Správce dinosauřího parku - Kousnutí od Plesiosaura a Oliver fotografem

Další Správce dinosauřího parku, tentokrát prázdninový (tedy alespoň pro mě, jelikož tento týden máme u nás jarní prázdniny) je tu! Snad se Vám bude líbit...

Kousnutí od Plesiosaura a Oliver fotografem

Nevím, zda mám již ve svém týdeníku vůbec uvádět, že za ten týden jsme měli opět spoustu práce. Kromě všeho toho krmení, uklízení, ošetřování a starání se o zvířata se samozřejmě událo i mnohem víc. Tentokrát se něco víceméně nepříjemného přihodilo zase mě. Moc jsem toužil po nakrmení Plesiosaura, kterého jsme zachránili od ropné katastrofy v srpnu minulého roku, přímo z ruky. Vzal jsem si kbelík plný ryb a šel jsem do akvária, veliké budovy plné nádrží z části uvnitř a z části venku, jež obývají naši prehistoričtí mořští svěřenci. Popravdě jsem se trochu zdržel, protože jsem nedokázal neobdivovat nádherné tvary a plavecký styl amonitů a belemnitů a navštívil jsem i naše dva Cryptoclidy, kteří už mají přes rok. Zrovna je krmil Fred a smál se, když jsem mu sdělil svůj plán o nakrmení Plesiosaura. Zároveň však dodával, že něco podobného chtěl udělat jako malý kluk s lachtany. Urazil jsem se, že si ze mě dělá legraci a přirovnává mě k dítěti. Raději jsem po schodech vystoupal k vrcholku nádrže a jednou rybou začal dělat pohyby na hladině. Plesiosaurus, zrovna ležící na dně, vyplaval nahoru a rybu slupl jako malinu. Fred se ke mě přišel podívat a říkal, že mi to jde skvěle. Dal jsem Plesiosaurovi další rybu, vypadal spokojeně. Pak jsem ale udělal chybu, které velmi lituji. Ponořil jsem do vody jak rybu, tak i svou ruku a to se neobšelo bez následků. Ten hladový darebák mě pořádně kousl, rybu spolkl a stáhl mě za sebou do vody. Fred mi okamžitě podával ruku, aby mne vytáhl, zatímco vedle mě Plesiosaurus plaval. Měl jsem trochu strach, ale věděl jsem, že mi nijak neublíží. Fred mě mezitím popadl za ruku a skoro do vody také spadl. Když jsem se dostal do sucha, podíval jsem se na své zranění. Nemyslete si, kousnutí od Plesiosaura není nic nepatrného. Jeho ostré zoubky projely mou kůží až do masa. Musel jsem vyhledat lékařskou pomoc, naštěstí neměl mořský plaz v tlamě žádné bakterie, takže se vše obešlo bez větších problémů. Od toho incidentu už uběhly tři dny a stále mám zafáčovanou ruku. Na tuhle chybu už nikdy nezapomenu...

Zato Oliverovi se za posledních pár měsíců daří víc, než kdy předtím. Samozřejmě neustále připravuje své výzkumné výpravy na Isle of Die a začíná být takovým fotografem. Na svou poslední dobrodružnou expedici vyrazil včera a hned se z ní také s radostí vrátil. Na pláži pořídil stovky snímků stáda nějakých hypsilophodontidních dinosaurů, malých býložravých ornithopodů, které však nedokázal identifikovat. Požádal proto jednoho renovovaného paleontologa, aby k nám na ostrov přijel a s identifikací mu pomohl. Své "úžasné" fotografie chce Oliver prodat někam do National Geographic nebo tak nějak a vydělat pro náš "úžasný" projekt spoustu peněz. Pořídil také fotografie ptakoještěrů rybařících nad mořem a vydal se do menšího pobřežního lesíka, který byl doslova přeplněn malými pravěkými savci. Jednoho z nich Oliver chytil, domnívá se, že narazil na rod Oligokyphus. Hned jej zase vypustil, ačkoliv se prý rozmýšlel, zda jej s sebou nevzít do parku. Samozřejmě i zde pořídil spoustu fotografií. Výlet na pláně plné dinosaurů mu překazila příšerná průtrž mračen, která donutila expedici stáhnout se. Přesto však již mnohé ze svých snímků Oliver poslal známým společnostem a přírodovědným časopisům, které by o ně mohly mít nadměrný zájem. Nyní se však jeho vlastní zájem soustřeďuje opět na největšího hada v historii-Titanobou, za kterou se hodlá znovu vydat, tentokrát s týmem odborníků a chce jednoho z těch hadů odchytit a změřit... Možná na to dojde příští týden...

Co dodat, snad jen to, že další Správce dinosauřího parku bude následovat za týden!