Správce dinosauřího parku - Naši noví ještěří přátelé

Správce dinosauřího parku pokračuje... Otevření parku se blíží... Všichni začínají být nervózní... Co se může přihodit?

Naši noví ještěří přátelé

Oliverovi se podařilo přivézt do parku jeho zřejmě poslední nové přírůstky před otevřením. Máme opičí ještěry! Jsou docela roztomilí, vlastně jsem si ani nemyslel, že to budou takoví mazlíci. Bál jsem se, aby Oliver nepřivezl něco děsivého a nebezpečného. Ovšem trojice Megalancosaurů, které teď máme v parku v našem teráriu, s námi určitě bude vycházet dobře. Ale od začátku. Ve středu se Oliver znovu vypravil na Isle of Die, vybaven doslova pouze pár krabicemi k převozu menších zvířat. Jeho společníci nalezli nový druh rostliny, který na Isle of Die ještě nebyl studován. Oliver však mezitím učinil ještě významnější objev: po kmeni nevysokého, fíkovníku podobného stromu, přeběhl nějaký plaz. Měl asi půl metru na délku a připomínal mu Drepanosaura, kterého zkoušel odchytit minulý týden. Ovšem tento ještěr vypadal jinak, ačkoliv to byl jistě jeho příbuzný. Olivera okamžitě napadlo, že jde o Megalancosaura. Byl to hbitý plaz a brzy zmizel v koruně stromu. Oliver nemeškal ani chvíli. Vylezl na strom a po pár děsivých momentech, kdy se mu pod nohama zlomilo pár větví, konečně dosáhl svého cíle. Popadl Megalancosaura za hlavou, nechal ho, ať se drápy zachytí na jeho rukou, a pak, přidržuje se kmenu jen jednou rukou, v druhé držíc plaza, slézal opatrně dolů. Donesl Megalancosaura do tábora, všichni byli naprosto nadšení a Oliver si umínil, že jich odchytí ještě několik. Brzy zjistil, že Megalancosauři zde žijí v kolonii. Chvíli se procházel po jejich území a náhle zahlédl dvě samice, jak leží na větvi vedle sebe, a jejich záda zrovna osvětluje sluneční svit. Jejich krásné, nazelenalé šupiny se blyštily jako ty nejkrásnější drahokamy na světě. Oliver vyskočil, zachytil se větvem vyhoupl se na ni a obě samičky chytil. Nevypadaly moc naštvaně. Jedna prý dokonce zazívala, asi byla unavená. Oliver s nimi opatrně slezl dolů a přemístil je do přenosných krabic. Cíl byl splněn, tým nasedl do helikoptéry, a odletěl. Na letišti na Tedově ostrově způsobila přítomnost Megalancosaurů trochu rozruch. Všichni chtěli ta nádherná zvířata vidět, včetně mě... Tlačil jsem se dopředu, abych je zahlédl. Někdo byl ale rychlejší. "Páni, jsou nádherný! Koukněte na to!" říkala ta osoba. Pak mě dala loktem do pusy. To byla rána! Raději jsem nic neříkal, i když v hlavě se mi odehrávala spousta myšlenek, jak to tomu člověku vrátit. Když jsem ale pomyslel na to, že to byla naše nová veterinářka (která je až příliš nadšená, když vidí nějaké pro ni roztomilé zvíře), nechal jsem si to pro sebe. Přece jen mi ale jedna nadávka ulítla ("banánová slupko!"), ale nikdo si toho nevšiml a jsem za to docela rád. Megalancosauři se však chovali skvěle. Veterinářka si je vytáhla z krabice, a všichni tři po ní lezli úplně v klidu! Byli jako chameleoni, jako velmi klidní chameleoni. Neodolal jsem, a jednoho Megalancosaura jsem si vzal na rameno. Nejprve se mi zdálo, že mě kousne, protože pomalu natahoval hlavu k mému uchu, otevíral tlamu a jemně syčel. Ale pak z tlamy vystrčil dlouhý, štíhlý jazyk a "pohladil" mě s ním po hlavě. Úplně jako pes! Megalancosauři se mi líbí, určitě to s nimi nebude nikterak složité... No, snad...

Chodníky v parku jsou postaveny, spraveny a též upraveny. Stály nás docela dost peněz, tak doufám, že je nějaký drzý návštěvník hned nezničí. Snad také nové lampy budou dobře fungovat. Doufám, že je nějaký vzteklý turista nerozkope proto, že v parku nechováme Tyrannosaury. Na letišti již byly vystaveny uvítací cedule s nápisy typů "Vítejte v Dinosauřím parku, kde minulost ožívá!" nebo "Vítejte v ráji dinosaurů. Toto místo bude Vaším nejoblíbenějším!". Konkrétně k tomu druhému bych ještě přidal "a taky tím posledním, které kdy navštívíte". Nedoufám v to, naopak, nepřeji si to! Ale mám prostě strach, aby tu nedošlo k nějakému incidentu. Včera večer jsem nakrmil Leptoceratopse Dina a hned na to si pustil Jurský park 2. Doufám, že se nám nestane stejným osudem, jako mnoha postavám v tom filmu. Chováme v parku zvířata, která jsou svou nebezpečností srovnatelná s raptory v Jurském parku... Na druhou stranu musím říci, že zajištění Siamotyrannova výběhu, stejně jako pěkné chování Erythrosucha, mě uklidňuje. Pokud tito hoši nebudou zlobit, nedojde k ničemu strašnému... V otevření parku má dojít v polovině listopadu. Do té doby nás ještě navštíví Charlesova rodina, několik Oliverových přátel, L. C. Clark, který si přijede obhlédnout konečnou verzi parku, a několik britských, německých a amerických vědců...

Jen aby Charlesův syn zase nezlobil! Dan má strach oprávněně-Dinosauří park bude brzy přístupný veřejnosti. Několik lidí v něm však již zemřelo. Nebude se to opakovat s těmi, kteří se přišli na zvířata jen podívat?!