Sigillaria

Sigillaria byl rod karbonské stromovité plavuně. Na Zemi se objevila už zřejmě v poslední několik milionů let trvající fázi pozdního Karbonu a přetrvala až zhruba po poloviny Permského období. Fosilní pozůstatky dokazují, že se trvale vyskytovala téměř po celé planetě, některé ostatky se nalezly dokonce i v České republice. Sigilárie tehdy, na konci prvohor, tvořily četné stálezelené bažinaté lesy spolu s dalšími stromům podobnými giganty, jako byl Lepidodendron, Calamites aj. Ačkoliv Sigilárie byla asi o deset až dvacet metrů nižší, než jí podobný Lepidodendron, stále měřila v nejvyšším bodě cca 20 metrů a řadila se tak určitě mezi ty nejvyšší rostliny převládající v karbonských lesích. Pokud byste se náhodou podívali na zkamenělý povrch kmenů těchto stromovitých plavuní, všimli byste si četných jizev. Jedná se převážně o místa, ze kterých vyrůstaly listy. Paleobotanikům díky tomu stačí jen pohlédnutí na malý kousek fosilizovaného kmenu, a dokáží z důvodu rozmístění i velikosti jizev přesně určit, jakému druhu nález patří. Listy Sigilárie byly kopinaté a úzké, a podle všeho měřily až 1 metr, výrazně však připomínaly trsy trávy. Z košatých korun vyrůstaly podlouhlé šištice ve tvaru válce, z nichž každá měřila minimálně půl metru. Celý kmen rostliny byl ale víceméně jednoduchý, úzký a vysoký, ovšem na samém konci, právě ve výšce možná tak patnácti metrů, se vidličnatě rozdvojoval v mohutné větve...

Popis této rostliny najdete v mnoha knihách, jednou z nich je i Abeceda dávných věků od Bořivoje Záruby.

Příště Cordaites!