Konvergence: Tlusté lebky

Konvergence je podivuhodným typem evoluce, při němž se nepříbuzné živočišné či rostlinné druhy vyvíjí podobným způsobem nezávisle na sobě. Způsobuje to především život ve stejném prostředí, jehož výsledkem je někdy až zarážející podobnost různých životních forem... V tomto seriálu se budeme zabývat nejznámějšími příklady konvergence, a sami uvidíte, jak si evoluce během milionů let pohrála se spoustou druhů...

V této části projektu Konvergence uvidíte zvířata, u kterých se během milionů let vyvinula zesílená, tlustá lebka. Dříve by možná někteří řekli, že chránila velký a vyspělý mozek a že její nositelé byli téměř inteligentní. Nyní víme, že tito tvorové neoslňovali intelektem, byli však mocnými soupeři a možná tato vyklenutá, pozoruhodně tvarová lebka měla ještě více schopností...

PRVOHORNÍ A RANĚ DRUHOHORNÍ PLAZI:

Plaz zvaný Tropticus byl živočichem, u kterého vývoj zaznamenal jednu zajímavou věc: nahoru vyklenutou lebku. Toto se v evoluci ještě zopakovalo. Ale otázkou je, proč ji Tropticus měl. Většina prvohorních plazů byla podivné lebky, například Estemmenosuchus vypadal doslova jako příšera z bájného světa, kdežto Moschops měl zvláštní "třetí oko", kryté kůží, podobně jako dnešní hatérie. Snad to souviselo i s Triopticem... Podivuhodný živočich, jehož objev byl ohlášen v září 2016, před pár dny, obýval území dnešního Texasu ve Spojených státech. Podivně vysokou lebku mohl používat při zápasech o teritoria nebo k zastrašování predátorů-proto se pak v průběhu času něco podobného objevilo u dinosaurů. Avšak zdá se, že ještě lepším vysvětlením je přítomnost "třetího oka". Nejen, že ho měl Moschops, ale i několik jiných permských a triasských plazů bylo vybaveno "třetím okem", které vnímalo světlo. Triopticus si tak vysokou lebkou doslova střežil oko v hlavě. Neuvěřitelné je, že na stejném nalezišti v Texasu byli objeveni i další 225 milionů let staří plazi s podivnými lebkami, někdy protáhlými, jako měl Spinosaurus nebo gaviálové.

TLUSTOLEBÍ DINOSAUŘI:

Triopticus mohl svou lebku používat i při zápasech o teritorium či samice, byla totiž silná a tak s ní mohl vrážet do nepřátel. Ale ještě jistější to měli Křídoví dinosauři, kteří se tlustými lebkami proslavili. Jejich lebky nebyly vždy stejné: někteří je měli dómovité, jiní placaté, ti další na nich zase měli bizarní trny. Pachycefalosauři byli původně vědci považováni za inteligentní tvory, ta tlustá lebka totiž mohla krýt vysoce výkonný mozek. Ovšem pravda byla zcela jiná. Pachycefalosauři byli sice pozorní, ale přemýšlet nedokázali, jejich mozek byl opravdu malý. Takže proč ta tlustá lebka? Při nárazech do soupeřů byla skvělá, o tom není pochyb. Dříve se vědci domnívali, že se pachycefalosauři naráželi do hlav navzájem. Dnes většina z nich tvrdí, že by si tím své lebky rozbili, a tak se přiklánější k názoru, že jeden druhému bušili do boků. Mnozí pachycefalosauři byli asi stádními zvířaty, kde panovala určitá hierarchie, a pokud ji chtěl nějaký nově příchozý narušit, musel použít svoji hlavu. Při obraně před menšími dravci se tlustá lebka hodila též, mohla totiž útočníka (např. raptora) těžce zranit... Existuje ale domněnka tvrdící, že na zachovaných lebkách pachycefalosaurů se nedochoval keratinový roh. Keratin je látka, která tvoří naše nehty nebo nosorožcí rohy. Ne vždy se fosilizuje (proto lebkám pravěkých nosorožců někdy chybí roh) a v případě pachycefalosaurů se nemusela zachovat vůbec. Pokud pachycefalosauři opravdu měli nějaký vysoký, špičatý útvar na své tlusté lebce, měnilo by to situaci. Je to ale jen teorie a není potvrzená. Navíc ne všichni s ní souhlasí. U zvířat jako byl Pachycephalosaurus nebo Prenocephale si můžeme být jistí tím, že měli lebku tvarovanou tak, jak ji známe...

Nejde o úplný příklad konvergence, ale jedno je jisté: zpevněné lebky kulatého tvaru se u zvířat objevily hned několikrát v historii...

Snad se Vám nová část projektu Konvergence líbila. Byla již kratší než ty předchozí (poslední jsem napsal v červenci minulého roku), ale snad jste si ji užili. Tento seriál však již asi dále psát nebudu, jen pokud mě napadne ještě nějaké zajímavé "konvergentní téma".