Svět opičích ještěrů, 5. část

V minulé části se Megalancosaurus Stephen utkal se svým starším nepřítelem, a naštěstí se mu podařilo souboj o teritorium vyhrát. Pak se ale objevila nová hrozba, jelikož se na území objevil velký predátor. Byl to Liliensternus, který zabil vůdce stáda Plateosaurů... Co se stane dál???

Svět opičích ještěrů, 5. část:

Uběhl další den. Stephen se ráno, jako obvykle, probudil zavěšen na větvi vysokého stromu. Bylo už krátce po osmé hodině ranní a všichni Megalancosauři líně vstávali. Denní hmyz začínal být aktivní a tak bylo na čase zajít si na lov. Několik vážek kroužilo nad jezerem. Do vody patrně kladly vajíčka. Do některých se však ihned pouštěl bizarní vodní hmyz, používající první ze tří párů končetin jako klepítka k jejich sběru. Stephen slezl ze stromu a porozhlédl se po okolí. Liliensternus zde nebyl, tedy prozatím. Asi odpočíval někde ve skrytu stromů hustěji pokrytých listy, takže by se nacházel ve stínu. Mrtvola Plateosaura ležela poblíž jezera. Byla jen z části obrána, dravec se například vůbec nepustil do hlavy kořisti. Stephen se podíval mezi větve stromů vyčnívající nad jezerem. Tam spatřil podivného tvora. Strnule se na něj díval jakoby ho nikdy předtím neviděl. Ve skutečnosti však Stephen tohoto tvora znal. Byl to jeho blízký příbuzný, jiný druh opičího ještěra vyskytující se ve zcela stejné oblasti. V něčem se od Megalancosaurů vůbec nelišil, ale při bližším pohledu se zdál být dosti odlišný. Šlo o Drepanosaura, 50 centimetrů dlouhého stromového plaza. Stejně jako Megalancosauři, i Drepanosaurus měl ocas zakončen drápem. Na rozdíl od svých příbuzných měl však i silný dráp na předních končetinách. Momentálně se jím držel větví. Stephen se na to zvíře díval s trochou nervozity. Drepanosauři jsou větší než Megalancosauři a jsou jejich úhlavními nepřáteli. Konkurence zde byla na místě. Stephen se konečně odhodlal přiblížit se k jezeru. Pod hladinou žádný pohyb, tedy žádné nebezpečí. Stephen začal hltavě pít. Brzy se k němu připojili další opičí ještěři. Při hladině jezera stála i dvě mláďata. Na nohou byli sotva pár dní, proto byli oba mladí jedinci nesmírně zranitelní. Samice Nothosaura, stále hlídkující ve vodách jezera, se však toho rána neukázala. Mláďata tak v pořádku přežila svůj první výlet k jezeru. Jejich matka s nimi strávila jen prvních pár hodin, ale jako u všech plazů, i malí Megalancosauři byli od mala plně soběstační. Teď se jen drželi jeden vedle druhého ze strachu z napadení predátory. Stephenovi se podařilo chytit jepici. Zrovna prolétla nad vodou, když se Stephen vymrštil a lapl ji. Trochu se při tom namočil, protože předními končetinami zapadl do vody, ale hbitě vyskočil vzad a byl zase na suché zemi. Lovu byl ale za chvíli konec. K jezeru přišel Liliensternus. Měl velkou žízeň, soudě podle množství vody, kterou vypil. Jeho tlama konečně ztratila děsivou krvavou barvu a také pach krve Plateosaura, jehož včera ulovil. Teď tedy mohl jít znovu na lov. Megalancosauři v rychlosti vylezli na stromy. Liliensternus si všiml dvou mláďat, nepříliš hbitě vylézajících na nízký jehličnan. Nebyl to vysoký strom, samotnému Liliensternovi svou špičkou sahal po oči. Dravý dinosaurus se přiblížil a mláďata se přitiskla k jehlicím. Nyní instinktivně spoléhala na své ochranné zbarvení. Liliensternus je ale viděl moc dobře, zejména jejich blyštící se oči. Prudce strčil do jedné z větví. Ze strany predátora to byla provokace, neměl v plánu zabývat se tak malými sousty. Náhle však spatřil Stephena na vedlejším stromě. Pětadvaceticentimetrový stromový ještěr by možná už stál za snídani. Liliensternus se pokusil získat ze vzduchu jeho pach. Stephen byl ovšem příliš vysoko. Když si všiml, že ho dinosaurus sleduje, vylezl ještě výše. A pevně se držel větve jako při zemětřesení. Liliensternus byl naštván. Nahlas zavrčel a nato se vrátil k jezeru. Tam vyčkával několik hodin... Plateosauři se po celé dopoledne drželi v lese. Pro mnohé již měl přijít čas kladení vajec a tak se samice snažily najít co nejvíce potravy před cestou do aridních, suchých oblastí za lesem. Poledne bylo velmi horké. Liliensternus se skryl neznámo kam. V takovém horku se ani Megalancosauři neodvážili být nějak aktivní, přestože hmyz nad jezerem tančil jako během žádné další části dne. Zato Drepanosaurus jen tak nespal. Stephen si náhle všiml, že jeho podivný příbuzný nemotorně přelézá vzájemně se dotýkající větve dvou stromů. Jedním z těchto stromů byl právě ten, na němž byl Stephen. Drepanosaurus možná jen hledal potravu, ale Stephen si to vyložil jako možný útok. Když se Drepanosaurus nevědomky přiblížil, Stephen hlasitě zasyčel. Druhý opičí ještěr stál jako přibitý. Takovou reakci opravdu nečekal. Jen po chvilce si uvědomil, že strom patří Megalancosaurovi, a ten je přece menší. Nemotorně a s patřičnou opatrností se k němu přibližoval. Stephen to již nevydržel a Drepanosaura sekl drápem na přední končetině. Drepanosaurus překvapivě hbitě uhnul. Pak také zasyčel a hlavou vrazil do Stephena. Všechny jeho končetiny se teď nacházely nad zemí! Vůbec se jimi nedržel větve a hrozil mu pád z výšky asi deseti metrů. Naštěstí jeho drápem opatřený ocas ovíjel jednu tenkou větvičku, ale ta se začala lámat. Stephen byl v koncích. Navíc na něj mohl Drepanosaurus dosáhnout a útok mu ještě jednou oplatit. Teď to s Megalancosaurem vypadalo zle...

Pokračování příště... Pokud se Vám pátá část příběhu líbila, můžete komentovat!