak silná, že si v příštím okamžiku museli zacpat uši. Exploze byla jen směsí žluté a červené barvy. Raptoři, hnízdící jen kousek odsud, šíleli. Jack dokonce uviděl jednoho, jak v tlamě odnáší pryč své vejce. Následoval ho druhý, který měl v tlamě Jackovy speciální brýle. "Škoda, že jsem jim je nechal... No, co se dá dělat," řekl si pro sebe Jack. Konečně všichni přišli ke kráteru. Metaller ale nebyl na kusy. Byl celistvý, a vypadal, jako by měl jen potřebu si zdřímnout. Jack k němu opatrně přikráčel. Položil ruku na jeho studené, kovové čelo. "Je mimo. Na chvíli jsme ho dostali!" řekl ostatním. Ačkoliv obrovská exploze Metallera nezničila, alespoň při ní ztratil vědomí. To bylo vše, co Lovci kryptidů potřebovali. "Co se týká těch raptorů... Máš nějaký závěr?" zeptal se Roger svého přítele. "Ano, jsou celkem neškodní, pokud je tedy nenaštvete, o čemž jsme se všichni přesvědčili. Každopádně zde hnízdí, a myslím, že bude dobře, když to tak zůstane. Trochu jsme teď jejich hnízdiště narušili..." odpověděl Jack. Ještě chvíli stáli v kráteru a dívali se na nehybné tělo dvoumetrového kovového muže... Metaller byl převezen do Heleny, hlavního města Montany. Zde, v Technologickém institutu, navštívil Jack profesora techniky, doktora Larryho Brickella. Byl to starší plešatý muž s bílými vlasy rostoucími pouze po stranách jeho hlavy, s brýlemi a vystouplou bradou. Podle Jacka odpovídal jakési typické představě vědce. Vkročili do velké místnosti, která spíše než strojírnu připomínala lékařskou ordinaci. "Pacient" ležel připoután na lůžku a byl stále v bezvědomí. "Přišli jste na to, co je zač?" zeptal se Jack doktora Brickella. "Ano, jedná se o robota. Ovšem," zdůraznil doktor Brickell, "s velmi vyspělým ovládáním. Ovládá se v podstatě sám, má svůj vlastní, řekl bych, 'mozek'. Jedná tedy jako inteligentní člověk. Ať už ho naprogramoval kdokoliv, musel to být génius." "Deylin Nieto a génius? No, není to poprvé, co si spojuji toto jméno s tímto slovem," řekl mu Jack. "Jeho tělo je vyrobeno z kovu, který je prakticky nezničitelný. Nevíme ještě, v jaké teplotě se roztaví, ale předpokládáme, že musí být hodně vysoká," pokračoval doktor Brickell. "Nemůžeme se v Montaně více zdržet," řekl Jack po chvíli, "budu tedy velmi rád, když mi výsledky zkoumání tohoto 'lidského robota' pošlete do Londýna." "Samosebou. Jsem rád, že mohu pro tak věhlasný tým, jakým Lovci kryptidů jsou, udělat takovou maličkost," pokýval hlavou doktor Brickell a přátelsky se na Jacka usmál. Ten pak místnost opustil. Neviděl tedy, co se stalo ve chvíli, kdy v ní doktor Brickell a Metaller osaměli. Metallerovy rudé oči se rozsvítily. Doktor Brickell chtěl vykřiknout, avšak Metaller jediným trhnutím svých kovových svalů přetnul pouta a svými mohutnými prsty popadl Brickella za hrdlo. Ten strachem úpěl. "Máte dobré kontakty, doktore," zasyčel Metaller, "co takhle toho využít?"

Lovci kryptidů se po několika dnech vrátili do Londýna. Všichni byli unavení, a tak jen vstoupili do své základny na předměstí hlavního města Velké Británie, a všichni se šli posadit do hlavní místnosti na pohodlné gauče. "Uf, to teda bylo," stěžoval si Fahad. "Můžu říct, že za těch pár dnů to bylo víc adrenalinu, než jsem chtěla," řekla Pauline. Tak si ještě spolu s Rogerem a Akihikem povídali. Jack však s nimi neseděl. Měl starost o svého kamaráda, který s nimi tentokrát poprvé na expedici nejel. "Pierre!" volal na něj. "Jsme zpátky!" zvolal o chvíli později, nedostala se mu však žádná odpověď. Přišel do kuchyně, Pierre se tam však nenacházel. "Měl jsem mu zavolat," řekl si vyčítavě Jack, "pořád ho trápí, že jsem se zmínil o smrti Sabine." Jack se začínal obávat, že se Pierre v základně nenachází. Pauline uslyšela Jackovo volání a tak za ním přišla. "Taky mi přijde divné, že neodpovídá. Třeba je zavřený ve svém pokoji," řekla mu. Společně se tedy dali po schodech do druhého patra budovy. "Je mi líto, že Pierre má tolik problémů kvůli tomu, že nedokázal zabránit smrti své sestry. Pořád si to vyčítá. Všechny ty noční můry, ze kterých se probouzí jen řevem... Hrozně rád bych mu pomohl, ale nevím jak!" řekl jí Jack. Došli ke dveřím Pierrova pokoje. Jack zaklepal a Pierra oslovil, odpověď se však neozvala. Jack tedy otevřel dveře, zamčené rozhodně nebyly. Všechno zde bylo na svém místě. Avšak Jackovo bystré oko si ve chvíli všimlo lístečku, který byl položený na komodě. Nahlas přečetl, co na něm bylo Pierrovým písmem napsáno. "Odjel jsem na několik dnů. Brzy se vrátím, přátelé. Dám vám včas vědět." "Odjel, a my ani nevíme, kam," řekla Pauline. Jackovi to nedalo a přišel k notebooku, který měl na displayi spořič obrazovky. Notebook nebyl spojen s elektřinou, to znamená, že ho Pierre zapnul před nedávnem, jinak by už baterie došla. Stiskl mezerník na klávesnici a uviděl to, co si Pierre přečetl těsně předtím, než základnu Lovců kryptidů opustil. Jack pročetl text, který někdo neznámý Pierrovi poslal. "Pane Leroyi, máme informace týkající se smrti Vaší sestry, Sabine Leroyové. Jedná se o přísně tajné informace, musíte však vědět, o co kráčí. Přileťte do tří dnů do Tokia." "Tak tohle je problém," řekl Jack. "Myslíš, že ho jako... Někdo nalákal... Někam...?" ptala se ho Pauline. "Musíme do Japonska. Hned," řekl Jack... Mezitím se v podvodní budově v hlubinách jezera Nikaragua setkal Metaller se svým "otcem" Deylinem Nietem. Vkročil do místnosti, ve které kdysi Jackovi hrozilo nebezpečí od malých vodních dráčků. "Vedu spojence, otče," řekl Metaller. "Jacka Owena ani ostatní Lovce kryptidů jsem zatím nezničil, ale ten den brzy nastane," pokračoval. "Výborně," usmál se zlověstně bizarně vyhlížející Nieto, "a vy, doktore Brickelle, vítejte v týmu."

Pokračování příště!