Poslední Správce dinosauřího parku v měsíci září přichází. Dan Jameson nás informuje o přesunu Othnielií, o kterém se nám zmínil už minulý týden. Avšak jak napovídá název jeho "reportáže", mohu-li to tak nazvat, ne vše proběhlo úplně hladce.
Komplikace s přesunem Othnielií
Tento rok se v parku vylíhlo na dvacet mláďat Othnielií, jedná se tedy o úspěšnou sezónu. Avšak Dinosauří park není dostatečně velký, aby byl domovem pro všechna ta nádherná zvířata. Už v minulosti se spolu některé Othnielie rvaly o území, museli jsme jedno velké stádo rozdělit do několika skupin, jež od sebe oddělovaly ploty... A relativně nedávno jsme začali s přesuny Othnielií na Isle of Die. Dalo by se říci, že tak náš park přispívá k udržení počtu těchto pozoruhodných dinosaurů. Během léta jsme žádný takový přesun neuskutečnili, s koncem září je však na čase mláďata, jež se plně osamostatnila, přemístit zpět na ostrov, z něhož pocházejí jejich rodiče či prarodiče. Přesun začal v úterý. Deset zvířat bylo šetrně uspáno a přemístěno do tří velkých krabic, z nichž každou odnesla jedna helikoptéra. Dávka uspávadel měla zaručit, aby se během letu zvířata neprobrala a nebyla šokována tím, že skrze malé otvory v krabicích vidí samou modř, modř oblohy a oceánu. Spolu s Oliverem jsem seděl ve třetím vrtulníku. Helikoptéry přistály takřka současně na velké travnaté planině na východě Isle of Die. Stádečko Macrauchenií bylo příletem monstrózních strojů vyrušeno a odcupitalo do lesíka tvořeného nízkými stromy. Když jsem vystoupil z helikoptéry, div jsem se nelekl. Uviděl jsem šavlozubou kočku, jak se krčí za vysokými trsy trávy. Oliver byl nadšen. Vytáhl svůj fotoaparát s teleskopickým objektivem a pořizoval jeden snímek za druhým. Tak si říkám, že náš přítel zachránil jedné z těch nevinných Macrauchenií život. Kdyby helikoptéry býložravé savce nevyrušily, jeden z nich by padl za oběť šavlozubému tygru. Odepnuli jsme řetězy a provazy z krabic, a otevřeli víka. Othnielie ještě spaly, čekali jsme tedy, až se proberou. Mělo to zabrat jen pár minut. Mezitím se jeden ranger vydal do lesíka, v němž se ztratily Macrauchenie. Nutně potřeboval na záchod, ale nikomu o tom neřekl. Sdělil nám to až po události, která se mu přihodila. Hned jakmile do lesa vkročil, rozehnalo se proti němu celé stádo těch podivuhodných savců, připomínajících tvarem těla velblouda a chobotem tapíra. Ranger se vyhoupl na větev stromu, která pod jeho těžkým tělem praskla těsně poté, co pod ní proběhla poslední Macrauchenia. Těsně se tedy vyhnul udupání. Nechápal, proč Macrauchenie tak zmatkovaly. Zatímco se držel za hlavu (pád z větve ho trochu šokoval), uslyšel dunění. Zvedl hlavu a spatřil Daspletosaura, hrůzostrašného tyrannosaurida s tlamou plnou ostrých, čepelovitých zubů. Dravec měřící asi deset metrů na délku si to hnal přímo proti němu. Ranger neváhal a vytáhl svou pušku, ale z nějakého důvodu nedokázal vystřelit. Později mi sice řekl, že puška měla závadu, ale sám jsem si odzkošuel na Oliverovi, a fungovala. Oliver byl na mě pořádně naštvaný, když mu nad hlavou prosvištěla kulka, ale to je jiný příběh, který by nás zavedl zpět do Dinosauřího parku a tím se nechci zabývat, protože by to bylo trapné a já se ztrapňovat nechci. Nicméně věřím tomu, že se rangerovi prostě klepaly ruce, a on nedokázal vystřelit. A komu by se taky ruce neklepaly? Mě tedy ně, ale myslím, že... No, dobrá, uznávám, že by se mi asi trochu třásly prsty, ale to je tak všechno! Jo, nic víc! I když i klepající se prsty mohou způsobit, že nedokážete vystřelit z pušky, neboť nesvedete sáhnout na spoušť...
Ranger se dal na útěk, jenže si to namířil přímo k helikoptérám. Já, Oliver a zbytek týmu jsme zrovna sledovali, jak poslední Othnielie opouští krabici. Společně jsme si zatleskali. Bylo to úspěšné vypuštění dinosaurů do divočiny, nemohlo to proběhnout lépe. Aspoň to jsem si myslel. Otočil jsem hlavu a spatřil rangera, jak vříská a utíká před Daspletosaurem, kterého měl za zády. Oliver okamžitě sundal svou červenou košili a mával jí na Daspletosaura. Dinosaurus, vidící barevně, byl tímto úkazem zaujat. Dal se za Oliverem. Jenže v tu chvíli už přišla má šance. Z rukou jiného rangera jsem vytrhl uspávací pušku. Šipka trefila krk Daspletosaura. Oliver řval, mával košilí, skákal, dělal všelijaké šílené pohyby, jen proto, aby stále upoutal Daspletosaurovu pozornost, jelikož se predátor na chvilku zaměřil na mě. Naštěstí byl Oliver úspěšný. Za pár minut se Daspletosaurus zapotácel a usnul. Oliver byl vyčerpaný. Těch několik minut totiž musel běhat po planině a Daspletosaurovi unikat, a nám nezbývalo, než to se zatajeným dechem sledovat. Poté nám ranger vylíčil onen podivuhodný příběh... Přesun další desítky Othnielií nastal včera, tedy ve čtvrtek. Předně jsme však měli problémy s odchytem jednoho staršího samce, který neustále pobíhal po výběhu a vyhýbal se všem šipkám, které po měly zasáhnout. A když ho konečně jedna zasáhla, chytře se otřel o plot a šipka vypadla z jeho kůže. Trvalo snad dvacet minut, než jsem ho s jedním ošetřovatelem nahnal do nepříliš prostorné části výběhu, a tam šipka zasáhla jeho ocas. Jakmile usnul, přemístili jsme ho do krabice za dalšími třemi Othnieliemi. Při tomto přesunu jsem už nebyl, musel jsem totiž v přístavu vyřizovat příjezd několika nových pracovníků (náhrada za darebáky, kteří se přidali k Operaci Hon na Kronosaura, v současnosti již rozpuštěné). Až večer, po návratu na ostrov, mi Oliver sdělil, že se na ostrově ztratil jeden veterinář, dohlížející na stav Othnielií. Hledali ho celé odpoledne, až večer nalezli jeho ohlodané tělo mezi křovisky. Vzhledem ke způsobu, jakým bylo probodnuto jeho hrdlo, Oliver usoudil, že jej zabila šavlozubá kočka. Z toho mě mrazí. Tato zvířata dokáží být zřejmě divočejší, než jsem si v úterý, když jsem poprvé jednu uviděl, myslel...
Další část Správce dinosauřího parku zase za týden!
Žádné komentáře:
Okomentovat