Střet obou Amerik-část 10.-Vačnatci

Po celkem dlouhé době čekání je tu už desátá část seriálu Střet obou Amerik! Tentokrát jsou jejím tématem vačnatci... Snad si tento článek užijete!

Střet obou Amerik-část 10.-Vačnatci

Třída vačnatců se na naší planetě objevila již koncem doby dinosaurů. Okamžitě se začala různorodě šířit po částech Země, především na území Velkého jižního kontinentu (Gondwany). Tu tvořily Jižní Amerika, Afrika, Austrálie a Antarktida. Zatímco na Antarktidě kvůli mrazivému prostředí a v Africe z důvodu jejího odtržení od Gondwany vačnatci vyhynuli, povedlo se jim úspěšně přežít v Austrálii a v Jižní Americe. Zatímco v Austrálii si měli později vydobýt skutečnou a dodnes trvající roli nejrozšířenějších savců, Jižní Amerika je následujícími událostmi o toto prvenství připravila. Nicméně, po celých 40 milionů let byl jih amerického kontinentu izolován od zbytku světa, jednalo se o něco jako obrovitý ostrov plný zvířat, která byste nenašli nikde jinde na Zemi. Velké množství vačnatých druhů si během třetihor užívalo roli mocných predátorů nebo dokonale vyvinuté a obezřetné kořisti, ale před 3 až 2 miliony let se to rázem celkem změnilo. Tehdy se Jižní Amerika střetla se svým severním protějškem, kde se žádní vačnatci nevyskytovali-na tom místě vládli placentálové. Po vzniku Panamského mostu mohla vlna nejrůznějších živočišných i rostlinných druhů proudit ze severu na jih a zase naopak. Jižní Amerika se stala útočištěm nových šelem, které možná i zapříčinily vyhynutí těch vačnatých a původních. Mezi tyto tvory už ale asi nepatřil slavný Thylacosmilus, nepravá šavlozubá šelma, patřící do skupiny Metatérií. Dříve se mělo za to, že nadvláda pravých šavlozubáků, včetně populárního rodu Smilodon, zapříčinilo vyhynutí Thylacosmila, nicméně fosilní důkazy k tomu neexistují, a vědcům oponujícím této myšlence musíme dát za pravdu, že nejladší známé fosílie Thylacosmila pochází z doby pozdního Pliocénu. Pokud by k nárazu Amerik došlo až v Pliocénu, což je dost pravděpodobné, muselo Thylacosmilovo vyhubení způsobit něco jiného, například změny klimatu. Smilodonti se v Jižní Americe objevili až půl milionu let po vymření rodu té nepravé šavlozubé šelmy. Bylo by ještě na škodu nepřipomenout si známou Borhyaenu patřící do vlastní čeledi Borhyaenidae, vzdáleně příbuznou Thylacosmilovi. Tu však osud vymírání postihl cca 10-15 milionů let před sražením Amerik. Přesto-že valná většina jihoamerických vačnatců v důsledku změny uspořádání ekosystému vyhynula, jeden druh se přece jen udržel. Je to slavná vačice. A nejedná se jen o rod, je to rovnou celý řád (vědeckým názvem Didelphimorphia). Více, než 103 samostatných druhů se vyskytuje podél celé Ameriky. Patagonská vačice, žijící na jihu Jižní Ameriky, se živí primárně savci, zatímco její kanadský protějšek obývá krásné lesnaté prostředí severu Severní Ameriky. Je to skvělý příklad toho, jak se jedné skupině vačnatců povedlo vzdorovat, přežít a rozšířit se nakonec i na území, které jí původně nepatřilo. Právě v přizpůsobivosti tkví tajemství úspěchu vačice...

Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte a hodnoťte pod článkem hvězdičkami, za vše budu velmi rád...