V období Křídy zažívala provincie Alberta v dnešní Kanadě zápasy nesmírně silných, vitálních a nebezpečných zvířat. Ta si šla vzájemně po krku, využívala všech možných zbraní k zabití své kořisti, anebo v jejím případě, k ubránění se predátorovi. Krvavé souboje nebyly ničím výjimečným, pravěká bojiště byla krví zalita. Mezi albertskými dinosaury, jež ukazují velkou rozmanitost, probíhaly souboje téměř neustále. Před 70 miliony let se spolu utkala dvě děsivá stvoření, Atrociraptor a Panoplosaurus...
Atrociraptor byl malý masožravec stejné skupiny jako Velociraptor nebo Dromaeosaurus. Jako typický zástupce čeledi Dromaeosauridae měl zahnuté drápy na zadních končetinách, které používal k probodení krku kořisti nebo k udržení se na její silné kůži, zatímco ji přitom trhal svými zuby. Atrociraptor by se svou velikostí dal přirovnat k Velociraptorovi, nebyl o moc vyšší než krocan a dosahoval délky srovnatelné s výškou dospělého muže. Byl však vybaven relativně velkým mozkem, jež jej činil mezi dinosaury takřka inteligentním. Navíc to byli smečkoví lovci: většina dromaeosauridů žila ve skupinách. Atrociraptoři požírali především ještěrky a malé savce, a to když se skupinou nebyli. Avšak když lovili jako jedna velká smečka, mohli si Atrociraptoři troufnout i na zvířata mnohem větší. Snad dokázali dopadnout i mládě Edmontosaura. Ale mohl se tento dravec před 70 miliony let pustit do obrněného dinosaura?
Panoplosaurus. Jméno pro velkého ptakopánvého dinosaura, jenž byl pokryt těžkým pancířem. Měřil ale 5,5 až 7 metrů a vážil okolo 3,5 tuny. Jak mohl Atrociraptor takového živočicha skolit? Jedna věc je jistá: Panoplosaurus byl obtížným protivníkem i pro velkého Albertosaura. Nejen, že byl dobře chráněný a díky svému brnění představoval takový dinosauří tank. Byl i dost velký. Když jej napadl útočník, snažil se nejspíš přitisknout se k zemi, chránit tak své měkké břicho a vystavit nepříteli svůj krunýř. Na ocase neměl kyj, byl to nodosaurid. Dříve se předpokládalo, že Panoplosaurus byl shodný s Edmontonií, ale nebylo tomu tak. V minulosti byl Panoplosaurus považován za ankylosaurida s kyjem na ocase, ale jak již bylo zmíněno, tento kyj postrádal a tak to byl s určitostí nodosaurid. Toto zvíře, jehož název v překladu znamená "kompletně obrněný ještěr", nemohlo být pro Atrociraptora lehce porazitelným protivníkem!
Atrociraptor by byl jediným švihnutím Panoplosaurova ocasu odsouzen k smrti! Ale dravec mohl využít jedné příležitosti. V dokumentu Vraždící stroje: Pravda o dinosaurech zabijácích od BBC bylo ukázáno, že mongolští ankylosauři měli v mládí krunýře měkké, jejich záda nebyla plně chráněna. Krokodýlí osteodermy se totiž stávají tvrdými až v dospělém věku a u obrněných dinosaurů tomu bylo stejně. Stejně jako mongolští ankylosauři, i Panoplosaurus a jemu příbuzní měli v mládí záda pokryta spíše tvrdší, avšak prorazitelnou kůží. A toho mohl Atrociraptor využít! Když se dala dohromady smečka těchto brutálních zabijáků a vystopovala například školku mláďat Panoplosaurů, bez váhání zaútočila a oddělila od ní jedno mládě. Pak stačilo několik dobře mířených ran smrtícími drápy, kousnutí dozadu zakřivenými zuby, a mládě Panoplosaura vydechlo naposledy. Dospělý Panoplosaurus však vůbec nepřipadal v úvahu. Je možné, že i větší, avšak nedospělí Panoplosauři, například jen 2,5 metru dlouzí, nemohli pro Atrociraptory představovat kořist. Byli už moc velcí a s věkem rostly i jejich obrannné schopnosti. Nakonec Panoplosauři, kteří se dožili dospělosti, nemuseli mít z většiny predátorů strach a nějaký Atrociraptor je už vůbec nemohl vystrašit...
Tato část seriálu pojednávala o dvou zvířatech, která se střetávala jen občasně a souboje mezi nimi určitě neprobíhaly moc často... Ovšem příště poznáte predátora a kořist, mezi nimiž k soubojům docházelo mnohem častěji!
Žádné komentáře:
Okomentovat