Po nebezpečném dobrodružství v hlubinách jezera Nikaragua, které jsou základnou tajemného muže jménem Deylin Nieto a jeho dráčků a robotů, se Lovci kryptidů vydali do Montany, aby odhalili tajemství nebezpečného dvounohého kryptida, jenž se potuluje v okolí Miles City. Netuší však, že nebezpečný predátor není jedinou hrozbou, která je zde potká...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: OZUBENÝ TEROR, ČÁST DRUHÁ:
Pauline prorazila houštinu a zapnula baterku. Ve světle se odrážely lesklé šupiny tvora, který před ní a před Jackem tak rychle utíkal. Jack okamžitě vytáhl fotoaparát a pořídil první snímek, bohužel byl však rozmazaný. "Co kdybychom ho zkusili obklíčit?" zeptala se ho Pauline. "Když před námi utíká, má asi strach," dodala. "Dobře, nadběhni mu," řekl Jack. Pauline oběhla několik keřů, až se ocitla mezi vysokými jehličnany. Šustot houští prozrazoval, že se jimi pronásledovaný živočich pomalu sunul vpřed. Zřejmě neměl ani ponětí o tom, že mu do cesty zcela nepozorovaně vnikla Pauline. Připravila si svůj fotoaparát a doufala, že až se zvíře z křoví vynoří, pořídí hezký záběr. Jack chvíli zůstal na místě. Čekal, až na něho Pauline zepředu zavolá. Byl od ní teď nějakých patnáct metrů. Připravil si svou laserovou pistoli pro případ, že by byl kryptid agresivní. Houštiny se opět rozpohybovaly. Pauline, která před nimi číhala zcela po tmě, se trochu polekala. Rozhodně však nevykřikla, čekala totiž na příhodnou chvíli, kdy by mohla zvíře vyfotografovat. Jack se rozhodl postupovat vpřed. Náhle se však otočil. Uslyšel totiž dunivý zvuk. Znělo to, jako by něco těžkého dopadlo na zem. Snad to byl pořádný kus železa, který spadl ze střechy ranče? Ne, tohle znělo tak podezřele, skoro jako seskok lidské postavy z velké výšky, doprovázený řinčením kovu. Jack neměl moc času o tom všem přemýšlet. Světlo před ním se rozsvítilo. Uslyšel, jak Pauline vykřikla. Skočil mezi křoviska a utíkal k ní. Za několik vteřin spatřil Pauline stojící u stromu, fotografující zvíře, které se k ní blíží. Na Jacka nevidělo, plně se soustředilo na ni. Byl to nepochybně dravý dinosaurus, ve světle baterky se po celém jeho těle rýsovaly černé skvrny na bílé kůži. Byl vysoký jen asi jeden a půl metru, zato jeho skřek byl neobyčejně hlasitý. Těžko říci, proč se předtím Jacka a Pauline tak obával. Nyní se asi cítil být v úzkých, proto už na Pauline zaútočil. Jack neváhal a vystřelil po něm z laserové pistole. Minul, protože reakce zvířete byly neuvěřitelně rychlé, a tak dinosaurus vyskočil a paprsku se vyhnul. Otočil se na Jacka, Pauline zvíře i s Jackem v záběru znovu vyfotila, Jack se opět chystal vystřelit, ale dravý dinosaurus strnul hrůzou. Vydal ze sebe uši rvoucí, poděšený skřek a pádil pryč takovou rychlostí, že se za ním stoupal oblak prachu. Jack se podíval na Pauline a chtěl se jí zeptat, zda je v pořádku, ale místo toho byl zděšen jejím strnulým výrazem plným strachu. Dívala se na něco neznámého, něco nebezpečného za Jackem. Ten se otočil, a posvítil na obrovského muže s kamenným výrazem v tváři. Byl dva metry vysoký, celý z kovu a oblečený ve spandexu, a jeho rudé oči žhnuly jako uhlíky. "Co má tohle znamenat?" položil mu Jack otázku, aniž by čekal jakoukoliv odpověď. Překvapilo ho, jak se kovový muž pousmál, naklonil se nad Jacka a řekl: "Jedinou věc, Jacku Owene. Pomstu!" Jeho kovová pěst vyletěla přímo proti Jackovu obličeji. Jack včas uskočil, ale zároveň tvrdě dopadl na zem. Okamžitě vstal, ale to už na něj kovový muž běžel a svým mohutným tělem do něj narazil. Jack dopadl vedle Pauline. Ta se okamžitě sklonila a vzala jeho laserovou pistoli. Zamířila na kovové monstrum, jenže to jí v poslední chvíli svou mohutnou rukou odhodilo snad o pět metrů dál. Jack vstal. Z rukou kovového muže vyjela dvě ostří připomínající mačety. V rychlosti se přibližovaly k Jackově hlavě. Ale Jack znovu uskočil. Jakmile se jeho nohy dotkly země, ostří prosvištěla nad jeho hlavou. "Tak jo, kámo!" vykřikl Jack. "Co seš zač? Nějaká pitomá plechovka nebo nájemný vrah?!" řval a bylo poznat, že se právě dost naštval. "Ani jedno, burane," zařval kovový muž a sekl jednou ze svých mačet po Jackovi. Jack naštěstí uhnul, ale ostří protrhlo jeho spandexový oblek na hrudi. Ke všemu štěstí se však nedotklo kůže ani masa, takže zatím nevytekla žádná krev. Pauline se v tu chvíli už vzpamatovala z nečekaného útoku a stiskla spoušť Jackovy laserové pistole. Velmi silný laserový paprsek narazil do těla kovového muže a povalil ho na zem. Jack přiběhl k Pauline, chytil jí za ruku a utíkal s ní k ranči. Kovový muž se v tom momentu zvedal ze země jako by vážil tolik, co pírko. Na svou velikost a sílu byl neobyčejně hbitý a rychlý. Rozběhl se takovou rychlostí, že kovový dusot jeho nohou Jack a Pauline brzy nato uslyšeli těsně za sebou. Stačila však salva z laserové pistole a kovový muž byl opět na chvíli povalen. Když byla budova na dohled, Pauline zrychlila. "Hned zavolám chlapům v Miles City a informuju je o tom, co se tu s námi děje!" řekla Jackovi. Už se v rychlosti ani nestačila ohlédnout, když obrovitá kovová pěst Jacka zezadu srazila k zemi. Teprve teď si Jack uvědomil, že udělal chybu, když Pauline neřekl, aby mu vrátila jeho pistoli. Byl totiž bezbranný, tedy zdánlivě. Jakmile se z rukou monstrózního zabijáka s rudýma očima opět vysunuly dlouhé, ploché a ostré nože, vzal do ruky velký klacek a nastavil ho před ně. Nepřekvapilo ho, že byl klacek přetnut vejpůl. Alespoň mu to ale dalo šanci postavit se na nohy. "Směšná zbraň... Stejně směšná jako ty. Myslím, že už to nemusím protahovat. Rovnou tě sprovodím ze světa," řekl kovový muž, pomalu se k Jackovi přibližující. "Moc bych se nedivil, kdybyste byl výtvorem Deylina Nieta. Není to tak?" řekl nebojácně Jack. "Jsem jeho syn," řekl dotčeně kovový muž. "On ještě žije?" provokoval ho Jack. Mezitím se jeho oči začaly upínat na nízkou větev jehličnanu, nacházející se ve vzdálenosti jediného skoku. "Můj otec přežije vše. Ale ty ne!!!" zařval kovový muž. Z jeho rukou se vysunula tříhlavňová zbraň a začal z ní sršet déšť kulek. Ovšem Jack těsně předtím vyskočil, zachytil se větve a už hbitě jako opice šplhal výš. Kovový muž zatáhl hlaveň do útrob svého těla a prudce do stromu narazil. Náraz to byl tak silný, že se Jack skoro pustil kmene jehličnanu.
V následující chvíli ale kovový muž s řevem odletěl o patnáct metrů dál. Pauline se totiž vrátila, vybavena obrovskou puškou. Silová střela kovového muže doslova ochromila. Zřejmě padl do bezvědomí. Jack sešplhal ze stromu, řekl "Díky!" a přiběhl ke spícímu zabijákovi. Dotkl se rukou jeho kovově studené hlavy. "Je celý z kovu... Co je tohle zač?" zašeptal pro sebe. Otočil se k Pauline. "Chlapi to neberou," řekla trochu starostlivě, "zkoušela jsem se jim dovolat, ale vysílačka má asi poruchu. Nebo mají trable. V každém případě jsem ráda, že jsem se včas vrátila s touhle věcičkou, abych ti zachránila život." Jack jen pokýval hlavou. "Ať je tenhle přízrak čímkoliv, patří tomu zločinci Nietovi. Já věděl, že zničení ponorky přežil... Nicméně tohle jen dokazuje, že ten chlap má v rukávu víc, než jsme si mysleli. Dráčci, roboti, zbraně... Syn," řekl jí Jack. "Jedeme do Miles City, okamžitě!" zavelel pak. Pauline ho následovala k jeepu. Netušili, že zdánlivě zneškodněný kovový muž, Nietův "syn", se mezitím probral z krátkého spánku. Do vysílačky zabudované ve své pravé ruce jen něco zamumlal, dostal od někoho rozkaz, a rozběhl se směrem k ranči... Roger, Akihiko a Fahad v tu dobu poklidně seděli v temných městských ulicích. Roger pozoroval okolí a leštil svou laserovou pistoli. Akihiko seděl na zemi, nohy měl opeřené o poražené popelnice. A Fahad, sedící opodál, poslouchal línou hudbu. "Fahade, vidíš něco?" zašeptal Akihiko. Fahad neodpovídal. Zasněně hleděl na otřískanou zeď a hudbu si ve sluchátkách zesiloval. Akihiko byl příliš unavený, aby k němu přišel a sluchátka mu z uší strhl. "Jak se asi daří Jackovi a Pauline?" zeptal se Roger. "To nevím, vysílačku má Fahad. Ehm!" řekl Akihiko a okamžitě si něco uvědomil. Konečně vstal a přišel k Fahadovi. Ten si konečně udělal přestávku v poslouchání hudby. "Nevolali ti náhodou? Třeba potřebovali pomoc," řekl mu Akihiko. "O ničem nevím, kámo," pokýval líně hlavou Fahad. "Je tady, chlapi! Je tady!" zvolal vzrušeně Roger. Oba k němu pomalu a tiše přišli. Roger ukazoval na cosi, co se zrovna míhalo ulicí. Byl to ten tajemný dvounožec, ten, se kterým se už Jack a Pauline setkali u ranče, aniž o tom bojovná trojka Lovců kryptidů věděla. Roger okamžitě pořídil fotografii. Hned nato se ale z druhé strany ulice začal ozývat hrozný řev. Tři muži se otočili a spatřili hned pět takových dinosaurů, jak si to k nim kráčí. Syčeli, otevírali tlamy plné zubů a z jejich očí se dalo poznat, že myslí na lov...
Kdo je kovový muž? Proč ho Deylin Nieto poslal za Lovci kryptidů? Jsou dvounozí dravci nebezpečnější, než se zdá? A jaká čeká náš svět budoucnost, když je plný kryptidů a nebezpečných darebáků? Příběh Lovců kryptidů rozhodně nekončí!
Žádné komentáře:
Okomentovat