Zpět do Džungle času-část 5.

Rozhodl jsem se nenapínat Vás zase tak moc, a tak čtyřech dnech můj příběh Zpět do Džungle času opět pokračuje! Minule jste byli svědky Xuovi a Donaldovy smrti, zatímco Fernando byl těžce zraněn a záhad nabývá... Co se asi stane tentokrát?!

ZPĚT DO DŽUNGLE ČASU-ČÁST 5.:

Větvemi vysokých palem a emergentů prosvítaly poslední dnešní paprsky již jako krev zrudlého slunce. Ian, George, Dixon, Richard a kulhající Fernando se posadili na padlém kmenu nějakého stromu, aby si po útěku ze skleněné výzkumny odpočali. Richard ze svého batohu vytáhl dezinfekci a obvaz, a ošetřil Fernandovo zraněného koleno. Raptoří dráp pronikl kůží přímo ke kloubu a ošklivě ho zranil. "Nejsem odborný lékař, ale myslím, že tahle rána Ti nezahnisá," řekl Richard vyčerpanému Fernandovi, který mu rázem za pomoc poděkoval. Nebýt také Richardova pohotového zásahu, skončil by Fernando roztrhán raptory stejně tak jako Donald. Najednou si ale George všiml něčeho neobvyklého. "Vidíte tohle?" zeptal se ostatních a ukázal na kůru kmene, na kterém seděli. "Není to náhodou nějaká permsko-karbonská rostlina?" položil si nahlas sám pro sebe další otázku. "Je to zvláštní, nejdřív jsou tu zvířata, a teď dokonce i rostliny, které sem prostě nepatří. Dokážete si to vysvětlit?" řekl Ian. "Měli bychom odsud raději odejít," navrhl George. Jenže náhlý hluk přerušil jejich rozhovor. "Zní to, jako by tudy jela kolona náklaďáků," poznamenal Dixon, slyšíce zvuk praskajícího dřeva. "Pryč!!!" zařval George. Jen co lidé začali s útěkem, vysoké kapradí prorazilo stádo Camptosaurů hnaných nějakým dravcem. Desítky tun zvířat v pohybu působily na okolní prales opravdu jako ohlušující kolona nákladních aut. Tým brzy nestačil držet před nimi krok a skryl se mezi skalisky táhnoucími se po pravé straně uzounké prašné cesty. "Co je asi hnalo?" položil si otázku George. Vzápětí se z křovin vynořila lovecká smečka Dilophosaurů a strhla jedno Camptosauří mládě. "Pokud se nemýlím, je tohle ten rodinný klan, který jsme tu kdysi zanechali," řekl ještě George předtím, než naši hrdinové nechali Dilophosaury v klidu dál lovit. "Fuj, to byl zážitek!" postěžoval si Dixon a utřel si pot z čela. Před lidmi se rýsovala změť budov a ostnatých plotů. "Tohle místo znám," vyhrkl George, "tudy jsme přece přiváželi ta zvířata z minulosti do našeho světa! A támhle v té budově je uskladněn již nefuknční stroj času!" Ostatní ale jeho slova příliš nezajímala. Raději prolezli dírou v ostnatém plotu a prohlíželi si celé místo. Kolem toho domku, kam měli normálně přístup zakázán i zaměstnanci, až na speciálně povolené pracovníky Džungle času, včetně George, postávaly džípy a motorky tak, jak zde kdysi byly zanechány. "Z tohoto místa bych raději vypadnul," navrhl Fernando, prohlížeje si přitom nějaké rostliny rostoucí poblíž té zvláštní a tajemné budovy. "Tyhle neznám. Chodím po středoamerických pralesích celý svůj život, a nikdy jsem takové kapradí neviděl," řekl dále. "Hm, vypadají, jako nějaké malé jurské kapraďorosty. Rostliny jsme sem ovšem nevozili, jak se sem mohli rozšířit?" řekl George a podíval se směrem k budově. Pokud ho něco zaujalo víc než ostatní, byly to vyražené dveře od domu. "No chápete to?" optal se George. Najednou se ale ozvalo podivné šmátrání v křoví, načež Richarda něco chytilo za nohu a stáhlo zpět do bujné vegetace...

Richard křičel o pomoc, Ian skočil mezi rostliny za ním, ale úlekem se raději vzdálil a začal po tom tvorovi pálit plný zásobník z Richardova spadlého samopalu. Tvor si však Richarda táhl neznámo kam. Až když se zpoza keřů vynořila podivná plachta s trny, bylo Georgovi docela jasné, o co se jedná. Pak ten tvor vylezl celý. Richardovi se nějak povedlo vysunout z jeho čelistí nohu, ale jen co to udělal, zabořil ten predátor své zuby do jeho zad a prokousl je. Richard se ve chvíli přestal hýbat. "Zabijte tu bestii!" zařval Ian a znovu po tvoru vystřelil. Ten se střelby lekl, ucítil, že náboje prostřelily jeho zádovou plachtu, a ztratil se tam, odkud přišel. "No chápete to?!" řekl znovu George. Ian přiběhl k umírajícímu Richardovi. "Předejte moje záběry chlapům od BBC, budou si jich cenit..." zašeptal ještě Richard předtím, než přímo před Ianovýma očima naposledy vydechl. Ian skoro zkolaboval a potřeboval psychickou pomoc Dixona. "Dimetrodon," poznamenal o chvíli později George, "raný Perm. Taková zvířata bych sem v životě nepovolil přivážet." Pak Georgovi něco blesklo hlavou, vnikl do budovy s rozervanými dveřmi a týmu zcela zmizel z očí. Ostatní ho moc nepostrádali, protože truchlili nad Richardovou smrtí. Fernando si vzal jeho batoh s cennými záběry i zbraněmi, které pak rozdal mezi ostatní. Najednou z temného stavení vyběhl George s křikem: "Tomu nebudete věřit!!!" Ihned se za ním rozběhli. V budově zarostlé popínavými rostlinami ani nebylo třeba svítit. Podivnou nazelenalou záři vydával objekt postavený ve středu hlavní místnosti, přímo před kostrami desítek lidí, kteří v Džungli času kdysi pracovali. "Stroj času funguje! Ale proč?!"

Zní to možná jako jednoduše zodpovězená otázka, avšak vy, stejně jako to poznají naši hrdinové, budete již brzy vědět, co za tím vším stojí! Příští část již brzy!!!