Správce dinosauřího parku - Jak se dostat z finanční krize

Měsíc září končí, za méně než deset hodin už bude minulostí, a tak se ke konci přiblížil první měsíc ve školním roce i první, i když necelý, podzimní měsíc... Správce dinosauřího parku se k Vám v posledním zářijovém dnu přidá, snad Vás potěší...

Jak se dostat z finanční krize

Nikdy jsem nebyl dobrý ekonom. Dokonce se mi ty pojmy, jako ekonomie, ekonomika a další, mnohdy pletou. Už jako malý jsem si koupil krajtu tmavou za 40 liber, byl jsem z ní strašně nadšený, protože jsem si na ni šetřil celé měsíce a dostával od rodičů peníze za dobré známky ve škole. Té snahy mi pak bylo líto, když jsem o pár dní později zjistil, že obchod naproti prodával krajtu tmavou za 35 liber. A ještě k tomu podstatně zdravějšího jedince: ten můj bojoval s parazity, i když jsem ho z toho nakonec dostal a tak jsem se rozhodl pracovat do konce života se zvířaty... Ale jinak řečeno, pokud jde o peníze a plánování s ním spojené, nemůžu se Charlesovi rovnat. Jenže jsem to především já, kdo tyhle věci vyřizuje. Jednou jsem přece správce, a ten se těmto povinnostem vyhnout nemůže. Ale jak nás dostat z finanční krize? Sám bych to nezvládl, nikdy bych to nenaplánoval. Ještě, že L. C. Clark chodí s novými nápady, které parku i jemu samotnému pořádně vynesou. Nám se tak vyrovnají peníze ztracené budováním parku, a Clarkovi zase peníze, jež pro nás po roky obětoval. Listopadové otevření parku je událostí, která je netrpělivě očekávána. S každým dnem Charles upravuje svůj proslov, jenž přednese před entuziastickými turisty toho slavného dne. Clarka teď napadlo, že bychom do parku mohli lidi lákat na vyhlídkové cesty v okolí Tedova ostrova. V neděli přijela nákladní loď a doručila nám zásilku dvaceti motorových člunů. Návštěvníci si díky nim budou moci prohlédnout okolí ostrova a s pomocí vysoce výkonných podvodních kukátek nahlédnout do světa mořských živočichů. Občas snad pod vodou uvidí nějakého amonita, belemnita, nebo snad i mořského plaza-ichtyosaura, plesiosaura... Jen aby se nepodívali do čelistí Kronosaura. To by totiž bylo to poslední, co by v životě uviděli. Právě tohle je důvod, proč nápad se čluny a vyhlídkovou cestou kritizuji. Charles si myslí, že se nemusíme ničeho bát, že Kronosaura případně zaženeme. Nějaké výrazné bóje v moři by ho mohly odlákat. Tentokrát to Charles trochu podceňuje. Kronosaura nezastaví ani výletní loď typu Oasis of the Seas, aby se na ni nevrhl a nerozcupoval ji na kusy i s tisíci výletníků. Ale na čtvrteční schůzi Charles celý nápad prosadil. Oliver nebyl proti, ale jistě něco tuší a tak pronesl: "Nezapomeň, Charlie, že opatrnost je přece jen důležitější, než pár mizerných dolarů." V čele těch, kteří jsou proti vyhlídkové cestě ve člunech, samozřejmě stojím já a překvapivě i Oliverův kamarád a spolupracovník Tim. Nápad přirovnal k zavření se do klece pět krát pět metrů s pěti Velociraptory. A valné většině pracovníků parku je to všechno úplně jedno. Je to škoda, kdybychom Charlese přehlasovali, mohli bychom zamezit případné katastrofě...

Většinu lidí teď zajímá jak nejrychleji odvést dobrou práci. Úprava chodníků mezi výběhy je jednou z hlavních činností, do kterých se teď pouští čímdál více pracovníků, dokonce i veterinářů. Hlavní budova bude vyzdobena spíše v muzejním stylu. Stará restaurace na pobřeží, kam si občas zajdeme pro nějakou lahvinku osvěžující limonády, zůstane nadále zavřena. V centru ostrova ji nahradí nová restaurace. Bude se nacházet v dosud nepoužívaném domě, který sloužil jako druhé skladiště zbraní a uspávacích šipek. Ty budou přesunuty do původního skladu, který bude rozšířen, to ale zabere několik týdnů, takže sebou musíme hodit. Stavba mimořádně silného plotu, které bude mít za úkol udržet Deinotherium, již probíhá. Jde to ale pomalu. Rád bych tam pomohl, přidal ruku k dílu nebo chlapy navigoval při práci s těžkým materiálem, ale mám práce nad hlavu. Leptoceratops Dino je navíc v poslední době protivný a když rozmrzele neleží na mé posteli, tahá mi boty z nohou a chce si se mnou hrát. Obvykle přitom sedím u pracovního stolu a něco vypisuji. Když mi sundá botu, je to v pořádku, dojdu si pro ní a vezmu ji. Když to udělá několikrát, jsem trochu navztekaný, ale nezlobím se na něj a nemyslím na to. Ale nejhorší to je, když si ani neuvědomím, že mi tu botu vzal. Když nemám obě, začne mě kousat do nohou a snad chce mé ponožky. V tom jeho zobáku je víc síly než v ráně železnou tyčí. Už několikrát mě kousl tak silně, že jsem skončil s obvazem na patě. Dino chce, abych se mu věnoval, jenže já prostě nemám čas. Je to opravdu problém, ovšem otevření parku odsunout nemůžeme...

Užijte si zbytek dne a také víkend! Možná, že během něj přinesu na blog zase něco nového...