Správce dinosauřího parku - Týden plný expedic

Další pátek, další Správce dinosauřího parku, který zakončuje tento pracovní týden! Doufám, že se Vám tato část bude líbit...

Týden plný expedic

Uplynulý týden byl doslova přeplněný různými vzrušujícími i děsivými výpravami. Spousta lidí z parku vyrážela na nejrůznější expedice a já samozřejmě nebyl žádnou výjimkou. Všechno to začalo v pondělí, když náhle přiletěl L. C. Clark na návštěvu ostrova. Charles ho přivítal, ve své vile mu za teplého počasí, zatažené oblohy a vichru pohrávajícím si s palmami okolo dřevěné verandy, nabídl čaj. Clark přijmul a s Charlesem pak řešil vše, co se týká budoucích atrakcí v parku. Diskuse se však pořádně rozjela a zabrala oběma mužům celé dopoledne. Vášnivě diskutovali o tom, jak co bude, co se s čím udělá atd. Nakonec byl na místo přizván i Oliver a po obědě dokonce i já. Clark mi sdělil vše, na čem se ti tři spolu domluvili... Zíral jsem. Byla to hrůza a měl jsem pocit, že přede mnou sedí tři děti ze školky, které si jen tak hrají na nějaký park s dinosaury. Všechny ty představy o skvělých safari nejen v letadlech, ale i v džípech na Isle of Die nebo nápady o vystavení nějakého lunaparku v centru našeho ostrova mne okamžitě vyčerpaly. Clark nakonec uznal, že mnohé plány byly přehnané, ale finančně by se vše dalo uskutečnit a stále by na nás měl ještě nějakou rezervu, z čehož vyvozuji, že ten chlápek má peněz zřejmě více, než kdo jiný z mých známých. Odpoledne Charles nachystal letadlo a s Clarkem a pilotem vyrazili na Isle of Die, aby se Clark mohl podívat na to, jak budou safari našich turistů probíhat. Já nemohl bohužel chybět, Clark si moc přál mít mě s sebou, poněvadž jsem z těch tří podle něj byl na ostrově nejvícekrát a zažil jsem tam nejvíce dobrodružství (Clark určitě narážel na ty týdny ztracení v pralesích, kdy jsme takřka přišli o Olivera). Vyhlídková jízda nad ostrovem byla parádní, viděli jsme spoustu velkých sauropodních dinosaurů na horských pláních, dokonce i pláže se hemžily nějakými hadrosauridy či iguanodontidy. Pilot připnul na okno kameru, která vše natáčela. To má být začátek jakési pětiminutové reklamy na náš park. Určitě jsem z toho všeho nevypadal moc nadšeně, nicméně ostatní byli radostí bez sebe, tak jsem si aspoň vyzkoušel roli herce, který je napodobuje, a zjistil jsem, že jsem na to antitalent. Clarkovi se let líbil a hned další den se rozhodl podívat se na ostrov klasickým způsobem. Bohužel, i tentokrát jsem byl u toho přítomen. Helikoptéra přistála na pláži, odkud se tým pěti lidí vydal do nitra ostrova. Ušli jsme sotva pár metrů, když Clarka neskutečně vyděsil řev nějakého velkého masožravého dinosaura. Stopy v okolí naznačovaly, že toto území je teritoriem nějakého skutečně obřího vražedného zabijáka. Aniž bychom něco viděli, nasedli jsme do helikoptéry a odletěli. Naštěstí se zatím víc podobných výprav neopakovalo, Clark ve středu ostrov definitivně opustil, ale slíbil, že se brzy vrátí. Když nastupoval do svého soukromého letadla, mrkl na mne jedním okem a já na něj vzteky vyplázl jazyk. On to naštěstí neviděl, ale Charles mi pak za to pořádně vynadal. Mne však nemohl přemoci smích...

To byl ale jen začátek týdnu, který byl expedicemi přímo přervaný. Jak jsem již psal, z Olivera se za posledních pár měsíců stává jeden z největších dobrodruhů a přírodovědců, jací kdy žili. Jeho výpravy na Isle of Die mají světu ukázat, co je ten svět zač, že je úplně jiný, než ten náš, a přesto se v něm nachází. Oliver dokonce začíná připravovat o svém projektu knihu! Ve čtvrtek se odhodlal vystoupit na horském úbočí při východním pobřeží Isle of Die, lemovaném vysokými jurskými kapraďorosty. Začal to místo nazývat "země obrů", a to z dobrého důvodu. Pořídil stovky úžasných fotografií ještě úžasnějších velikých dinosaurů, především sauropodů, které identifikoval jako Nemegtosaury. Dole v kapradinovém údolí však našel skutečný ráj pravěkých zvířat. Když od sebe mačetou odtrhl silný trs lián, spatřil skupinku Therizinosaurů spásajících listy vysokých stromů, malé ornitomimimosaury pobíhající v okolí a sbírající to, co titánům spadlo pod nohy a dokonce i nějaké menší prehistorické plazy! Podařilo se mu chytit zvláštního létajícího dráčka Xianglonga, nebral ho však s sebou, poněvadž jej neměl kam dát. Jen jej zdokumentoval, což mu zabralo skoro tři čtvrtě hodiny. Když pak Xianglonga pustil, dráček odplachtil na strom. Odtamtud po něm vyrazila zubatá tlama a dráček zemřel-vrahem byl Microraptor. Oliver se za ním hnal neskutečně dlouho, než našel celou skupinu. Ta jej bohužel zavedla hluboko do rokle. Oliver byl sám, začínalo se stmívat a ke všemu zjistil, že jeho vysílačka nepobírá žádný signál. Než se dostal zpět na horské úbočí, odkud zavolal svůj tým a vzkázal mu, že se brzy vrátí a že též i brzy odletí, bylo už deset hodin večer. Nad pravěkým rájem padla tma, ale Oliver nic neviděl. I tak říká, že tato expedice byla poměrně strašidelná-zahlédl prý tvory, kteří vypadali jako z hororového filmu. Štěstí jen, že byli tak daleko od Olivera... Co byli ale konkrétně zač, zda nějaký druh dinosaura či jiného monstra, Oliver neprozradil...

Snad se Vám článek líbil, pokud ano, nezapomeňte jej okomentovat! Další část zase za týden, aspoň v to tedy doufám...