sobota 14. března 2015

Konvergence: Šavlovitě zahnuté tesáky

Konvergence je podivuhodným typem evoluce, při němž se nepříbuzné živočišné či rostlinné druhy vyvíjí podobným způsobem nezávisle na sobě. Způsobuje to především život ve stejném prostředí, jehož výsledkem je někdy až zarážející podobnost různých životních forem... V tomto seriálu se budeme zabývat nejznámějšími příklady konvergence, a sami uvidíte, jak si evoluce během milionů let pohrála se spoustou druhů...

Dnes si ukážeme, co provedla konvergenční evoluce s některými suchozemskými dravci hned z několika odlišných skupin. Ačkoliv je k sobě vázala určitá příbuznost, blízkými bratranci tito tvorové nebyli a ani nejsou, přesto se však u nich objevil jeden důležitý znak, který potřebovali k zabíjení své kořisti-šavlovitě zahnuté tesáky. Každý z Vás si určitě ihned vybaví proslulé šavlozubé tygry, ale oni sami byli ve skutečnosti jen jednou z mnoha řad suchozemských predátorů, kteří takové zbraně používali. Ale proč byly během posledních 270 milionů let šavlovité špičáky tak oblíbené?

GORGONOPSIANTI:
Věřte nebo ne, zřejmě prvními dravci vybavenými šavlovitými tesáky byli plazi z třídy savců. Savcovití plazi žili na Zemi po celé období Permu a dokonce i v Triasu, ale pouze v pozdním Permu dominovala na Zemi jedna skupina zvláštních zabijáků. Byli tehdy největšími predátory planety. Skupina Gorgonopsia zahrnovala celou řadu zabijáků, od metrového Lycaenopse až po obrovského pětimetrového Gorgonopsida, jemuž vědci říkají Gorgonops longifrons. Samozřejmě sem patřila i spousta dalších obřích superpredátorů, třeba Rubidgea, Inostrancevia a další. Všichni měli jedno společné-nejen vzhled, kterým připomínali křížence Tyrannosaura Rexe se šavlozubým tygrem, ale také způsob zabíjení. Šavlovitě zahnuté tesáky byly jejich hlavní zbraní. Malí smečkoví zabijáci, jakými byl Lycaenops, mohli uštvat a zahryznout i tak velikého býložravce, jakým byl Moschops. Naopak veliký permský vlk, jak se přezdívá Gorgonopsidovi, lovil sám, ale k zabíjení používal stejného vražedného předmětu. Šavlovité tesáky byly u velkých gorgonopsiantů třeba i 14 centimetrů dlouhé a perfektně se hodily k tomu, aby jednoduše projely krkem kořisti, přeťaly její krční tepnu a v rychlosti ji zabily. Bohužel tato unikátní skupina savcoplazů vyhynula s koncem Permu, zhruba před 250 miliony lety, kdy Zemi zasáhlo největší vymírání druhů, jaké kdy poznala...




NIMRAVIDI A BARBOUROFELIDI, NEPRAVÍ ŠAVLOZUBCI:
Zhruba před 40 miliony let se na naší planetě objevila skupina savců zvaných Nimravidi. Byli to predátoři připomínající kočkovité šelmy, ve skutečnosti jde však jen o důkaz toho, že vzhled často klame. Tito predátoři byli snad prvními velkými savci, kteří se rozhodli v jednom následovat své dávné permské předchůdce-gorgonopsianty. Nimravidům se vyvinul pár šavlovitých tesáků umístěných v horní čelisti, tak jako tomu bylo u savcoplazů. Známe mnohé rody, jako byl Dinictis, Eofelis či Eusmilus. Nimravidi byli velkým postrachem býložravců Severní Ameriky, Evropy i Asie po 33 milionů let, než v období Miocénu zcela vyvinuli. V této době se však na Zemi objevila skupina neméně děsivých predátorů, Barbourofelidi. Dříve byli řazeni k Nimravidům, dnes jsou však uznáváni jako samostatná skupina. Žili jen v Miocénu a Nimravidům se skutečně podobali. Známými rody jsou africký Ginsburgsmilus nebo severoamerický Barbourofelis, podle něhož byla nazvána tato čeleď savců. Ani jedna skupina však nepatřila mezi kočkovité šelmy, byly samostatnými čeleděmi řádu masožravců (Carnivora).


ŠAVLOZUBÉ KOČKOVITÉ ŠELMY:
Machairodontidae, to je latinský název pro čeleď kočkovitých šelem, pravých šavlozubáků. Sem patřili ti největší a nejpůsobivější predátoři říše savců, jako byl například Smilodon, bájný šavlozubý tygr ze Severní i Jižní Ameriky. Tento dravec měřil více než 120 centimetrů v kohoutku a měl jeden pár 20ti centimetrových šavlovitých tesáků, snad delších, než kterákoliv jiná šelma v historii Země. Smilodonti lovili zřejmě podobně jako lvi, na skupinový lov vyrážely samice, zatímco samci jen ovládali smečku a lovu se účastnili jen málokdy. Šavlozubé kočkovité šelmy se vyvinuly už na začátku Miocénu a žily až do pozdního Pleistocénu. S některými se setkali i první lidé. Některé úspěšné rody, jako bylo Homotherium, osídlily hned řádku kontinentů. Posledním žijícím zástupcem této majestátní skupiny byl zřejmě Smilodon, který vyhynul v obou Amerikách před 10 000 lety následkem ochlazení a sucha. Velicí býložravci, kterými se živil, zmizeli a tak se tento predátor ocitnul v pasti. Možná právě zde se ukazuje, že šavlovitě zahnuté tesáky nehrály vždy jen dobrou roli. Kvůli nim byli Smilodonti i všichni ostatní dravci až příliš specializovaní. Zakousnutí se špičákem do masa znamenalo jeho zlomení. Šavlozubci proto při jídle často plýtvali masem a požírali jen měkké části. V období nouze však nemohli požírat zbytky kostí nebo usušené, ztvrdlé hnijící maso. Velké špičáky poukazují na aktivní lovce, a ne mrchožrouty... Šavlozubé kočkovité šelmy byly posledními živočichy, u kterých se schopnost zabíjet kořist vyvinula na takovéto úrovni. Ale jak zjistíte za chvíli, budoucnost vypadá slibněji, než se zdá... Konvergenční evoluce totiž probíhá i v současnosti a pohrává si s jedním rodem dnes žijících kočkovitých šelem...




LEVHART OBLÁČKOVÝ (NEOFELIS NEBULOSA):
Pokud si myslíte, že evoluce už skončila, pak jste na obrovském omylu, neboť tento proces nikdy nekončí! V současnosti byste nenašli predátory se šavlovitě zahnutými špičáky-žádného gorgonopsianta, nimravida, barbourofelida nebo machairodontida. Nicméně v budoucnosti se, zdá se, k těmto tvorům jedno zvíře přidá. Tím tvorem je asijský levhart obláčkový! Žije v jihovýchodní Asii, jedná se o dravce lovícího v noci, perfektně šplhá a žije skrytým životem. Není to příliš velká šelma, v podstatě mezi velkými kočkami patří k nejmenším. Zato má však nejdelší tesáky ze všech dnes žijících kočkovitých. Ty jsou dlouhé 5 centimetrů a podle všeho se u novějších generací ještě o pár setin milimetru prodlužují. Evoluce je dlouhý proces, takže zabere ještě minimálně milion let, než se tesáky prodlouží úplně a budou ještě více patrné, k pravým šavlovitým špičákům by však mohly levhartům obláčkovým stačit jen tři miliony let. Zdá se to být mnoho, ale věřte, že z pohledu geologického času jde o pár vteřin. Lidé již zřejmě svědky tohoto překvapivého a skvělého příkladu konvergence nebudou, ale samotní levharti ano a možná budou své zbraně používat stejným způsobem, jako skupiny zvířat, jež jsme si v tomto článku vyjmenovali...


Abychom si tedy zodpověděli na otázku, jež jsme si položili nahoře: Proč se za posledních 270 milionů let u tolika skupin tvorů vyvinuly šavlovité tesáky? Odpověď je jednoduchá: Aby s jejich pomocí mohli tito dravci zabít kořist. Jedná se o další dokonalý příklad konvergentní evoluce do rozsáhlé sbírky evoluce...

Doufám, že se Vám tento článek líbil... Zatím nevím, o čem bude příští část Konvergence, vězte však, že nějaké téma se určitě opět najde!

3 komentáře:

nonychromek řekl(a)...

Nádhera !

dinosaurss řekl(a)...

Nádherná práce, prostě úžasné!!

Martinoraptor řekl(a)...

Nádhera!!!

Okomentovat

Nejčtenější