Úspěch rauisuchianů

V blízké době možná napíši více článků na téma úspěchu různých skupin živočichů. Začneme však s rauisuchiany, velkými triasskými predátory...

Rauisuchiani byli velicí predátoři příbuzní dinosaurům a krokodýlům. Žili pouze v období Triasu, a ti nejstarší a nejprimitivnější se objevili už před 249 miliony let, tzn. hned po velkém permském vymírání. Žili na naší planetě po více než 40 milionů let, za tu dobu narostli do skutečných velikostí a stali se z nich dominantní predátoři. Otázkou je, proč. Tato čtyřnohá, šupinatá monstra přece nebyla o nic lepší, než pokročilí savcovití plazi typu Gorgonopsida a jeho příbuzných, kteří vládli světu na konci Permu. Úspěch rauisuchianů však tkvěl právě v obrovském vyhynutí, které se na konci Permu uskutečnilo, a které vymítilo 90 % všeho života na Zemi. Přežila jen hrstka zvířecích skupin, a mezi plazy se začali vyvíjet právě tito predátoři. Předběhli dinosaury, kteří se vlastně tehdy ještě nevyvinuli, a tedy i archosaury, jejich předchůdce. Začali růst a brzy se z nich stala velká zvířata. To také znamenalo, že měla velkou chuť k jídlu. V pozdním Triasu, když už žili první dinosauři jako byl Coelophysis či Eoraptor, měli rauisuchiani skutečně navrch. Dvacet milionů let evoluce vykonalo své, kdežto dinosauři byli evolučně mladou skupinou zvířat. S těží se dokázali ubránit něčemu, co je velikostně překonávalo. Rauisuchiani měli 3 až 6 metrů na délku, a čím déle se vyvíjeli, tím větší byli. Například argentinský Saurosuchus dosahoval plné délky 6 metrů, to se rovná dvěma osobním automobilům. Jenže masožravý dinosaurus, který by tuto délku překonal, nežil dalších 20 milionů let! Postosuchus ze Severní Ameriky, z doby před 225 až 215 miliony let, byl dalším příkladem dominantního predátora. Lovil i Coelophysise, maximálně třímetrové masožravé dinosaury, kteří mohli být rychlejší, ale při blízkým setkáním s Postosuchem zkrátka neměli šanci. Avšak rychlost byla také jednou z výhod rauisuchianů. Podívejte se například na končetiny Postosucha. Nemá je podél těla jako varani nebo krokodýlové. Končetiny se nacházely pod tělem, spíše jako u savců nebo v případě běhu u varana obrovského. To znamenalo, že Postosuchus byl rychlý. Na krátké vzdálenosti mohl vyvinout relativně vysokou rychlost. Ani hbitý Coelophysis nemusel vždy utéci. Postosuchus ale lovil hlavně velké býložravce, například dicynodonty, kteří byli v pozdním Triasu stále ještě hojní. Saurosuchus z Argentiny činil stejně-tehdejší ekosystém oplýval kořistí, jakou byla Ischigualastia a její příbuzní. Rauisuchiani měli také obrovské čelisti plné zubů dozadu zahnutých, pilovitých. Díky tomu jejich hlava připomínala hlavu dinosaurů... Je opravdu zajímavé, že rauisuchiani dinosaury jakoby předběhli. Jejich masivní hlava, rychlost a velikost se nerovnala ničemu, co svět do té doby zažil. Ani gorgonopsianti neměli tak robustně stavěnou lebku, i když to byli výkonní predátoři zrovna tak nebezpeční, jako jejich nepřímí triaští následovníci... Rychlý růst v průběhu vývoje celé skupiny tedy znamenal hlavní úspěch rauisuchianů. Dnes nám tato zvířata mohou připadat jako monstra, ale první dinosauři z nich měli hrůzu mnohem větší...

Líbil se Vám dnešní článek? Pokud ano, napište mi. Můžete také diskutovat o tom, proč byli rauisuchiani v Triasu tak důležitými dravci.