Zpět do Džungle času-část 7.

Konečně tu máme poslední část příběhu Zpět do Džungle času! Po téměř celý příběh to s našimi hrdiny nevypadalo vůbec dobře, a zvláště ke konci minulého dílu, kdy George udělal pravděpodobně osudovou chybu, se napětí stupňovalo opravdu dost! Jak to celé tedy dopadlo?! Právě to se dozvíte v této části, snad si ji užijete...

ZPĚT DO DŽUNGLE ČASU-ČÁST 7.:

Pískání, houkání, ztišený řev i mihotající se těla dravců mezi hustými křovisky-to vše v jednu chvíli začali všichni vnímat. George, Ian i Dixon už doslova umírali strachem, jen Fernando se zdál být docela v klidu. Samopalem mířil stále na jedno místo, odkud předpokládal první útok. Najednou jeden Deinonychus vyskočil přímo naproti Dixonovi, ale ihned schytal dvě střely z pistole do stehna levé zadní končetiny a dál se již neopovážil. Dravci se nechali trochu zastrašit, ale po chvíli už zase probíhali blízkými křovinami a řvali na všechny strany. "Dorozumívají se, chtějí asi vymyslet nějakou strategii či co!" vyhrkl George. Fernando mezitím zašmátral v batohu, který si vypůjčil od již zesnulého Richarda, a našel v něm přesně to, co hledal-skládací pušku s několika jedovými střelami. Zbraň v mžiku poskládal, svůj samopal dal do ruky Georgovi a připravil se na střelbu. Jeden z Deinonychů hned poté vyskočil zpoza nízkého keře, ovšem Fernando se nové zbraně neostýchal a tak šipka zasáhla svůj cíl... Umírajícímu Deinonychovi nervovým systémem proběhl jed tak silný, že nestačil udělat ani dva kroky zpátky, a jeho bezvládné tělo padlo do bláta. Ostatní raptoři, kteří to viděli, si začali útok rozmýšlet. Najednou se všechen ten hluk ztratil, zdálo se, že predátoři již opravdu dostali strach. George se musel posadit a utřít si pot z čela. "Můj bože, každou chvíli jsem měl pocit, že už z tohoto světa brzy odejdu!" přiznal Dixon a napil se z láhve vody. Ian měl tak sevřené hrdlo strachem, že nedokázal vyslovit jediné slovo, zatímco Fernando se ukázal být celkem dobrým "vůdcem". "Byl to skvělý nápad, proč nás něco takového nenapadlo dřív?" optal se George, ale Fernando jen stroze odpověděl: "Měl je u sebe Richard, ne já." "Podívejte, chlapi, začíná se pomalu stmívat," řekl po chvíli Fernando, "co kdybychom se tady někde skryli? Někde mezi těmi budovami v městečku, je to možné, pane McCanne?" "Jistě, že ano. Bylo by hloupé pokračovat během noci v cestě tímto peklem," odvětil George. Městečko se nacházelo nedaleko, a tak jen po pár desítkách metrů tým narazil na starou otrhanou budovu posetou popínavými rostlinami a opadávající omítkou. Dům to byl malý, tvořila ho jen jediná místnost-alespoň tak měl tým jistotu, že se uvnitř neschovává kdejaká krvelačná příšera. Během příštích několika minut zavlažil ztmavlý prales osvěžující tropický déšť. Všem se zdálo, že z celého okolí přicházejí zvuky komunikujících zvířat, od nejhlubších tónů po ty nejvyšší. Byly to zvuky jako z jiného světa, který se usídlil ve světě našem. Ukrývajícím se lidem z toho běhal mráz po zádech...

Teprve až za rozednění přestalo pršet. Nad vrcholky světle zelených stromů se na oblohu vzneslo slunce a vykouzlilo spolu s ustávajícím deštěm překrásnou duhu. Paprsky slunce procházely mezi listy stromů a vykouzlily na pralesním podloží nádherné siluety. George pomalu otevřel dveře od domku. Nikdo celou noc oka nezamhouřil, ačkoliv se džungle zdála až podivně bezpečnou. "Vzduch je čistý," zaradoval se George, "můžete ven." "Teď jsme už dávno měli být na letišti v Ciudad de Panamá a čekat na let zpátky do Spojených států," řekl úzkostlivě Ian. "Nebojte, ještě dnes večer tam dorazíme," uklidnil ho George. Zablácené hodinky mu zrovna ozmamovaly, že je už půl deváté ráno. "Máme nejvyšší čas," zašeptal ještě a poté všichni svůj noční úkryt opustili. Nedaleko zrovna postávala stará známá samice Kentrosaura, s předními končetinami opřenými o kmen stromu, pojídajíce šťavnaté listy. George se už v terénu dostatečně zorientoval a přesně věděl, kterým směrem se mají vydat. Jenže známé houkání ze včerejšího večera předešlo jeho návrhům. Křoviska v okolí se zase začala pohybovat, občas se z nich jako rychle se mrskající bič vynořil ocas některého z dinosaurů. "Ti bastardi, sledovali nás až sem! Já věděl, že se nedají jen tak lehce zastrašit!" vykřikl George. Deinonychové se už odhodlali k naprostému útoku, vybíhali ze všech stran, obíhali k sobě se mačkající lidi a přitom se na sebe dívali a vydávali u toho podivné zvuky. Fernando se odhodlal k další střelbě, ostatní udělali hned to samé. Jak se ale ukázalo, dravců tu bylo ohromné množství. Po zabití čtyřech raptorů se lidé dali na skutečný útěk o život. George, Dixon a Ian vyskočili na vysokou zídku, dravce to ovšem neodradilo a brzy je následovali. George jako o závod přeskakoval z jedné polorozpadlé zdi na druhou, až se pod ním nakonec jedna propadla. Hbití raptoři naskákali na střechu nočního úkrytu a rozhodli se manévrovat odtud. Mezitím Fernando vytáhl pistoli a začal střílet do vzduchu. Dravce to tak upoutalo, že dali zbylým členům týmu možnost ukrýt se ve vzrostlém kapradí. Fernando tak ale nalákal všechny Deinonychy na sebe, a i jemu teď nezbývalo nic jiného, než zběsilý úprk. Zanedlouho dorazil do městečka, kde se mu povedlo zavřít se v jakési vědecké výzkumně. Nevěděl však, že díra ve zdi na druhé straně je dostatečně velká, aby se k němu smečka zabijáků dostala rychleji, než by to on sám předpokládal. George, Dixon a Ian to také neměli zrovna jednoduché. V blízkosti se totiž objevila lovecká smečka Dilophosaurů, a ti měli udělat rozhodující tah...

"Teď jsme ale opravdu ztraceni!" vykřikl George a pobídl oba své druhy k útěku. Běžících postav nebylo možné si nevšimnout a dva mladší Dilophosauři hned za novou kořistí vyrazili. Stará samice se přitom zdržovala neustále poblíž. Tak nějak si již osvojila taktiky možného lovu lidí, a tentokrát konečně mohla své získané zkušenosti využít. George se doslova rval mezi trny, větvemi a listy, věděl však, že k plotu ohraničujícímu Džungli času není momentálně možné se dostat. Dilophosauři byli totiž týmu opravdu v patách. Dixon při běhu po jednom z dinosaurů vystřelil, tím ho však ještě více rozzuřil a přiměl běžet rychleji. Ve chvíli, kdy se zdálo, že už nemůže být hůře, dorazil George zpátky ke známému stavení-tam, kde se nacházel stroj času. Přibližující se Dilophosauři ho přinutili k tomu, aby se v budově skryl. Do jednoho z nepoužitelných aut se rázem schoval Dixon, ale dravec se tím nenechal odradit a vůz překlopil na střechu. Potom naštěstí nechal Dixona být, protože si všiml mnohem snáze získatelné kořisti. Jeho mladší bratr už dýchal na záda Ianovi. Ten náhle klopýtl, spadl a predátor sevřel jeho krk svými mocnými čelistmi. Ian stačil už jen bolestí vykřiknout předtím, než ho Dilophosaurus zcela jistě zbavil života. Dixon vylezl ze zničeného auta a oknem se protlačil k Georgovi, jemuž se strachem klepaly zuby. Zatímco dva Dilophosauři hodovali na zabitém Ianovi, jejich matka sledovala pachovou stopu George a D
ixona, prorazila dveře od budovy a šla po nich. "Rychle, zastřelil ji..." zašeptal George, ale nějak to nešlo. Otevřená tlama Dilophosaura už znamenala úděsnou jistotu. Dixon alespoň ještě popadl kovový předmět ležící na podlaze, ale bylo mu jasné, že se s ním neubrání. Jak tak stále ustupovali dozadu, přiblížili se oba k časové smyčce a samotnému stroji času. Útvar začal podivně blikat a najednou začal oba stahovat k sobě. Mezitím se k Fernandovi dostala lovecká skupina Deinonychů a společně ho lehce natlačila ke zdi. Fernando už jen vytáhl svoji mačetu na obranu, bylo mu ale jasné, že souboj je předem prohraný. Naposledy ještě pomyslel na zbylé členy týmu, nevěděl však, co se s nimi děje. Stroj času George i Dixona stáhl s sebou a poté se zavřel. Stará Dilophosauří samice jen s údivem hleděla, kam zmizela její snídaně. Její mozek ale nebyl na takové přemýšlení vyvinut, a tak se raději vrátila ke svým mláďatům a k jejich kořisti... Džungle času najednou ztichla. Opět v ní snad nebylo živého člověka, zase se stala divočinou. Přežili jen George McCann a Freddy Dixon, jenže ty stroj času poslal bůhví kam...

Tímto tedy můj příběh končí! Očekávali jste vůbec takový konec? Pokud se Vám celý příběh líbil, můžete komentovat!