Ze zapomenutého pralesa-část 2.

Minulá část:

Dobrodruh, zoolog a nově také kryptozoolog Douglas Fenton se rozhodl uspořádat dobrodružnou přírodovědeckou výpravu do srdce novoguinejského deštného pralesa, který je obestřen dávným tajemstvím. Jeden z jeho přátel mu poslal dopisem zprávy o možné existenci tajuplného tvora, který se podle očitých svědků až nápadně podobá vyhynulému druhu plaza, konkrétněji dinosaura rodu Iguanodon. Po neúspěšné kryptozoologické výpravě za obrovskými anakondami do Amazonie by Douglas nenašel příliš mnoho dalších lidí, kteří by měli zájem s ním tuto záhadu objasnit, ale přece jen se mu povedlo na svou stranu získat přítele Marka Linfielda, kameramana. Oba dobrodruzi začali plánovat výpravu s cílem natočit toho tvora. Celý jejich rozhovor byl ale z mobilního telefonu odplosloucháván Douglasovým synovcem, Mikem. Co se asi stane?

ZE ZAPOMENUTÉHO PRALESA-ČÁST DRUHÁ:

Nastalo krásné březnové úterý a středoškolákům specializované londýnské přípravy na vysokou školu měly co nevidět začít prázdniny. Mike Fenton, Douglasův synovec, který včera odposlouchal rozhovor svého strýce s jeho blízkým spolupracovníkem, okamžitě vrazil do šatny, kde na už na něj čekali jeho tři kamarádi. Byly to studentky Mary Williams a Jane Tidmarsh a nejprve jim bylo do smíchu, když uviděli uříceného Mikea vbíhat do mřížových šaten, zatímco se již nemohl dočkat, až všechno svým kamarádům sdělí. V povzdálí byl Dave Baker, který se s Mikem seznámil už ve školce. Studentky si už nemohly odpustit nějakou jedovatou poznámku, ale ihned je zastavila Mikeova slova: "Strýc chystá další expedici!" Všichni tři na něj hleděli, jakoby nevěděli, o co mu jde, ale ve skutečnosti jim bylo zcela jasné, že o jarních prázdninách by se jim konečně mohlo splnit to, na čem se už před rokem domlouvali. Chtěli se totiž konečně dostat z Anglie někam do cizí, exotické země, a tentokrát vše vypadalo slibně. "Víš, kam jede?" zeptal se Mikea vážně Dave. "Do Papuy-Nové Guineje, do rovníkových pralesů objasnit prý záhadu výskytu nějakého... Ehm, dinosaura." odvětil Mike. Jane a Mary se nahlas zasmály a Dave se také pousmál. "Dinosauři? Vyhynuli před 65 miliony let!" řekl nakonec Dave. "Strýc je blázen," pokýval hlavou Mike, ale okamžitě obrátil list diskuse, "ale tohle je přece šance, na kterou jsme čekali! Ukecáme rodiče, aby nám zaplatili hromadnou letenku a uděláme strejdovi menší společnost. Stejně tam jede jenom s jedním chlapem a já nechci, aby mi strejdu někdo zabil." Šatnami se začal opět ozývat smích. Uběhlo pár dnů... "Vy jste Douglas Fenton?" zeptala se mladá recepční Douglase na letišti Heatrow v den odletu. "Ano, slečno, nějaký problém?" odpověděl jí a zároveň položil další otázku Douglas. Recepční se otočila ke své kolegyni a zašeptala jí do ucha něco o šílenci a obrovských hadech z Jižní Ameriky. Douglas to slyšel a schválně zakašlal, aby je z diskuse vytrhl. "Spěcháme," informoval ji. Recepční mu podala letenky a Douglas s Markem vyrazili na odbavení. Netušili, že je z čekárny sledují oči čtyřech studentů, dychtivých po poznání světa. Let trval neskutečně dlouho a byl rozdvojen, neboť cestující čekala hodinová přestávka v Bombaji. Když letadlo konečně přistálo na letišti v Jacksons International Arpoirt v hlavním městě Papuy-Nové Guineje, Port Moresby, nemohli se už Douglas s Markem dočkat setkání se svým průvodcem. Byli prvními, kdo vyšli z letadla, a to záměrně. Na zašedlé ploše, kterou omíval silný tropický liják, stál Raymond Si, jejich průvodce a znalec místního pralesa. Douglas mu asi týden předtím odeslal svou fotografii a Raymond udělal to samé, takže se okamžitě poznali. "Zdravím!" pozdravil Raymond. "Těšil jsem se na Vás," řekl Douglas a usmál se, "a tohle je Mark Linfield, můj kameraman. Psal jsem Vám, že jsme jenom dva." "Zavedu do pralesa, ale nejdřív si popovídáme," usmál se lišácky Raymond a zašustil prsty na znamení platby předem. Douglas jen vzdychl a Raymonda následoval. Z kavárny na letišti byl nádherný výhled na ulice Port Moresby poblíž a zároveň i na mlžné hory porostlé tropickými dřevinami kdesi v dáli. "Prehistorická zvířata? Ha ha!" zasmál se Raymond, když spolu u šálku kávy diskutovali. "Důkazy jsou," zamračil se Douglas. "Podívejte se, tady v těchto pralesích žije zřejmě zvíře, které by mohlo změnit náš dosavadní pohled na svět, na vymírání a vůbec na celou přírodu. Ať už je tam cokoliv, dinosaurus nebo jenom přerostlý klokan, určitě ten nález bude stát za to!" pokusil se Raymonda přesvědčit Mark. "Zavedu Vás do pralesa," usmál se nakonec Raymond, "ale máte stoprocentní šanci na to, že spatříte jen zvířata, která už vědci znají." "To se ještě uvidí," řekl mu na to Douglas a napil se. Horká káva mu ale opařila jazyk a tak musel odběhnout na toaletu. "Vy jste fakt novoguinejec?" zeptal se mezitím Mark Raymonda. "Ano, ale můj děda byl z Anglie," odpověděl mu průvodce. Po chvíli se začal s Markem dál bavit: "Věříte Vašemu spolupracovníkovi? Opravdu věříte tomu, že tam žije dinosaurus?" "Ehm, pohleďte na tohle," vytáhl Mark z Douglasova batohu nákres toho tvora, "paleontologové tomu zvířeti říkají Iguanodon. Tohle je stará rekonstrukce, někdy z půlky minulého století, dneska už by ho malíři nakreslili jinak. Ale pravda je taková, že se podle popisu ten záhadný živočich starému Iguanodontovi zatraceně podobá. Já tomu věřím, jako kameraman přírody vím, že zázraky se neustále dějí. Ne každý tvor mohl velké vymírání někdy na konci Křídy, nebo jak se to období jmenuje, vyhynout." "Přesně tak!" poznamenal Douglas tlumeně přes papírový kapesníček, který si tiskl k ústům, a očividně nebyl moc rád z toho, že se mu Mark hrabal v batohu. Raymond obrátil oči v sloup, přišlo mu, že po následujících pár dnů či týdnů bude muset doprovázet opravdu otřesné dobrodruhy. "Vyrazíme hned zítra, to už bude čtvrtek!" navrhl Raymond, s chlapy se rozloučil a odešel do hotelu, kam jej Douglas a Mark následovali. Hotel se nacházel na pokraji města, takže zahrady rodinných domků v okolí lemoval skutečný nedotčený prales. Skupinka čtyř studentů se mezitím usídlila v nejnižším patře hotelu a těšila se z toho, jak Douglase nemile překvapí. To ale ještě nevěděli, co všechno jim tato expedice přinese... Pokračování příště.

Na obrázku vidíte mlžný novoguinejský prales... Nevím ještě, kdy sem přibyde další část, ale snad to nebude za tak dlouho!