Dokonalé příklady evoluce: Kytovci

O evoluci kytovců často pojednává řada knih a učebnic, nebo se o ní alespoň zmiňují, jelikož vývoj právě těchto živočichů je tak dobře zdokumentován. V dnešní části Dokonalých příkladů evoluce si tak představíme patrně nejprozkoumanější evoluci jednoho velice zajímavého řádu savců...

1. STUPEŇ EVOLUCE KYTOVCŮ:

Kytovci patří zřejmě mezi sudokopytníky a jejich nejbližšími žijícími příbuznými, ačkoliv se to na první pohled může zdát nereálné, jsou hroši. Pokud se ale podíváte více do prehistorie této úžasné savčí skupiny, naskytne se Vám dokonalé přeměření všech těchto faktů. Předky kytovců byli bezpochyby nějací malí savci, kteří po vyhynutí dinosaurů slezli ze stromů a začali se pohybovat po souši. Brzy se mezi nimi objevily formy poněkud blízce spjaté s vodou. Asi nejranějším dobře prozkoumaným předchůdcem kytovců je Pakicetus, drobný živočich žijící v době Eocénu před asi 50 miliony let na území dnešního Pákistánu. Nepodobal se ničemu existujícímu v dnešní době, s velrybami a dalšími kytovci však již měl jednu příbuznost-sluch. Zachovalé ušní struktury naznačují, že Pakicetus byl již přizpůsoben naslouchání pod vodou, čímž se velrybám podobal. Nemohl se pouze ponořit příliš hluboko, protože jeho tenké ušní kosti by silný tlak nevydržely. Jinak šlo ale víceméně o suchozemského živočicha. Ovšem jeho potomci už měli udělat skok do vody a skutečně začít s evolucí kytovců...

2. STUPEŇ EVOLUCE KYTOVCŮ:

280 centimetrů dlouhý Rodhocetus mohl patřit mezi Pakicetovy potomky. Tento primitivní kytovec žil před 45 miliony lety též na území současného Pákistánu, a z pěkně zachovalých fosílií lze usoudit, že již byl životu ve vodě přizpůsoben mnohem lépe, než jeho pradávný předek. Většina znaků sudokopytníků se v průběhu vývoje z Rodhocetova těla ztratila, zachovaly se pouze původní struktury kloubů, prsty na končetinách však byly pravděpodobně potaženy blánou, čelisti se zúžily a tak tento prapodivný experiment evoluce mohl vypadat jako nějaký krokodýl se srstí. Zajímavé je, že Rodhocetus ve své vývojové linii nebyl sám. Jemu blízký příbuzný Ambulocetus žil ve zhruba tak stejné době a navíc i na stejném území. Obecně je Ambulocetus pokládán na třetí místo a někteří dokonce tvrdí, že Rodhocetus by mohl být jeho přímým předkem. Styl plavání u obou jmenovaných živočichů už trochu začal připomínat delfíny. Přesto však u těchto tvorů ještě existovala jistá přizpůsobení pro život na souši, včetně samotných končetin. Není proto divu, že jméno Ambulocetus v překladu z latiny znamená "chodící velryba".

3. STUPEŇ EVOLUCE KYTOVCŮ:

Během pár milionů let udělali kytovci celkový skok ve vlastní evoluci a z vody se přesunuli definitivně pod hladinu moře. Potomkem Pakiceta, Rodhoceta a následně i Ambuloceta může být obrovská prehistorická velryba Basilosaurus, která se na Zemi objevila poprvé někdy v pozdním Eocénu, před 40-35 miliony let jak na území Severní Amerika, tak v oblastech dnešní Sahary, kterou v té době tvořilo mělké moře zvané Tethys. Ačkoliv název Basilosaurus znamená "král plazů", šlo skutečně o pradávného kytovce, jen první představy o vzhledu tohoto tvora jej zařazovaly do úplně jiné třídy obratlovců. Basilosaurus byl přes 15 metrů dlouhý, neúnavný lovec, ale vlastní potomky mezi dnešními velrybami nemá. Šlo asi jen o takový přechodný skok evoluce. Byl to predátor a živil se vším možným, od ryb a žraloků po vlastní příbuzné. Mezi těmi vynikal právě jeden poměrně úspěšný druh, pojmenovaný Dorudon. Patřil mezi Basilosaurovy nejbližší příbuzné, ale rány na fosilizovaných kostech dokazují, že jeho větší bratránek si z něj několikrát opravdu ukousl. Dorudoni žili zřejmě ve skupinách, podobně, jako delfíni. Oba tvorové však byli v něčem výjimeční, jeden znak je od dnešních kytovců zcela výrazně odlišoval. Byly to pozůstatky zadních končetin. Současné velryby a delfíni je už nemají, jelikož je k ničemu nepotřebují. Paleontologové si myslí, že u Basilosaura a Dorudona také neměly žádnou funkci a prostě šlo jen o nevyužitelný pozůstatek po předcích, který v průběhu vývoje zmizel úplně. Jedná se pouze o odkaz na to, že kytovci měli původně suchozemské předky...

ZÁVĚREČNÝ STUPEŇ EVOLUCE KYTOVCŮ:

V průběhu další třicítky milionů let se s kytovci odehrávaly skutečné divy. Nově vzniklé skupiny se rozšířily po celém světě. Během nadcházejícího období Miocénu, před cca 15 miliony let, se mezi kytovci objevili prvotní delfíni. Eurhinodelphis z čeledi sviňuchovitých dorůstající délky 2 metrů patřil mezi ně. I když dost připomínal jurské ichtyosauridy, šlo už skutečně o delfína. V tomto případě sehrál roli spíše konvengentní vývoj. Pokračovala i evoluce obrovitých velryb. Mezi typy jako Livyathan, Cetotherium či Brygmophyseter (jenž patřil do příbuzenstva vorvaňů, největších současných predátorů planety) se objevily i slepé vývojové uličky typu Odobenocetopse. Ať se to však má jakkoliv, nakonec se z kytovců stala vitální a prospívající skupina-pravděpodobně nejpozoruhodnější savci vůbec!!!

Příště se dozvíte něco o evoluci další výjimečné skupiny savců, všežravých medvědů!