Poslední březnový Správce je tu! A jak už napovídá titulek, opět se v Dinosauřím parku přihodilo něco zlého... Jak to asi Dan Jameson a jeho tým vyřeší?
Nebezpečí ze strany Deinotheria
Musím Vás opět ujistit, že Dinosauří park je místem, kde zažijete některé z nejhrozivějších a nejnapínavějších momentů svého života. Většina zvířat byla v týdnu klidná, malý Teleoceras roste, želvy druhu Testudo atlas nakladly další snůšku vajec, pravěcí hadi Gigantophis a Pachyrhachis sežerou všechno, na co přijdou a z Leptoceratopse Dina se stává větší mazlíček, než kdy jindy. Zato jeden obyvatel parku, dokonce jeden z největších, ukázal, že dokáže natropit velkou spoustu problémů. Jde o Deinotherium, obrovského chobotnatce, kterého Oliver přivezl určitě už před více než půl rokem. Je to samec a je velmi agresivní, podráždí ho opravdu cokoliv. Chlapi často vtipkovali, že by ho nezastrašil ani Tyrannosaurus Rex, nicméně já osobně si od Deinotheria vždycky udržoval jakýsi odstup. Dělal jsem dobře, protože to lidé, kteří se k němu tentokrát přiblížili, tvrdě odnesli. Stalo se to v úterý v devět hodin večer. Krmič Joe šel k výběhu Deinotheria s kupou listí. Začal mu je házet za plot a za chvíli si umanul, že by se před ostatními pracovníky našeho parku mohl pořádně vytáhnout. Vzal si mobilní telefon s kamerou a rozhodl se natočit chvíli, kdy do potravy zabrané Deinotherium vlastní rukou pohladí. Jen co se ho ale dotkl, obrovský chobotnatec rozrazil plot a Joe odletěl doslova o několik metrů dozadu. Pouhý dotek neznámého předmětu lidské ruky stačil k tomu, aby samec zaútočil. Joe byl ušlapán o několik vteřin později, po silném pádu samozřejmě nedokázal vstát a nebyl tak schopen útěku. Tohle všechno vím, protože jsem shlédl záznam bezpečnostních kamer-a v případě tohoto masakru to byl záznam dost nechutný (i když se v okolí prášilo, takže obraz nebyl zase tak jasný). Pak Deinotherium pocítilo svobodu a rozběhlo se přímo do středu ostrova, což samozřejmě nemělo dělat. Rangeři byli na vše okamžitě upozorněni, nicméně gigant si to zamířil rovnou k hlavní budově, která byla zrovna před nedávnem spravena poté, co její zeď v lednu rozbořil gigantický Spinosaurus. Rangeři jsou povinni o všem informovat správce parku, což jsem já, takže jsem také vyrazil na místo a nestačil se divit. Deinotherium pobíhalo okolo budovy, nahlas řvalo a lidé kolem jen utíkali se strašným křikem a vřískotem. Spatřil jsem také dvojici lidí nehýbaje se ležících na zemi. V tu chvíli se mi zastavilo srdce, ale z hrůzného pohledu na zemřelé mne vytrhl řev toho obra, který se rozehnal přímo proti mě. Štěstí, že rangeři v tu chvíli savce střelili uspávací šipkou, takže tím zároveň upozornili na svou přítomnost a gigant si mne okamžitě přestal všímat. Přiznám Vám ale, že jsem potom neusnul. Deinotherium je teď v pozorovací ohradě, než se opraví ta jeho, zabere to opět několik týdnů. Jenže nikdo si nemůže být jistý, jestli zase něco nechystá...
Ke třem zemřelým se naštěstí nikdo nepřidal, tedy... zatím. Oliver ale uspořádal svou další výpravu za Titanoboou, největším hadem planety, kterého před pár týdny objevil na své skvělé expedici do dusného pralesa, či jak to jinak nazvat. Přidala se k němu skupina paleo-herpetologů, kteří chtěli vidět toho tvora na vlastní oči-a nejen to, dokonce ho i chytit a přeměřit. Něčeho takového bych se účastnil rád, ale bohužel jsem byl zaneprázdněn studiem vajec pravěkých želv, takže mi nebylo dovoleno expedici následovat a provázet. Oliver nás však o všem průběžně informoval. Ve čtvrtek ráno tedy helikoptéra přistála na pláži a hned z rána se skupina dvanácti lidí vypravila do pralesa. Zahlédli prý spoustu zvláštních tvorů, z nichž ani nejimpozantnější (vyjma Titanoboi) byl metrový štír, zřejmě Pulmonoscpius nebo Isobruthus, a jeden člen výpravy se dokonce odvážil jej chytit do ruky. Olivera pak napadlo, že by v parku mohl udělat insektárium a tam taková zvířata vozit, ale to jsem mu zakázal. Každopádně, výprava pokračovala. U toku řeky našli dospělého Gigantophise, tito hadi jsou zřejmě na Isle of Die běžní. Změřili ho a zjistili, že měří osm metrů. Titanoboa byla ale k nenalezení. Celý den chodil tým z místa na místo a hledal sebemenší náznak pohybu ještě většího hada. Až za parného odpoledne se na hladině řeky, zrovna v tom nejhlubším místě, objevila hlava. Obří had! Dva vědci se potopili do vody, ale hned se zase vynořili a informovali ostatní o tom, že voda je tak kalná, že v ní není vidět ani na dva prsty dopředu, natožpak klidně i na největšího planety, který by si z Vás mohl udělat svačinu. Výprava se pak pokusila hada chytit z člunu. Na provaz na tyči se něco skutešně chytilo a podle následného pohybu tyče lze usuzovat, že šlo o kroutícího se hada. Ovšem, ještě předtím, než stačil někdo pořádně zatáhnout, tyč s provazem byly dole na dně řeky. Tým neměl dostatek vybavení a zásob na to, aby zůstal na místě přes noc, takže se vrátil k nám. O víkendu ale vyrazí na místo znovu, sám jsem zvědav, jestli něco chytí...
Další část opět za týden, aspoň v to tedy doufám! V ní se dozvíte, zda byla Oliverova výprava úspěšná či nikoliv...
Žádné komentáře:
Okomentovat