Zvláštní znaky dinosaurů-Ankylosauridi

Předchozí část Zvláštních znaků dinosaurů jsem napsal přesně před měsícem a dnem. Tentokrát opustíme svět převážně dvounohých dinosaurů, i když minulí Hadrosauridi se často pohybovali po čtyřech stejně jako jim nepodobná skupina dinosaurů, na kterou se podíváme dnes...

Ankylosauři patří mezi nejpopulárnější dinosaury. Patřili do skupiny Thyreophora společně se svými bratranci Stegosauridy (o těch jsme si již povídali). Ovšem ankylosauři nebyli stegosaurům podobní co se týká plátů na zádech. U nich se objevilo něco zcela jiného, jiný typ brnění, který z nich učinil skutečné dinosauří tanky... Je známo, že velká skupina zvaná Ankylosauria se dělí na dvě čeledi: Nodosauridae a Ankylosauridae. My se dnes podíváme speciálně na Ankylosauridy. Na rozdíl od Nodosauridů, Ankylosauridé měli celkově kratší lebku i končetiny-nebyli tedy tolik pohybliví. Mnoho známých druhů se objevilo v Křídě. Patří mezi ně Amtosaurus, Ankylosaurus, Maleevus, Euplochephalus, Pinacosaurus, Talarurus, Tarchia, Gobisaurus, Saichania apod. Jen vypsání jmen všech by zabralo mnoho místa. Vesměs to byli pomalí býložravci, ať už malí, tak velcí. Ti největší, jako Ankylosaurus, měřili až 10 metrů na délku. Jiní, například Saichania či Euplocephalus, stále dosahovali maximálních délek dnešních obřích hadů, tzn. 5,5 až 6 metrů. Typickým znakem Ankylosauridů byla mohutná pánev, mírně podobná ptačí (proto patřili mezi ptakopánvé dinosaury). Je ovšem pravdou, že pánev Ankylosauridů během evoluce ztrácela původní tvar a stávala se z ní spíše plošší, beztvará kost. Tělo těchto tvorů bylo silně stavěno. Muselo být, jelikož neslo velkou zátěž. Ankylosauridi byli tak pomalí a těžcí hlavně proto, že se u nich během evoluce vyvinulo několik neobvyklých znaků, nepřítomných u žádné jiné skupiny dinosaurů...

Silný kostěnný pancíř táhnoucí se po celé zadní části těla Ankylosauridů se na pohled podobal osteodermům, jež mají krokodýlové. Věřte však, že byl ještě silnější. Musel chránit tělo, jak již bylo zmíněno, v některých případech až deset metrů dlouhé. Kostěnné desky byly od sebe dobře rozeznatelné. Pancíř byl tvořen oválnými destičkami spojenými dohromady a usazenými v kůži. U některých Ankylosauridů na kůži vystupovaly i pravoúhlé hrany. Důvod, proč byli Ankylosauridi, podobně jako jejich bratranci Nodosauridi, takto vybaveni, je zřejmý. Pancíř je chránil před útoky takových predátorů, jako byl Tyrannosaurus Rex a jeho příbuzní-velcí karnivoři z období pozdní Křídy. Chcete-li uniknout smrtícímu stisku T-Rexe o síle 4 tun, musíte mít podstatně silné brnění. K tomu se váže ještě jeden znak, který vlastně Ankylosauridy od Nodosauridů odlišuje už na pohled. Ten kostěnný kyj na ocase, smrtící zbraň, která vážila snad i desítky kilogramů. Jediné švihnutí překvapivě prudkým ocasem by dokázalo zlomit zadní končetinu dvounohého predátora a odsoudit ho tak k zániku. To konec konců potvrdil i test při natáčení seriálu televize BBC zvaného Vraždící stroje: Pravda o dinosaurech zabijácích. Kořen ocasu byl navíc silně osvalený. Ankylosauridy ale charakterizují i další podivné znaky. Oční víčka byla například také kostěnná, boky byly v mnoha případech porostlé ostny a lebka se zdála být kostěnnou krabicí. Ve skutečnosti však byla spetí různých vzduchovodů, nejspíše odlehčujících lebku. Víme také, že dýchací cesty oddělovala v jícnu silná přepážka. V nozdrách některých Ankylosauridů, jako byla Saichania, se zřejmě nacházely i slzné žlázy-zachovalé lebky to potvrzují...

Doufám, že se Vám tento článek líbil... Jinak mám pro Vás přichystáno malé překvapení, těšte se!