Správce dinosauřího parku - Potíže s hady a slibná budoucnost

Jelikož jsem dnes doma z bezpečnostních důvodů týkajících se naší školy, je tu Správce dinosauřího parku v trochu dřívějších hodinách, než jste asi zvyklí...

Potíže s hady a slibná budoucnost

Možná to s naším parkem nakonec dopadne dobře. Miliardář L. C. Clark má touhu na našem ostrově vydělávat, a peněžité odměny by měly postihnout i nás. Asi jediným člověkem, kterému se tohle vůbec nelíbí, je Oliver. Jeho sny o vybudování rezervace bez jakýchkoliv návštěvníků se už zdají být ztraceny. Dokonce se kvůli tomu pohádal s Charlesem, jenž ho ze své pracovny vyrazil se slovy: "Nelez mi na oči!". Já sám jsem tímto vším celkem zmaten. Oliver mi ale přiznal, že je alespoň rád, že naše společnost nezkrachuje, ačkoliv k tomu už měla pěkně namířeno. Pomoc bohatého američana je ale jen jednou částí toho všeho, co neustále řešíme. V úterý jsme totiž měli menší problémy s našimi hady chovanými v teráriu. To se znovu ukázalo být jako poruchové a náš obří Gigantophis, druhý největší had, který kdy žil na naší planetě, znovu utekl. Následoval i primitivní Pachyrhachis. Gigantophis pátral po nějaké potravě a brzy se mu povedlo najít sklad se zásobami zmrazených prasat, kterými jej krmíme. Neváhal, a okamžitě jedno zhltnul. Vzhledem k jeho velikosti to byla dobrá dávka, ale mohl by sežrat i více. Náš hlavní paleo-herpetolog, George Stevens, si naštěstí brzy všiml, že hadi z terária zmizeli, a rozhodl se jednat. K odchytu Giantophise mu ale muselo pomoci dalších pět pracovníků. Nejprve se týmu povedlo chytit hadí hlavu provazovým poutkem uvázaným na tyči, jenže plaz se velmi rychle pohnul a muže, který tyč držel, mocně povalil na zem. George Stevens a jeho asistent se každopádně na hada vrhli a holýma rukama jej chytili za hlavou, nicméně masitý zbytek těla, který neudrželi, doslova rozmlátil všechno kolem. Had se zklidnil až po asi deseti minutách urputného zápasu, kdy se dostatečně unavil, vzhledem ke všem těm pohybům však musel sežrané prase vyvrhnout. Poté byl konečně přenesen do terária...

Horší už to bylo s Pachyrhachisem. Zatímco George Stevens a jeho chlapi měli dost potíží s Gigantophisem, samozvaně jsem se vyslal k říčce tekoucí poblíž domu s plazy. Čekal jsem, že tam pravěkého hada najdu, a nemýlil jsem se. V rychle tekoucí vodě jsem však nezpozoroval více, než jen mihotající se šupiny dokonalého plavce. Když jsem skočil do vody, zvíře se vylekalo a uplavalo pryč. Pronásledoval jsem jej tak dlouho, až jsem skončil celý promáčený. Pachyrhachis mezitím utekl na souš a schoval se mezi křovisky. Zaběhl jsem za Georgem a vypůjčil si od něj kleště na hady a začal s nimi šmátrat mezi keři. Pachyrhachise to vyděsilo a vrhl se přímo proti mě. Kousl mě do kolene těsně předtím, než kleště zachytili jeho krk. Poté jsem jej přenechal Georgovi a dalším odborníkům v teráriích a vyhledal lékařskou pomoc. Když na počátku srpna Oliver Pachyrhachise chytil, skončil též s menším kousnutím a pro jistotu mu musela být podána antibiotika. Jedové zuby podle našich výzkumů had sice postrádá, jemná toxicita se však může u některých druhů, vyplýváme-li ze znalostí o současných hadech, vyskytnout přítomností bakterií z různorodé hnijící potravy, jíž se tvor živí. Naštěstí jsem přežil bez jakýchkoliv dalších zranění, problémem bylo jen nadměrné krvácení rány, jež jsem ale zastavil. Snad se už podobné incidenty nebudou opakovat a nás bude opravdu čekat Clarkova slibná budoucnost...

Dan Jameson jistě prožil opět napínavé chvíle jakožto správce Dinosauřího parku, když ovšem vykonáváte takové povolání, nikdy nemůžete předvídat, co Vás čeká v příštích dnech. O tom zase příště!