Pracovní týden končí, začíná víkend, a to znamená, že pro Vás píši další část Správce dinosauřího parku!
Hledání opičích ještěrů
Minulý týden se Oliver pevně rozhodl, že na Isle of Die nalezne opičí ještěry. Tito nadmíru pozoruhodní plazi, kteří ve skutečnosti nebyli ještěry, ale jinou, již vymřelou skupinou plazů, možná žijí v hustých pralesích uprostřed ostrova. Tam ale ještě nikdy nikdo nepronikl. Oliver se tento týden po dlouhé době vydal na Isle of Die. Když jsem se s ním loučil, suše prohodil, že je rád, že se mu zlomenina nohy zahojila a že může začít "řádit". Nevím, co si pod tím mám představit. Ten Oliver mě vždycky dostane. Jednou vleze Tyrannosaurovi přímo do tlamy jenom proto, aby si odebral kus masa kořisti z jeho zubu a mohl jej zkoumat. A pak to cvakne. Na Isle of Die se vydal s pomocí lodi. Brzy se však vrátili. "To ses na té výpravě vážně vyřádil!" říkal jsem mu a smál se při tom. Oliver byl naštvaný. Očividně se urazil a po celý zbytek dne se mnou nepromluvil. Až u večeře jsem zjistil, že radar lodi zachytil známý velký objekt proplouvající vodami. Byl to Kronosaurus, a navíc mířil proti lodi a tedy i proti našemu ostrovu. Tým se rozhodl nic neriskovat a vrátit se. Oliver byl z toho rozmrzelý a frustrovaný. Ovšem hned druhého dne naskočil do helikoptéry s cílem opakovat pokus. Tentokrát se nevrátil hned a rozhodně ne s prázdnou. Helikoptéra jej donesla na členitou, kamenitou horu na jihovýchodě ostrova. Oliver, Tim a horolezec Joe se pak po lanech spustili dolů z jinak velmi nebezpečných, nepřístupných srázů. Po seskočení do měkkého podrostu se ocitli v džungli plné tajemných zvířat. Brzy si povšimli toho, že je něco sleduje. Mezi nízkými, tak metr vysokými rostlinami podivného druhu, ještě nikdy neviděného, se cosi pohybovalo. Trojice pokračovala dál a až po půl hodině uslyšela zařvání raptora. Oliver mi vyprávěl, jak se mu v té chvíli zastavil dech a něco jej mocně zabodalo v zádech. Nebyl to raptoří dráp, ale strach, který se v něm nahromadil. I když Oliver se nebojí ničeho, z raptorů má velký respekt. Konec konců, když jsem se kdysi s Oliverem na Isle of Die ztratil, Velociraptoři nás pronásledovali od rána do noci. A nedávno Olivera téměř zabili, když si zlomil nohu při pádu do jejich rokliny... Jenže tentokrát Oliver nepřijel na Isle of Die nepoučený. Jakmile se v houštině objevila hlava prvního raptora, vypálil Oliver hlasitou ránu z raketové pistole. Prý jsem měl vidět ten rozruch. Raptoři pištěli strachem a hrůzou z nového a celé masy se jich stahovaly pryč z místa. Vypadalo to, jako kdyby keře běhaly. Občas nějaký ten raptor vyskočil do vzduchu, zastavil se, natáhl krk, aby viděl přes větve keřů, a začal sledovat skupinku. Dlouho to však nevydržel a nervózně se otočil, aby byl už pryč. Po celý zbytek výpravě neviděla naše trojice ani jednoho raptora. Cesta do centra ostrova nebyla jednoduchá, a vlastně se týmu vůbec nepodařila. Večer přišel brzy, avšak Oliverovi a jeho přátelům se podařilo dostat se na místo, odkud se dala zavolat helikoptéra, a kam zároveň mohla přistát. Než se však pilot se svým strojem dostal z heliportu v parku k nim, uběhla dlouhá chvíle. Chvíle ve tmě...
A právě v tu chvíli Oliver zjistil, že jeho úsudek byl správný! Totiž to, že ve středu, nebo při okraji středu ostrova, žijí opičí ještěři! Zahlédl jednoho ve větvích vysokého blahovičníku. Okamžitě se za ním pustil. Lezl nahoru, Joe mu zezdola asistoval a nakonec se k němu i přidal. Tim to celé natáčel s pomocí speciální kamery, která vše zaznamená ve tmě (a vůbec nevadí, že záznam je přes svou zelenost trochu nepřirozený). Opičí ještěr se ale brzy ztratil, vylezl kamsi na vrcholek stromu a Oliver jej tam nemohl najít. Když se mu pod nohou zlomila větev a on zůstal viset na deset vteřin do té chvíle, než mu Joe podal kus lana, aby se přichytil, byl už opičí ještěr ten tam. Podle Olivera to byl Drepanosaurus, ale Tim pak namítl, že mohlo jít o nějaký jiný typ, snad o Megalancosaura. Oliver chce toto zvíře do parku přivézt ať to stojí, co to stojí. Vždyť do otevření parku zbývá už jen měsíc! Není divu, že všichni mají spoustu práce. Já se sotva stíhám věnovat Dinovi, ale na pravidelné krmení a doplňování vody do jeho misky nezapomínám. Řeknu Vám, mít doma dinosaura jako mazlíčka, to je opravdu něco úžasného. V životě jsem si nedokázal představit, že se budu o takové zvíře starat. Ale kdo ví, o co se budu muset starat, až se Oliver slavně vrátí z nějaké úspěšné expedice?
Přiveze Oliver do parku opičí ještěry? Nestane se mu příště něco zlého? Uskuteční se otevření parku bez problémů? Co když se do té doby naši přátelé setkají s něčím, co jim bude schopno plány překazit? Ani já sám ještě nevím... Ale jasné je jedno: Pokračování bude zase za týden!
Žádné komentáře:
Okomentovat