Správce dinosauřího parku - Střelba na moři

A je to tu! Pracovní týden končí a máme alespoň na dva dny volno! Nyní je na čase zjistit, co se v minulých dnech událo v Dinosauřím parku na Tedově ostrově...

Střelba na moři

Víkend byl v pořádku. Vyklidil jsem několik zaneřáděných výběhů, nakrmil jsem několik jejich obyvatel a nakonec jsem si koupil svou vytouženou zmrzlinu (více viz. níže). Byla jahodovo-vanilkovo-čokoládová a byl do ní zabodnut oplatek. Zatímco jsem si během krásného nedělního večera, během něhož se obloha potáhla rudým závojem, užíval tuto skvělou zmrzlinu, dostávali naši nepřátelé z Operace Hon na Kronosaura důležitý příkaz. V pondělí si Oliver vyjel na moře na člunu doprovázen dvěma ichtyology. Chtěli se ponořit do vod okolo Tedova ostrova a zkoumat prehistorické druhy ryb. Ještě předtím, než se mohli ponořit pod vodní hladinu, vynořila se z dálky na hladině moře velká loď. Pochopitelně byla velrybářská, tedy dříve. Později se z ní stalo hlavní plavidlo Operace Hon na Kronosaura. Harpuna prosvištěla vzduchem a zasekla se do člunu. Oliver začal po lodi pálit ze samopalu, který si pro případ nouze vzal s sebou. Potom ve člunu zasyčel granát s otravným plynem. Oliver v poslední chvíli samopal pustil a popadl vysílačku. Byl jsem zrovna na vlně. Seděl jsem v malé místnosti našeho radisty, se kterým jsem o pár minut předtím uzavřel podivuhodnou sázku. Hádali jsme se, kdo bude mít toho dne službu mytí nádobí po pozdní večeři (oba totiž chodíme na večeři pozdě, a kromě nás už není v restauraci nikoho, kdo by nádobí mohl umýt, proto se střídáme). Nakonec se hádka o mytí nádobí zvrátila v hádku o to, kolik metrů má na výšku Deinotherium. Každý z nás sdělil tomu druhému svůj odhad. Já to měl samozřejmě správně! Poražený tedy musel jít a na dvě minuty si lehnout do hnoje od Wuerhosaura. Mimochodem, toto pravidlo jsem nezavedl já, nejsem na to dost šílený. Radista je. Zatímco se válel v hnoji, nacházejícím se v náklaďáku pod okny své pracovny (bylo vážně dost vtipné to sledovat, věřte mi, řehtal jsem se!), musel jsem zvednout vysílačku. Uslyšel jsem Oliverův hlas: "Pomozte nám! Jsme na západ od Tedova o..." To bylo vše. Přitom jsem se do vysílačky chechtal. Nemohl jsem zapomenout na to, co jsem před chvílí viděl. Vysílačku jsem položil na stůl a zase vykoukl z okna. "Pořádně, pořádně!" křičel jsem na radistu, který mi vše opětoval pouze nepříjemným výrazem. Zbývalo mu ještě dvacet vteřin. Během nich jsem si konečně vzpomněl na to, co šlo z vysílačky. Zařval jsem hrůzou. Vyběhl jsem ven a utíkal do budovy rangerů, stojící naproti. Radista se na mě jen nesnášenlivě díval a ukazoval mi pěst. Když jsem kolem něj běžel, přál jsem si mít kolíček na nose. Rangerům jsem spěšně sdělil vše, co mi Oliver stačil říci. O chvíli později se na moři objevila dvě plavidla z Dinosauřího parku, jedno letadlo rangerů a také loď Ochránců pravěké zvěře, kteří byli o Oliverově neštěstí informováni Charlesem. Ten v těch chvílích seděl ve své pracovně v hlavní budově a potil se napětím. Každou chvíli jsem ho měl informovat o vývoji celé akce. Dělával jsem to, dokud vysílačku, kterou jsem měl u úst, neprostřelila zlatá kulka.

Z obrovské lodi srčela jedna kulka za druhou. Byl to doslova déšť kulek. Na dvou člunech jsme kroužili okolo toho, který zůstal na moři, a v němž ještě před chvílí byli Oliver a oba ichtyologové. Operátoři na nás hulákali s pomocí megafonu z paluby své lodi. Brzy nám sdělili, že naši přátelé jsou tam uvězněni v podpalubí. Z rangerského letadla začaly také srčet kulky. Zasáhly jeden stožár na lodi operátorů. Ten spadl a jednoho muže okamžitě zavalil. Operátoři se pořádně naštvali a postřelili dva Ochránce pravěké zvěře. Jednomu muži prostřelili lýtko, druhému paži. Pak jeden z nich zařval, že prý umučí Olivera a oba ichtyology. Aby se ještě víc ukázalo, jací jsou ti "operátoři", jak jim říkám, nelidové, shodili svého zesnulého druha z paluby do vody. To ale rozhodně neměli dělat. Nejen že se nám tím pořádně předvedli. Krev mrtvého přilákala několik Xiphactinů. Nejprve sice vráželi svými ploutvemi do našich člunů, což nám činilo značné potíže, zvláště když jsem z člunu takřka sletěl, protože se člun kvůli mrsknutí Xiphactinova ocasu jaksi moc nahnul. Když ale jeden Xiphactinus vyletěl do vzduchu překousnutý vejpůl, napadlo nás, že naše čluny i loď ochránců musí okamžitě zmizet. A že Operace Hon na Kronosaura to pořádně schytá. Ano! Z vody se vynořil obrovitý Kronosaurus, přilákaný z hlubin oceánu tím neklidem, který kvůli lidské mrtvole započali Xiphactinové. Jeho hlava prorazila trup lodi, úder ploutve vystříkl množství slané vody na lidi na palubě, pak se o loď otřel jeho bok a tím ji celou převrátil. Nikdy jsem nechtěl vidět, jak Kronosaurus útočí na loď. Stalo se to už tolikrát. A vždy za to lidé zaplatili životem. Ale tentokrát, když to byli jeho a naši úhlavní nepřátelé, měl jsem přinejmenším smíšené pocity. Byl jsem rád, že Operace Hon na Kronosaura poprvé dost doplácí na své chování. Zároveň jsem měl však strach o Olivera a ichtyology, stále držené v lodi. Dva rangeři vyskočili z letadla, které rychle nad potápějící se lodí prolétlo. Jakmile se jejich nohy dotkly boku převrácené lodi, odepnuli své padáky a nevšímaje si žebrajících a žadonících operátorů, vnikli ozbrojeni po zuby do podpalubí. Bylo to děsivé. Oliver tam sváděl bitvu s nějakými dvěma mučiteli. Zrovna ve chvíli, kdy ho chtěli nožem zabít, rangeři je oba zastřelili. Oliver jim ukázal, kde najít ichtyology. Společně je osvobodili z cely, která byla z poloviny zaplněna vodou. Dostat se z lodi už nebyl takový problém. Pár operátorů se jim sice postavilo do cesty, ale stačilo do nich pořádně strčit a spadli do vody, kde se to hemžilo Xiphactiny. Náš člun se k lodi dostatečně přiblížil, takže Oliver, ichtyologové a oba rangeři-zachránci mohli do člunu pohodlně skočit. Poté jsme opustili prostor... Ačkoliv jsme nezjistili, proč chtěli operátoři Olivera a jeho vědecké spolupracovníky unést, víme, že po nás jdou. Nicméně o incidentu se teď hodně mluví v tisku. Jsem si jistý, že Operace Hon na Kronosaura dostala velkou ránu.

Danova pošta: Editor mých příhod, který vlastní webové stránky Blogorgonopsid, kde můj týdeník pravidelně každý pátek vychází, mi dovolil, abych k editorem zkrácenému textu mých dobrodružství (věřte mi, že jsou vážně napínavější, to on je pořád zkracuje!) připojil i novou sekci Danova pošta. Tak bych toho chtěl využít a poděkovat jednomu čtenáři mých trablí za námět na zakoupení zmrzliny. Byla fakt dobrá.

Další Správce dinosauřího parku za týden!