Boj mezi příšerami: Srpodrápý souboj (1/2)

Všechny minulé části najdete v rubrice Příběhy na vyprávění . Doufám, že budete s další částí spokojeni!

Boj mezi příšerami: Srpodrápý souboj, část 1.:

Stádo Corythosaurů pochodovalo polosuchým kaňonem. Bylo tomu tak v pravěké Albertě před neuvěřitelně dlouhými 75 milióny roky. Slabý pouštní vánek odfoukával písčitý prach, zbarvený do oranžova. Občas si jeden z Corythosaurů kýchl, aby prach směřující k nozdrám přenesl někam jinam. Spalující slunce už plazy velmi unavovalo. Všemi členy hadrosauřího stáda byly samice. Hledaly totiž místo, kam by nakladly vejce. Naklást je potřebovaly již nutně, blížily se ovšem také k místu, které po každý rok využívají právě k tomuto účelu. Všechny se soustředily na okolí a na své instinkty, a tak nevěděly, že je z vysokého skalního římsu, asi deset a půl metru vysokého, sleduje dvojice dravých dinosaurů rodu Saurornithoides. Byl to pár, jenž kousek odsud také vychovával svá mláďata. Původně byl počet vylíhnutých mláďat rovný číslu čtyři, ale na hrozivé vedro jedno brzy zahynulo a další připravil o život zástupce jeho vlastního druhu, bratr otce mláďat, jelikož hledal mezi skalami a kopci něco vydatného k snědku. Nyní zbyli jen dva drobouncí Saurornithoidové. Bývali ukrýváni v malé skalní jeskyňce, která byla i pro jejich rodiče moc malá na to, aby do ní vlezli. Mláďata tak byla v suchu, chladu a hlavně v bezpečí před predátory. Navíc se v jeskyňce učila lovit hmyz a pavouky. Rodiče však trpěli hladem. Stádo Corythosaurů pro ně představovalo naději. Problémem ovšem je, že Saurornithoides měří dva metry na délku, zatímco mohutný Corythosaurus dosáhne délky až devíti metrů a váží osmsetkrát více. Ale instinkty dvěma dravcům prozrazovaly, že by bylo lepší ještě neútočit. Corythosauří samice brzy nakladou vejce, blíží se totiž k místům hnízdění. Nechráněnná vejce vždycky končí v žaludku hladových chřtánů lovců, tak proč nepočkat ještě tak den či dva? Oba Saurornithoidové se dívali do dálky za Corythosaury ještě po dlouhou dobu, zatímco peří na jejich předních končetinách mírně vlálo. Když zbyla z hloupých býložravců jen nepatrná černá tečka, rychle oba dravci odhupkali dolů ze skály. Rozběhli se tím směrem, kudy velké stádo putovalo. Běželi velmi dlouho. Nechtěli se především dostat do potíží. Dospělý Corythosaurus může být úctyhodný soupeř, i když smečka Saurornithoidů by ho lehce porazila. K večeru, již za chladna, Corythosauři konečně došli na malou písčitou plošinku. Nezačali však klást vejce. Nejprve se napásli kapradí, rostoucího ve stínu, a až pak splnily svůj úkol. To už Saurornithoidové na místo také dorazili. Nebyli však jedinými lovci, kteří stádo pozorovali...

Z výšky ho pozorovali také menší ptakoještěři a pár kilometrů odsud o potravu jevil zájem také Dromaeosaurus. Samice Corythosaurů si však ničeho nevšímaly. Pak si každá vybrala dokonalé místo k hnízdění a zadní končetinou vyhrabala menší jamku, do které nakladla vejce. Jakmu zase zakryla prohřátou půdou a lehla si vedle nově utvořeného hnízda. Druhého dne ráno se však stav hnízd spíše změnil. Vejce měla být zahrabána pouze na noc. Ráno je samice vyhrabaly a předními končetinami utvořily z okolního písku vyšší kruh. V něm již byla umístěna vejce. Při práci s pískem musely být budoucí matky velice opatrné. Jeden špatný pohyb, a silná končetina by rozlomila jemnou skořápku dinosauřího vejce. Zato Saurornithoidové, jež přenocovali na vysokém útesu, zbylém po pradávném moři, se už nemohli dočkat, až si na rozloupnutých vejcích pošmáknou. Zatím na to však bylo příliš brzy. Ale predátoři přišli na důmyslný plán. Počkali ještě pár hodin. Když bylo slunce nejvýše, a nastalo poledne, přiběhla k hnízdištím samice Saurornithoida. Začala skřehotavě řvát, skákat a předstírala umělý útok na jednu mladou samici. Tři další samice ihned přiklusaly, aby svou vrstevnici bránily. K nechráněnnému hnízdu se přihnal samec a do rukou sebral jedno vejce. Druhé odnesl v zubaté tlamě. Jedna Corythosauří samice se však znenadání otočila, zahlédla vetřelce a hned se proti němu vrhla...

Příští část napíši už velmi brzy! Pokud se Vám tento příběh líbil, můžete komentovat či hodnotit hvězdičkami přímo pod článkem...