Tento den slaví Blogorgonopsid své patnácté narozeniny!!!

A je to tu. Začíná velká oslava. Nikoliv pouze rok, ale rovnou patnáct let uteklo jako voda ze scutosaury vyhltané nádrže uprostřed kruté permské pouště. Ta poušť, jež se neustále mění - jejíž písek je neustále přenášen jinam, a vytváří tak nové a nové duny - však zůstala obydlena jedním permským vlkem, který přežil do dnešního dne. A dnes, 5. května 2024, slaví Blogorgonopsid své 15. narozeniny! Je to neuvěřitelné. Před patnácti roky, 5. května 2009, jsem si založil tento blog s cílem psát na něm o rozmanité zvířeně z prehistorických časů, která mne tolik zajímala. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že s přicházející polovinou přespříštího desetiletí bude tento blog stále aktivně fungovat. Mé nadšení pro tento zprvu malý, ale rychle se rozrůstající internetový koutek o přírodě pravěké i současné, o různorodých vyhynulých zvířatech od dinosaurů a savcovitých plazů mladších prvohor až po savce doby ledové a současné šupinaté, neutuchlo ani po patnácti rocích. Blogorgonopsid je dodnes aktivní, vitální, a rozhodně hodlá žít dál! Patnácté výročí založení tohoto blogu je skutečně výjimečnou událostí. My lidé si rádi z všelijakých důvodů romantizujeme kulatiny a půlkulatiny, a oslavujeme čas, který jsme strávili životem na naší planetě, ve spojení s čísly. Gorgonopsidi vnímali svět kolem sebe úplně jinak, a jinak ho vnímají i ostatní živočišné druhy či jiné lidské kultury. V každém případě si však všichni uvědomujeme, že patnáct let aktivní existence není málo. A já chci vám všem, kteří mne za těch patnáct roků psaní o záležitostech, jež mne zajímají, a s nimiž jsem vás chtěl obeznámit, podporovali, ze srdce poděkovat. V současné době má Blogorgonopsid již 5051 příspěvků. S 3. únorem tohoto roku jsem publikoval 5000. článek s dvaceti zajímavostmi ze světa přírody. Doteď nedokáži uvěřit tomu, že jsem se k takovému číslu vůbec dostal. Ačkoliv úplnou návštěvnost tohoto blogu co do celkového počtu návštěv od 5. května 2009 nikdy nebudu znát, jen od února 2020, kdy se Blogorgonopsid (tehdy ještě neoficiálně) přesunul z Blogu.cz na Blogspot či Blogger, zaznamenal tento blog přes 76 800 návštěv. Dovolím si říci, že vzhledem k tomu, jakým tématům je tento blog věnován, a také to, že je psán v češtině a nikoliv v angličtině, je tato návštěvnost opravdu vysoká. Za poslední rok byl překonán takřka desetiletý návštěvnostní rekord; 15. června 2023 měl Blogorgonopsid 1057 návštěv! V posledních měsících zažívá tento blog další návštěvnostní spike; jen včera to bylo 181 návštěv, 13. dubna 338 návštěv, a 4. února - den po publikování 5000. článku na tomto blogu - 397 návštěv! V dubnu 2024 zažil tento blog celkově 5360 návštěv, a jen v prvních pěti dnech tohoto měsíce se může chlubit již více než osmi stovkami. K němu připojený kanál na YouTube má v současné době přes 2600 odběratelů! Od 6. května 2023 jsem na Blogorgonopsid napsal 272 článků, z nichž některé zaznamenaly obrovský počet kliknutí; příkladem jsou loňské dokumentární novinky ze srpna a září, jež byly v průběhu měsíce od jejich publikace rozkliknuty pětasedmdesátkrát. Dalšími mimořádně úspěšnými příspěvky posledních měsíců byly příspěvek o nové knize z franšízy Primeval a článek o největším hadovi všech dob, nedávno popsaném druhu Vasuki indicus. Všem, kteří tento blog navštěvují či navštěvovali v minulosti, a kteří mé články čtou, chci vyjádřit velký dík. Bez vás by nebylo možné tento blog vybudovat!

Blogorgonopsida čeká obrovská oslava. Jeho přátelé, další permští vlci, na něj čekají u obrovitého patnáctipatrového dortu s patnácti svíčkami! Ta masitá dobrota, tvořená grilovaným scutosauřím masem, uzenými diictodoními stehýnky, smaženou kůží labyrintodonta, coelurosauravusími křidélky, vařenýma moschopsíma očima, lycaenopsími jatýrky, pareiasauřími ledvinkami a sem tam i nějakou tou zeleninou z oázy uprostřed největší a nejsušší pouště všech dob, udělá našemu patnáctiletému oslavenci jistě radost! Míří k dortu směrem od velké písečné duny, kde po celé ráno odpočíval, zatímco mu ostatní gorgonopsidé broukají "Happy birthday to you". Dort je tak velký, že jej určitě nespořádají během jediného dne, a oslava tak bude pokračovat ještě hezky dlouho... Proč by tak dlouhé přežití neměli slavit? Vždyť je to skutečně výjimečné!

Na rozdíl od většiny předchozích narozeninových oslav bych se s vámi, vážení čtenáři, rád ohlédl zpět za posledními patnácti roky, a podobně jako u příležitosti Blogorgonopsidových 10. narozenin před pěti lety si s vámi připomenul některé zlaté hřeby existence tohoto blogu. Za ta léta, kdy jsem se na blogu věnoval tématům, jež mne zajímaly či zajímají, jsem toho pokryl opravdu hodně. Pravda, mnohé z raných příspěvků na tomto webu byly možná fakticky nesprávné, ale copak od mladého člověka někdo čeká, aby rovnou četl vědecké články v angličtině? Za posledních pár let se Blogorgonopsid nese v duchu snahy o faktickou správnost, aniž by jeho čtenáři přišli o zábavu z hledání nových informací o světě kolem nás. Dovolím si ale připomenout veškeré projekty, série článků či jednotlivé příspěvky, které považuji v historii tohoto blogu za velmi důležité, třeba jen pro jejich význam při jeho dlouhém vývoji a jeho posunu k současnému stavu.

2009 - první články (Blogorgonopsid, Nessie, Putování s pravěkými monstry), první příspěvky do rubriky Fotogalerie BBC (o dokumentárních klasikách jako Putování s dinosaury či Prehistorický park), příspěvky do rubriky Zvířata vyhynulá v našem letopočtu a první popisky dinosaurů, kterých zvláště v srpnu a prosinci onoho roku přibylo na blog velké množství

2010 - příběhy ze sérií Pradávný život a Pravěká zoo, články v rubrice Různá naleziště, projekty Hmyz a jeho předci, Býložraví savci ze světa pravěku a Zvířata v ohrožení, na kterém jsem pracoval spolu s blogerskými kolegy Forusrakem a Prehistoricworldem, v neposlední řadě pak i projekt Evolution of Earth a založení rubrik Díly seriálů o pravěku a Obrázky týdne

2011 - příběhy o ostrově "Noční můra" inspirované mým vlastním návrhem pro blog Deinonych, příběh Thompson kontra KryptoAfrika, videoklipy ze seriálů Planeta mutantů a Ve stínu dinosaurů, začátek paleokomunitní hry Pravěké safari a projekt Podivuhodná divočina

2012 - celoroční projekt Život v divočině, série článků o ohrožených zvířatech (Sloni v ohrožení, Levharti v ohrožení, Tygři v ohrožení ad.), příběhy DirePark Brutus, Cryolophosauří život a To je má rezervace, s koncem roku pak návrat k dříve započaté sérii Dinosauři Trespasseru

2013 - příběhy Pravěké safari a Monstra ze severní Austrálie, projekt Geologická období Země vytvářený spolu s blogerem Mojeznamkym, návrat k rubrice Prehistoric Park, a začátek týdeníku Správce dinosauřího parku, který pak bez přestávek běžel do roku 2018, a který vystřídal Obrázky týdne

2014 - začátek projektu Pravěk v Čechách, projekty Soupis pravěkých žraloků, Střet obou Amerik, Jak se měnily představy o vzhledu pravěkých zvířat, Cesta pravěkým Madagaskarem, Ptačí řády, Konvergence a Croc Anatomy, příběhy Boj mezi příšerami a Džungle času a články Obojživelníci jsou ve velkém ohrožení či Někteří zástupci nejohroženější severoamerické zvířeny

2015 - projekty Úžasné objevy ve světě hadů, Velká evoluční odysea savců a Nepřátelé prvních lidí, začátek rubriky Slavné expedice a příběhy Ze ztraceného pralesa, Příběh dravce Jane, Sám v australské buši a Mračná hora 

2016 - projekty Vývoj želv, Ostrovní trpaslíci a Pravěké antilopy, příběhy Svět opičích ještěrů a Ve stínu přízraků, a začátek 1. série příběhu Lovci kryptidů, který pak kontinuálně běžel do roku 2022

2017 - projekty Vyhynulí tvorové Karibiku, Ztracená fauna Nového Zélandu, Původ mosasaurů a příběh Útěk před časem (dokončení ságy, jež začala o tři roky dříve Džunglí času), zrození definitivní verze Lovců kryptidů s jejich 2. sérií

2018 - projekty Žraločí řády, Vyhynulé žraločí řády, Psovité šelmy pravěku, Prehistoričtí lasicovití, Zvláštnosti ve světě ryb, Tajemní megapredátoři, významné kapitoly 2. série Lovců kryptidů, jež příběh posunuly o kus dál a zvedly jeho laťku, 3000. článek na blogu Blogorgonopsid a v neposlední řadě návrat Obrázků týdne

2019 - projekty Evropští sauropodi, Evropští lacertidi, Velké kočky z pravěku, návrat k projektu Slavné expedice, články Počet bogongských osenic se snižuje a Squire Waterton - excentrický přírodovědec a jeden z prvních ochránců přírody, založení rubriky Divoké kouty naší planety a příběh Araripe - pravěký ráj

2020 - projekty Pravěcí netopýři, Darwinovy pěnkavy, Tučňáci: Ptáci, kteří chtěli být rybami, Geology Rocks, Projekt Velociraptorinae, začátek pravidelně vydávaných dokumentárních novinek, většina kapitol 4. série Lovců kryptidů, články o mutualistických vztazích mezi organismy (např. Symbióza mezi výrečky a slepany: Když hadi zodpovídají za čistotu hnízda), série videoklipů přidaných v rámci Týdne s Austinem Stevensem a začátek pravidelného přidávání videoklipů z pořadů Springwatch a Autumnwatch od BBC

2021 - Žabí měsíc a jednotlivé série článků vydávané během něj - projekty Archaeobatrachia a Prehistorické žáby - začátek projektů Dinosauři z Jihoafrické republiky a 6 druhů (6 vybraných druhů pravěkých varanů, 6 vybraných druhů troodontidů, 6 druhů plameňáků ad.), 4000. článek na blogu Blogorgonopsid, příběhy Cryptid Hunters: PhantomZone, Démon Curupira, Prokletí rodiny Owenových a Sloane - lovkyně monster, článek Kelpové porosty: Lesy, jejichž mizení nevěnujeme dostatečnou pozornost

2022 - projekty Šupinatí z Jihoafrické republiky, 6 vybraných druhů lelkovitých, Hadi na poštovních známkách, Žabí týden 2022 a články vydané v rámci něj (např. Paropuchovití - čeleď australských a novoguinejských žab), příběhy The Cryptid Queen a Cryptid Hunters: The End of the Legend, kterým celá sága o Lovcích kryptidů skončila, a také Vřískot v džungli, rok zakončen příspěvkem Irina Levshakova - ruská paleontoložka z undergroundové rockové scény

2023 - projekt Dopady změny klimatu na zvířecí druhy, začátek série článků Random Bird, Žabí týden 2023 a články napsané v rámci něj (např. Pět vybraných žabích ilustrací jako ukázka diverzity tohoto řádu obojživelníků), týden článků o britském spisovateli Alanu Moorovi, Ace Week 2023 (např. Vědecký výzkum asexuality) a příběh Ekofašoun

2024 - 5000. článek na blogu Blogorgonopsid se 20 zajímavostmi ze světa přírody, Žabí týden 2024 a příspěvky vydané v rámci něj (např. Anura: Příběh o dobytí planety žábami), článek o pátém žijícím druhu anakondy a projekt 6 vybraných druhů gorgonopsiánů

Příspěvků, jež mne skutečně bavily psát a jež i u vás zaznamenaly úspěch, však za patnáct let existence tohoto blogu vyšlo mnohem více! Každý z nich jsem zde publikoval s radostí. Ještě jednou vám všem tedy děkuji za vaši přízeň a podporu. Vězte, že Blogorgonopsid tu bude ještě hodně dlouho!

HAAS

Obrázek týdne 3. 5. 2024

Ve středu nám prvomájovými pochody, akcemi, koncerty a majálesem v Praze a držhubováním atribučního klimaskeptika Vondry začal letošní květen. 😃🌸 Oslava 15. výročí založení blogu Blogorgonopsid se rychle blíží, a čeká nás již tuto neděli! Předem tedy zvu všechny své příznivce, čtenáře, podporovatele a zájemce o rozmanitý svět přírody minulosti i současnosti naší planety k velkému ohlédnutí zpět za patnáctiletou evolucí tohoto blogu! Ale předtím, než Blogorgonopsidovi předáme dort s patnácti svíčkami, podíváme se na další Obrázek týdne! A ten je pochopitelně k příležitosti blížícího se výročí také gorgonopsidovský. Nalezl jsem tuto výtečnou malbu od paleoartistky Synapsidgirl neboli 🌻The Internet Was A Mistake🌻, a řekl jsem si, že ji s vámi prostě musím sdílet.

Popisek k obrázku: Samice velkého gorgonopsida druhu Inostrancevia alexandri si užívá poklidný večer poblíž vysokého stromu v permské oáze. Zatímco odpočívá, hlazena slábnoucími večerními paprsky zapadajícího slunka, usedá jí na čenich drobný okřídlený hmyz. Svým sosákem se dotýká tvrdé kůže velké permské vlčice a pátrá po něčem, co by mohl nasát. Možná jej přilákal pach posledního inostranceviího oběda; pach krve některého z velkých býložravých therapsidů, které tito velcí karnivoři se zvětšenými špičáky běžně loví. Je však také možné, že se malý okřídlenec zkrátka jen potřeboval někde usadit, a čenich protahující se inostrancevie byl pro něj nejbližším potenciálním hřadem. Permské vlčici přítomnost hmyzáka rozhodně nevadí, a se zájmem se na něj dívá. Pohyb sosáku na její kůži jí může být i příjemný. Zatímco se tito dva velmi odlišní živočichové z permské pouště vzájemně obdivují, je čím dál více oblaků zbarvováno dorůžova, vzduch se ochlazuje a krutá poušť usíná. Inostrancevii přitom čeká noční lov po celodenním odpočinku ve stínu. Inostrancevia alexandri, největší z gorgonopsidů, byla 3 až 3,5 metru dlouhou potvorou s patnácticentimetrovými špičáky, a její kořistí se mohli stávat třeba až třímetroví pareiasauři druhu Scutosaurus karpinskii. Formálně byla Inostrancevia popsána v roce 1910 na základě fosilií z Archandělské oblasti v Rusku. Kromě I. alexandri jsou platné ještě tři další druhy; posledním na seznamu je I. africana, zavedený v roce 2023 na základě fosilních pozůstatků z Jihoafrické republiky. Tato scéna se odehrává v centru superkontinentu Pangaea, na území dnešní Sibiře, před 253 miliony let.

Líbí se vám tento obraz? Pokud ano, můžete zvážit jeho koupi a tedy i finanční příspěvek jeho autorce na tomto odkazu! Každá libra se počítá, aby Synapsidgirl mohla nadále vytvářet výtečná díla, jako je toto.

Masožraví therapsidi ze skupiny Gorgonopsia pro mne budou vždy čímsi velice zajímavým. A jak jsem již uvedl výše, tento víkend se dočkáme oslavy 15. narozenin toho nejvýjimečnějšího z nich - gorgonopsida žijícího nikoliv v permu, ale v jednadvacátém století, a to konkrétně mezi lety 2009 a 2024! Blogorgonopsid se už strašně těší, až jej v neděli 5. května navštívíte! Bude to výjimečná událost, a mohu slíbit, že letošní narozeninový příspěvek nebude takový, jako ty předešlé.

Tak u Blogorgonopsida zase 5. května! Přijďte zavzpomínat a navnadit se na další činnost tohoto blogu!

Vyšel trailer k Jurassic World: Chaos Theory

Duben jsme na tomto blogu začali článkem o připravovaném sedmém filmu ze série Jurský park, ke kterému momentálně píše scénář David Koepp, a který bude režírovat Gareth Edwards. A čtvrtý měsíc roku s touto sérií také zakončíme, a to konkrétně vhledem do nadšeně očekávaného animovaného seriálu, který naváže na mimořádně úspěšný Jurský svět: Křídový kemp (Jurassic World: Camp Cretaceous)! Trailer k němu byl dnes vydán na oficiálním YouTube kanálu franšízy Jurassic World, a ve chvíli, kdy tento příspěvek píši, má již přes 26 000 zhlédnutí. O něco dříve vydaný teaser přitom nasbíral 6,3 milionu zhlédnutí. Pokud jste zatím oficiální trailer k Jurassic World: Chaos Theory neviděli, pustíme se do něj spolu! 

Vypadá to slibně, že? Ze skupiny teenagerů, kteří byli v předchozím animovaném seriálu z jurskoparkovské franšízy v podstatě takovými "nublarskými robinsony", se staly subjekty cílených útoků raptorů. Tyto raptory na ně posílají lidští antagonisté, kteří se Nublarské šestky chtějí zbavit. Proč? Protože šestka přišla na spiknutí, které má ovlivnit nejen veleještěry, již nějakou dobu nedržené na kostarických ostrovech... ale celý svět. 

Jurassic World: Chaos Theory, seriál pojmenovaný podle závěrečné epizody 2. série Jurského světa: Křídového kempu a odkazující svým názvem na matematickou teorii popularizovanou v knižní a filmové sérii Ianem Malcolmem, bude sestávat z deseti dílů, jež vyjdou na streamovací službě Netflix 24. května 2024. Je možné, že seriál bude mít více řad. První série se odehrává šest let po závěrečném dílu Camp Cretaceous a zřejmě krátce před začátkem zatím posledního vydaného filmu, tedy před Jurským světem: Nadvládou (Jurassic World: Dominion). Úvodní sekvence v traileru jasně poukazuje na to, že Indominus Rex se nachází na americké pevnině. V dalších scénách pak v lidmi obývaném prostředí vidíme nejen velociraptory, ale také suchomima, carnotaura a tyranosaura rexe. Seriál je stejně jako jeho předchůdce dílem společnosti DreamWorks Animation.

K jednomu se vám přiznám. Z Jurského světa: Křídového kempu jsem do této chvíle neviděl jediný díl, takže se k Chaos Theory asi jen tak nedostanu. Camp Cretaceous měl 5 sérií a dohromady 49 epizod plus interaktivní speciál Hidden Adventure. Vzhledem k tomu, že již nějakou dobu rozhodně nemám čas psát denně blog, nepředpokládám, že se k těmto seriálům třeba v dohledných měsících vůbec dostanu. To ale vůbec neznamená, že si Chaos Theory nemůžete vy nebo já pustit, i když jsme Camp Cretaceous vůbec neviděli! A pokud vám ani Křídový kemp není dobře známý, proč s ním nestrávit pár večerů? Můžete si udělat velkou bingewatchingovou párty... jen vy, váš tři týdny nesnězený sendvič, který se vám již dále nemusí rozplizávat v ledničce, a pirátská filmová stránka, díky které nemusíte Netflixu zaplatit ani korunu! Jistě to bude stát za to.

Těšíte se na Jurassic World: Chaos Theory? Jaký na vás trailer udělal dojem?

Obrázek týdne 26. 4. 2024

Stále unesen výtečným trailerem k nejočekávanějšímu filmu tohoto roku, ve kterém se dva nesmrtelní mutanti porvou nejen mezi sebou, vracím se po několikadenní přestávce k napsání pátečního obrázkového příspěvku! Tento Obrázek týdne jsem pro vás měl připravený již několik dnů, takže jsem nemusel nic pracně hledat vteřiny před započetím psaní tohoto odstavce... Prezentuji vám dílo Velizara Simeonovskiho, významného paleoumělce z Bulharska, který žije a pracuje ve Spojených státech, a který se zaměřuje na malbu a rekonstrukci třetihorních a čtvrtohorních savců. Více Velizarových výtečných děl si můžete prohlédnout na jeho webu. 

Popisek k obrázku: Dvě šavlozubé kočkovité šelmy rodu Machairodus útočí na pravěkého žirafovitého rodu Bohlinia. Jedna z koček se žirafě vrhá po krku, a v rychlosti do něj vtlačuje své dýkovité, lehce dozadu zahnuté zuby, jež mají dlouhokrkému býložravci přetnout krční tepnu. Druhý z machairodů se pohybuje v těsném závěsu za bohlinií, pozoruje svého druha a je připraven učinit podobný skok, bude-li to třeba. V tuto chvíli to vypadá, že žirafa boj o život prohraje, a dříve či později se zhroutí. Ještě před chvílí se přitom volně procházela po savaně. Bleskový útok šavlozubých koček přišel bez nejmenšího varování. Její maso nasytí celou smečku machairodů na několik dnů. Bohlinia je rod giraffidů zahrnující dva druhy, B. adoumi a B. attica, který žil v miocénu, před zhruba 11,6 až 5,3 miliony let, na území Evropy a Afriky. Machairodus byl mimořádně úspěšný rod felidů z podčeledi Machairodontinae, jehož několik druhů - poslední byl formálně popsán v roce 2021 - žilo v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe od středního miocénu až po pleistocén. V průběhu desetiletí bylo do tohoto rodu zařazeno nemálo šavlozubých koček, jež od něj byly později odděleny - příkladem je americký Amphimachairodus coloradensis. Tato scéna se odehrává na území východní Afriky před 6 miliony let. Tamní savany se od té doby příliš nezměnily, větší kočkovité šelmy a větší žirafy z nich však nakonec zmizely.

Jaký je váš názor na tento obraz? Líbí se vám jeho akčnost? Podělte se o svůj názor v komentářích!

Do konce dubna nemám pro blog žádné konkrétní plány, tudíž nemohu slibovat žádné konkrétní příspěvky. Jen vás upozorním na to, že dokumentární novinky vyšly minulou neděli, takže pokud máte zájem o nějaké nové vzdělávací a dokumentární přírodopisné pořady, projděte si je! Kromě dost možná největšího hada vasukiho byl nedávno popsán ještě jeden další fosilní "plazí" gigant, takže možná o něm přibude v brzké době příspěvek, ale nic neslibuji.

A na závěr opět připomínám, že se blížíme k 15. výročí založení tohoto blogu! Oslava nás čeká už příští týden! 🎂 Užijte si víkend, a vyražte, pokud možno, ven!

Trailer k filmu Deadpool & Wolverine

Přiznávám, vážení čtenáři, že v poslední době věnuji zvláště velké množství příspěvků X-Menům. Jistě, mohl bych si o nich založit samostatný blog, a kdo ví, třeba k tomu ještě dojde... Články o prehistorii, o zvířatech pravěkých i současných budou nadále přibývat, ale dnes z těchto kolejí opět vystoupíme a podíváme se společně na ukázku k nejočekávěnějšímu filmu roku 2024. Dnes totiž vyšel druhý oficiální trailer ke snímku Deadpool & Wolverine, ve kterém se do role oblíbeného mutanta s adamantiovými drápy vrací (a poprvé do žlutého spandexu obléká) Hugh Jackman. A je to pecka. Takže, "jdem kurva na to."

Deadpool může přijít o všechno, na čem mu kdy záleželo. Ale Wolverinovi je to, jeho slovy, u prdele. Zradil celý svůj svět. A neprozradí, co ho žere. Aspoň ne do třetího dějství.

Trailer, dabovaný i do češtiny, je naprosto super. Čeká nás dost možná nejlepší film přístupný od 15 let, lepší než náladový Joker z roku 2019 a rozhodně lepší než předchozí dva Deadpoolové. Čtrnáctý snímek s X-Meny, který filmovou sérii X-Men natrvalo propojí s vesmírem Marvel Cinematic Universe (ač se tak jistým způsobem stalo již v mezititulkové scéně loňského filmu Marvels) a desátý či jedenáctý (podle toho, zda počítáte i mezititulkovou scénu Deadpoola 2 s archivními záběry z Origins) film, ve kterém Hugh Jackman hraje Logana, s největší pravděpodobností vydělá bohatě přes miliardu. Příběh, zasazený nejspíše z velké části do lokace známé jako Void a představené v páté epizodě seriálu Loki z roku 2021, bude sledovat dva antihrdiny při zoufalém pokusu o záchranu Deadpoolova světa, nacházejícího se ve spleti x-menovských vesmírů. Čeká nás flirt, řev, krev, slzy, drápy a velké zpomalené akční scény.

Coby někdo, kdo má opravdu strašně rád X-Meny, jsem z traileru nadšen. Úvodní scéna, ve které Logana nacházíme opět v baru - callback k prvním X-Menům z roku 2000, k První třídě z roku 2011 i k traileru na počítačovou hru Wolverine od společnosti Insomniac - mi opravdu udělala radost. Dialog mezi Wadem a Loganem je perfektní (a doporučuji poslechnout si ho i v českém dabingu, k popukání). A co přichází pak? Jedno z nejslibnějších komiksových dobrodružství, jaké nás v tomto desetiletí na plátnech kin potká. 

Logan to vzdal, a nevadí mu, že se při probuzení nadechne čelem. Když jste nesmrtelný mutant a váš svět kvůli vám skončil, nebude vám jedno, když vás někdo střelí? I když to bude užvaněný otrava Deadpool?

Z Wolverinova žlutého kostýmu asi nikdo úplně nešílel, přece jenom leaks z natáčení byly, řekněme, extenzivní. Ale potěšilo mě, že si v průběhu filmu nakonec strhne rukávy, takže se vzhledem opravdu přiblíží komiksové předloze. Plakáty k filmu slibují i žlutou masku s černými křídly, která je s Wolverinem v komiksovém univerzu neodmyslitelně spojena, a která se objevila i ve známé vystřižené scéně z druhého Wolverina z roku 2013. Další velká věc je potvrzení dalších postav ze série X-Men - Bratrstvo mutantů bude v tomto filmu složeno nejen z potvrzeného Sabretoothe a Toada, ale také z Lady Deathstrike (z filmu X2), Callisto a Selene (X-Men: Poslední vzdor) a Azazela (X-Men: První třída), do jehož role se vrací Jason Flemyng - známý také pro svou roli Dannyho Quinna v Pravěk útočí (Primeval). Hlavní záporačka filmu, Cassandra Nova ztvárněná Emmou Corrin, bude nejspíše Bratrstvo vést, alespoň se mi to takhle zdá. Otázkou teď je, zda ve filmu vystoupí i Taylor Swift jako mutantka Dazzler - snad ano! Je o tom nemálo zkazek.

Na závěr si vás ještě dovolím navnadit jedním ze dvou nově vydaných plakátů.

Těšíte se na Deadpool & Wolverine? Půjdete na konci července na tenhle krvák do kina? Co vás v traileru nejvíce zaujalo a jaká očekávání od filmu máte?

Další dokumentární novinky z jara 2024

Po měsíci a čtyřech dnech jsou tu další dokumentární novinky! Předchozí příspěvek do této rubriky vám představil přírodovědné filmy a seriály jako Killer Crocs with Steve Backshall, Secret World of Sound with David Attenborough či paleodokument The Bones. Stále mám však nějaké resty, a tak vám v tomto článku představím další novinky z února a března, jež jsem v předchozích částech zapomněl zmínit. Zároveň vám budu prezentovat nové dokumenty jak z minulého, tak i z tohoto měsíce. Kolem Dne Země vždycky vychází nějaké zajímavé tituly, tak se na ně podíváme! Dále to nebudu natahovat, podívejme se na vše nové, o čem vím, a co si třeba po návratu domů z práce či ze školy můžete pustit...

Our Changing Planet: Restoring Our Reefs

Dnes, 21. dubna 2024, bude mít v 18:00 greenwichského času na britské televizní stanici BBC One premiéru pátý díl ambiciózní série Our Changing Planet, která se začala vysílat v dubnu 2022. Tento díl bude moderován nikoliv třemi, ale jen dvěma televizními přirodovědci, a to Liz Bonnin (Bang Goes The Theory, The Island) a Stevem Backshallem (Deadly 60, Expedition), a bude zcela zaměřen na restoraci korálových útesů v různých částech planety. Se Stevem se vrátíme na Maledivy, kam byl coby reportér informující o změnách tamních mořských ekosystémů posílán poslední tři roky, a dozvíme se o tzv. "coral IVF", tedy umělém oplodnění korálů v laboratorních podmínkách, jež má - podobně jako umělé oplodnění u lidí - zajistit, že korály budou mít potomstvo. Steve se setká s profesorem Peterem Harrisonem, který tuto umělou reprodukci korálů započal, a diváci se dozví, jak je vlastně možné ji provést. Také jim bude ukázáno, jak Peter během nocí, kdy korály vypouštějí pohlavní buňky, získává potřebný materiál k jejich rozmnožování v umělých podmínkách. V neposlední řadě segment představí metody užívané k uchycení korálů přivedených k životu v laboratoři ve volné přírodě. Věřte nebo ne, použít se při tom dají ryby a jejich schopnost najít zdravé korály! S Liz Bonnin se v tomto speciálu nepodíváme do Kalifornie, kam v předchozích sériích dvakrát zavítala, ale do Velké Británie. Diváci zjistí, jak dochází ke kultivaci korálů ve Spojeném království, přičemž se Liz setká s doktorem Jamiem Craggsem vyvíjejícím techniku k růstu korálů v umělých podmínkách na velké škále. V segmentu vystoupí také profesor Mike Sweet, který zjistil, že současné a společné rozmnožování korálů a ježovek zvyšuje reprodukční úspěch korálů! Dále dokument zavede diváky na Floridu - na miamské univerzitě totiž výzkumníci vytvářejí hybridní korály, které mají být schopny přečkat extrémní počasí a chránit před ním mořské komunity. Our Changing Planet: Restoring Our Reefs (Náš měnící se svět: Restorace našich korálových útesů) je 57 minut dlouhý speciál k výtečné sérii zaměřené na nejohroženější ekosystémy naší planety. Půjde o jistě velice inspirující a informativní pořad. Jeho producentkou je Caroline El-Marazki (Dreamflight) a režíroval jej Richard Max (Fukushima: Nature in the Dangerzone). Producentkami sedmiletého projektu Our Changing Planet jsou Joanne Stevens (Nature's Weirdest Events) a Charlotte Jones (Nick Baker's Weird Creatures). V budoucnu nás jistě čeká 3. série Our Changing Planet, tento speciál k ní však nepatří. Ukázka ke zhlédnutí zde. 

Mammals

Velkou událostí je letos na jaře pro fanoušky děl od BBC Studios Natural History Unit premiéra epického šestidílného dokumentárního cyklu Mammals (Savci), který se na britské BBC One vysílá od 31. března každou neděli v 19:00 tamního času. Vypravěčem seriálu není nikdo jiný, než veteránský dokumentarista David Attenborough (Life, Planet Earth, Zoo Quest). Cílem seriálu je seznámit co nejširší diváctvo s klíčemi úspěchu savců při jejich evoluci, přičemž vypráví příběhy celé plejády druhů, od kytovců přes hmyzožravce po karnivorány. Každý díl Mammals se zaměřuje na životy savců v jiném prostředí. První díl, Dark (Temnota), je věnován nokturnálním neboli nočním savcům; tato epizoda nicméně způsobila ve wildlife komunitě na internetu trochu pozdvižení, neboť v ní bylo uvedeno, že netopýři existují již od dob dinosaurů - to ovšem není pravda, objevují se ve fosilním záznamu ve starších třetihorách. Druhý díl, The New Wild (Nová divočina), se zabývá příběhy savců bojujících o přežití v rychle se měnícím světě ovlivňovaném lidskou činností. Třetí epizoda, Water (Voda) je věnována kytovcům, sirénám a dalším vodním savcům; čtvrtý díl, Cold (Mráz) pak savcům z polárních regionů, včetně ledních medvědů; pátý, Heat (Horko), druhům z pouštních oblastí, například ze Sahary či z australského outbacku; a šestý, Forest (Les), bude věnován savcům z různých typů lesů, od mírného pásma po lesy tropické. Každý díl je 58 minut dlouhý. Producenty Mammals jsou mj. Stuart Armstrong (Planet Earth Live), Lydia Baines (Rivers of Life) či Scott Alexander. Podle IMDb má producentský kredit na seriálu i samotný David Attenborough, což je významné, poněvadž již asi deset let dokumenty, jež vypráví nebo v nichž vystupuje, neprodukuje. Hudbu k seriálu složil Thomas Farnon (Our Planet). Dnes uvede BBC One čtvrtý díl, Cold. Trailer k seriálu můžete zhlédnout zde. 

Raptors: A Fistful of Daggers

Dvoudílný dokument Raptors: A Fistful of Daggers (Dravci: Bojovníci s pařáty) měl premiéru ve středy 10. a 17. dubna na americké televizní stanici PBS jakožto 13. a 14. díl 42. série rozsáhlého cyklu Nature. Tento výjimečný dokument se zabývá dravými ptáky, a to nejen dravci, ale také sovami. První díl nese název Meet the Raptors (Seznamte se s dravci), a seznamuje diváky s různorodými dravými ptáky, od orlů, sokolů a karančů přes puštíky, další sovy a jestřáby po seriemy a hadilovy písaře. Tento film je v podstatě oslavou diverzity současných dravých ptáků a zároveň upozorňuje na environmentální problémy jako je znečištění, degradace životního prostředí, klimatická změna a lov, které na ně mají neblahý dopad. Ve druhém díle, Extreme Lives (Extrémní životy), se diváci blíže seznamují s dravými ptáky žijícími v podmínkách Arktidy, tropické Afriky a dalších "extrémních" koutů světa. Vystupují v něm třeba sovice sněžní, včelojedi nebo jestřábovci. Každý díl má stopáž 53 minut. Vypravěčem Raptors: A Fistful of Daggers je v originále herec Nyambi Nyambi, známý například jako dabér J'onna J'onnze v animovaných filmech Death of Superman a Reign of the Supermen od DC. Režisérem a střihačem dokumentu je Matt Hamilton (Terra Matter), hudbu k němu složil Barnaby Taylor (China's Hidden Kingdoms). Kameramany byli kromě Matta Hamiltona také třeba Pradeep Hedge (Wild Karnataka) a Chris Watts. Dokument vytvořily společnosti WNET Group, Dandy Lion Films a Terra Matter Studios. Trailer k němu je ke zhlédnutí na oficiálním YouTube kanálu cyklu Nature.

Tiger

Nejnovější celovečerní dokumentární film od Disneynature, Tiger (Tygr), vyjde na streamovací službě Disney+ 22. dubna 2024, tedy v letošní Den Země. Půjde tak již o 17. titul studia Disneynature, uvedený přesně 15 let poté, co šel do kin jeho první film, Earth (Země) z roku 2009. Tiger následuje mladou tygří samici Ambar a její mláďata na jejich cestách indickými lesy. Přitom jsou divákům představeny různé detaily z tygřího života. Uvidíte tygří mláďata šplhat po stromech a společně si hrát, a jejich matku při lovu i při setkáních se zvířaty v jejím teritoriu, jež mohou pro mláďata představovat nebezpečí - například s krajtami tygrovitými, medvědy a tygřími samci. V originále film vypráví herečka Priyanka Chopra Jonas (Matrix Ressurections). Režiséry snímku Tiger jsou Mark Linfield (Monkey Kingdom), Vanessa Berlowitz (Frozen Planet) a Rob Sullivan (Earth's Natural Wonders). Spolu s Berlowitz a Linfieldem film produkoval Roy Conli (Polar Bear). Spolu s tímto filmem vyjde na Den Země na Disney+ také zhruba pětačtyřicetiminutový speciál Tiger: Tigers on the Rise, který se bude zabývat zvyšujícím se počtem tygrů bengálských ve volné přírodě. Trailer k filmu Tiger byl uvedený na oficiální YouTube kanál Walt Disney Studios před dvěma týdny.

Macaque Island

Od 7. dubna do 21. dubna byl vždy každou neděli uveden na streamovací službě Apple TV+ ve Velké Británii nový díl trilogie Macaque Island (Ostrov makaků) od společnosti Beach House Pictures. Tento dokument umožňuje divákům vhlédnout do životů makaků jávských v Přírodní rezervaci Bukit Timah v Singapuru. Dozví se mnohé o jejich složitých sociálních sítích, a je jim zodpovězeno na otázku, proč se makakům v městském prostředí tolik daří. Hvězdami Macaque Island jsou členové třicetičlenné tlupy pojmenované Street Troop. Seriál se věnuje také práci ochránců, kteří se o makaky a singapurské lesní porosty, oblehlé městskou džunglí, starají. První díl, The Young Upstart (Mladé začátky), diváky s tlupou seznamuje; ve druhé epizodě, The Grass Is Greener (Tráva zelená), nastává drama, když je jedné samici ukraceno mládě a zároveň se vrací starý alfa samec; a ve třetí epizodě, Clash Of The Alphas (Souboj alfa samců), dochází k velké potyčce mezi vůdcem tlupy a jeho rivalem, který si na ni dělá nárok. Každý díl seriálu je 50 minut dlouhý. Jeho vypravěčem je v originále hudebník Atta Otigba. Režisérkou a producentkou Macaque Island je Claire Clements (David Attenborough's Wild City), spolu s ní ho produkovali Donovan Chan (Lonely Planet Six Degrees), Jocelyn Little (Otter Dynasty) a Katie Bauer Murdock (Baumlöwen). Záběry v dokumentu jsou dílem mj. Simona Johna Nichollse (Culinary Asia: Japan). Kromě Apple TV+ byl seriál vyroben ještě pro televizní kanál Love Nature, který ho letos uvede i v ČR.

Queens

V pondělí 4. března měl na National Geographic Channel v USA premiéru první díl sedmidílného cyklu Queens (Královny), zároveň vycházejícího na streamovací službě Disney+. Tento dokument je zaměřen na zvířecí samice a na matriarchální společnosti některých druhů. První díl, African Queens (Africké královny), se věnuje samicím hyen, lvů a levhartů; druhá epizoda, Rainforest Queens (Pralesní královny), vhlíží mj. do životů šimpanzic; třetí epizoda, Tiny Jungle Queens (Drobné královny z džungle) je více zaměřena na samice tropických bezobratlých; Savanna Queens (Královny ze savany) patří slonicím a jejich mláďatům, Mountain Queens (Horské královny) patří samicím vlčků etiopských; Coastal Queens (Královny z pobřeží) kosatkám; a konečně poslední epizoda, Behind the Scenes (Ze zákulisí), oslavuje tvůrkyně tohoto pořadu a jejich práci. Seriál Queens je skutečně výjimečný. Jde totiž o první dokument National Geographic, na kterém pracovaly pouze ženy. Za kamerou byly při jeho natáčení mj. Justine Evans (Expedition Borneo) a Sophie Darlington (Dynasties: Lions), přičemž druhá jmenována byla také režisérkou dvou epizod. Dalšími režisérkami seriálu jsou Victoria Bromley (Night on Earth: Shot in the Dark), Jess Tombs (Last Chance to See) nebo Rachael Kinley (Human Planet). Hudbu k seriálu složila Morgan Kibby (Tales of the Walking Dead). Vypravěčkou Queens je americká herečka Angela Bassett, kterou můžete znát z filmů Black Panther, Black Panther: Wakanda Forever či Green Lantern, a která bývala v 90. letech v x-menovském fandomu považována za vhodnou kandidátku pro obsazení Storm (to se však nestalo, Halle Berry byla pro Fox levnější). Jen bych ještě uvedl, že jakýsi genderově esencialistický přístup ke zvířatům, která mají vaginu, nepovažuji stoprocentně za šťastný, poněvadž je seriál skutečně pro co nejširší publikum a svou antropomorfizovanou podobou toho, co vlastně slovo samice pro některé znamená, pak může lidem vytvořit špatný obrázek skutečné diverzity v přírodním světě. Nezapomínejme, že v akademickém světě se hovoří o tom, že vědecké články by nemusely v budoucnu používat slova jako "samec" a "samice", ale spíše odkazovat na počty chromozomů jedinců u jiných než lidského druhu; pohlaví je totiž genderované, a to nejen u lidí, ale i u dalších zvířat, jež studujeme nebo pozorujeme. Dokument Queens od Wildstar Films a Nat Geo však rozhodně stojí za zhlédnutí.

Wildlife on the Edge

19. dubna byl na streamovací službě Ecoflix uveden nový čtyřiadvacetiminutový dokumentární film Wildlife on the Edge (Divoká zvířata na ostří nože). Jde o dílo filmaře Petera Von Puttkamera (The Real Lost World, Biggest and Baddest) zabývající se divokými zvířaty žijícími v Los Angeles a v jeho okolí. Vystupuje v něm fotograf Robert Martinez, který již dvanáct let fotí zvířata v jižní části Kalifornie, a některé z jeho děl jsou ve filmu ukázány. Film se zaměřuje na pumy, medvědy, rysy a další velké savce, potažmo jinou zvířenu, z hor v okolí L. A. Diváci se dozví, jak fotografie pumy P-22 před nápisem Hollywoodu vzbudila ve městě zájem o ochranu divoké zvěře. Pozornost je věnována například projektu Wallis Annenberg Wildlife Crossing, jehož členové hledají způsoby, jak umožnit zvířatům volný a bezpečný pohyb v okolí města, aniž by byli ohroženi například automobilovou dopravou. Ve filmu vystupuje i současný kalifornský guvernér Gavin Newsom. Vypravěčem snímku je herec Beau Bridges (Stargate: Atlantis). Vzhledem k tomu, že Ecoflix je neziskovou streamovací službou, nemají z jeho distribuce divákům tvůrci žádné peníze. Zhlédnout jej po registraci na službě můžete na tomto odkazu.

Into the Congo with Ben Fogle

Čtyřdílný cyklus Into the Congo with Ben Fogle (Do Konga s Benem Foglem) se začal vysílat na britské televizní stanici Channel 5 v neděli 18. února, a jeho poslední díl byl pak uveden 10. března. V této sérii se cestovatel Ben Fogle (Britain's Sharks, Ben Fogle: Return to the Wild, Animal Park) vydává do Konga s cílem navštívit různé kmeny původních obyvatel této části západní Afriky a setkat se také s některými jejími zvířecími obyvateli. Zvláště rád by stanul tváří v tvář gorilám nížinným. Z hlučných ulic města Brazzaville míří do těžko dostupných částí Konžského deštného pralesa. Navštíví i břehy samotné řeky Kongo. Na začátku první epizody se Ben setkává s lidmi z etnické skupiny Bantu právě v Brazzaville, a následně se vydává na území, které dříve kolonizovala Belgie, za skupinami tradičních lovců a sběračů. Ve třetí epizodě si pak zase s jednou skupinou domorodých obyvatel zarybaří. Postupně se v průběhu seriálu vydává hlouběji a hlouběji do nitra Konžského pralesa, který však není zcela nedotčený - vlastně mu hrozí zkáza. Into the Congo with Ben Fogle byl natáčen během léta 2023. Režisérem cyklu je Frederick Martin (This World: Murder in Mayfair). Všechny díly tohoto seriálu najdete na YouTube.

An Optimist's Guide to the Planet

Seriál An Optimist's Guide to the Planet (Optimistův průvodce planetou) měl premiéru 8. února 2024 ve Spojených státech a den poté byl uveden v Kanadě na stanici Crave. Provází jím dánský herec a producent Nikolaj Coster-Waldau, který se proslavil zejména v roli Jaimeho Lannistera v seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zároveň je ambasadorem Rozvojového programu Organizace spojených národů. Jeho cílem je v tomto šestidílném dokumentu najít lidi, kteří usilují o udržitelnější budoucnost naší planety za současné klimatické a environmentální krize. V prvním díle, Dusk or Dawn? (Soumrak či svítání?), řeší otázky spojené s klimatickou změnou. Druhý díl, Shelter (Úkryt), se zabývá nepřiměřeným růstem lidské populace, rostoucí stopou průmyslu na našem životním prostředí a způsoby, jakými tyto problémy řešit. Třetí díl, Regenerate (Regenerace), je věnován různým inovacím, jež se různí lidé v různých částech světa snaží implenetovat ke zmírnění současné environmentální krize. Čtvrtá epizoda, Nourish (Vyživování), je zaměřena na otázky spojené s produkcí a konzumací jídla; pátý díl, Move (Pohyb), se zabývá prací mechaniků a inženýrů, jež mají za cíl usnadnit pohyb lidí ve světě bez zbytečného tlaku na životní prostředí; a konečně šestý díl, Transform (Transformování), uvedený premiérově 13. března, se týká způsobů, jakými lze změnit současný chod světa, který je zkrátka dlouhodobě neudržitelný. Co konkrétně An Optimist's Guide to the Planet řeší? Seznamuje diváky třeba s městským farmařením, s bezobratlými schopnými konzumovat plasty, palivy vytvářejícími nulovou uhlíkovou stopu a především také s lidmi, kteří se snaží přijít s alternativami a něco změnit. Seriál byl natáčen Grónsku, Vietnamu, Japonsku, USA, Nizozemí, Španělsku, v Keni a mnoha dalších zemích světa. Kromě Nikolaje Coster-Waldau byl An Optimist's Guide to the Planet produkován například i Joem Derrickem (Against the Ice), Felicity Justrabo (Writing the Land) či Jennifer Beichwal (Anthropocene: The Human Epoch). Hlavním kameramanem byl John M. Tran (Waterlife). Režisérem všech šesti dílů seriálu je Mark Stevenson (Keeping Canada Alive). Série je dílem společností Cream Productions, Wildfire Television, Bloomberg Media a Bell Media. Všechny díly jsou ke zhlédnutí na YouTube kanálu Bloomberg Originals. Vyčíst by se seriálu dalo to, že neřeší alternativy jako je nerůst (degrowth).

V současné době je nadšeně očekáváno vydání dokumentu Secrets of the Neanderthals, který bude uveden na Netflixu 2. května! V originále ho vypráví Patrick Stewart, představitel Profesora Xaviera v mých oblíbených filmech ze série X-Men! Dále nás v květnu čeká vydání filmů Grizzly 399: Queen of the Tethons a Saving the Animals of Ukraine, přičemž druhý jmenovaný se bude zaměřovat na zvířata, která to kvůli ruské invazi na Ukrajinu vůbec nemají jednoduché. Ke konci května a na začátku června pak bude BBC Two ve Velké Británii vysílat Springwatch 2024! Na závěr ještě uvedu, že Nigel Marven dorazil minulý týden do České republiky, a nechal se znát, že v ní natáčí přinejmenším sérii reklam na oblečení, které uvidíte na českých televizních obrazovkách. Zajímavá novina, že?

Další článek do rubriky Dokumentární novinky vyjde nikoliv příští měsíc, ale trochu později. Ačkoliv pro vás budu nadále shromažďovat informace o nových přírodopisných dokumentech, dám si od psaní těchto dlouhých příspěvků několikaměsíční přestávku!

Vasuki indicus: Největší had všech dob s až patnáctimetrovou délkou

Rok 2024 se nese v duchu objevů (nebo přesněji vydání formálních popisů) obřích hadů. V únoru byl světu představen pátý žijící druh anakondy, Eunectes akayima, který je nejblíže příbuzný anakondě velké (Eunectes murinus), nejtěžšímu hadovi planety. Nyní se na seznam hadích gigantů popsaných v tomto roce přidal další, tentokrát však pro změnu dávno vymizelý druh. 18. dubna vyšel v prestižním časopise Nature článek Debajita Datty a Sunila Bajpaiho z Indického institutu technologií v Roorkee, v němž byl popsán nejdelší had z čeledi Madtsoiidae a dost možná i největší had, jehož fosilní pozůstatky byly dosud prozkoumány. Pojmenovali jej Vasuki indicus, podle mýtického hada Vāsuki, krále zčásti lidských a zčásti hadích bytostí označovaných jako Nāga.

Z minulosti naší planety jsou známi hadi dorůstající větší velikosti, než kterýkoli z těch dnešních. Mezi současné obry se řadí s délkou kolem 5 metrů již zmíněná jihoamerická anakonda velká, zmínku si však zaslouží také krajta mřížkovaná (Python reticulatus) z jihovýchodní Asie, krajta tmavá (Python bivittatus) obývají také jihovýchodní Asii, krajta písmenková (Python sebae) z Afriky, krajta tygrovitá (Python molurus) či hroznýš královský (Boa constrictor). Mnohem větších rozůměrů dorůstali pravěcí hadi jako byl Gigantophis garstini z eocénu Egypta a Alžírska, který měl podle studie z roku 2017 na délku kolem 7 metrů. Australský Wonambi zahrnující dva druhy, z nichž ten mladší, W. naracoortensis, žil ještě v pleistocénu, také nebyl se 4 až 6 metry žádným drobečkem. Oligocénní až miocénní Yurlunggur camfieldensis, též z kontinentu u protinožců, dosahoval podobné délky; na základě jednoho obzvláště velkého obratle se předpokládá, že mohl v extrémnějších případech přesáhnout i délku 7 metrů. Gigantophis, Wonambi i Yurlunggur jsou zástupci čeledi Madtsoiidae, jež vydržela skutečně velmi dlouho - ve fosilním záznamu se její zástupci objevují na začátku svrchní křídy zhruba před stovkou milionů let, a poslední madtsoiidé mizí až s koncem poslední doby ledové. Donedávna byl po více než desetiletí za největšího hada považován zástupce docela jiné skupiny, čeledi hroznýšovitých (Boidae), do které zase patří anakondy a hroznýši. Řeč je o druhu Titanoboa cerrejonensis, který byl popsán v roce 2009 na základě fosilizovaných obratlů nalezených v severovýchodní Kolumbii. Tento gigant, který žil před 60 až 58 miliony let v epoše eocénu, dorůstal délky 12,8 metru, v extrémnějších případech možná až 14,3 metru, a vážil i více než tunu. Tento megahad, pravděpodobně specializovaný na lov ryb a nikoliv tedy predátor velké savčí kořisti, jak se dříve myslelo, byl nyní z trůnu sesazen indickým vasukim. Ten totiž mohl dorůst až patnáctimetrové délky.

Rekonstrukce obřího madtsoiida druhu Vasuki indicus a fotografie obratlů, na základě nichž jej vědci popsali. Obrázek z indického zpravodajského webu News9Live

Fosilní obratle vasukiho pocházejí ze souvrství Naredi v západoindickém svazovém státu Gudžarát. Odkryty byly v lignitovém dole Panandhro, a datují se do středního eocénu; jejich stáří se pohybuje okolo 47 milionů let. V té době, ve starším eocénu, byla dnešní Indie, putující oceánem jako samostatný ostrov (od Madagaskaru se oddělila před 88 miliony roky a s asijským kontinentem se plně spojila až před 35 miliony roky), velice teplá, s průměrnými teplotami okolo 28°C. V takovém prostředí se obřímu hadovi jistě dobře dařilo. Typový exemplář sestává z 27 obratlů, z nichž většina je dobře zachovalých, a dvaadvacet z nich se nacházelo v pre-kloakální části hadího těla (od kloaky k hlavě). Tyto obratle jsou mimořádně velké, se středovou délkou 3,75 až 6,27 centimetru a šířkou 6,24 až 11,14 centimetru. Jedenáct centimetrů široké obratle jsou zkrátka obratly dosti velkými, zvláště na hada. Celkovou délku zvířete odhadli Datta a Bajpai na 10,9 až 15,2 metru. Vyšší hodnota by se dala brát s rezervou, ale pokud Vasuki indicus skutečně dorůstal takové délky, překonal titanobou. Mohl být delší, než Tyrannosaurus rex a blížil se svou délkou samcům vorvaně (Physeter macrocephalus), největšího současného oceánského predátora. V nejzazším případě mohl svou délkou odpovídat dvěma nebo třem samicím anakondy velké. Opět je však třeba si uvědomit, že nazvat jej největšího hada všech dob (jak jsem napsal v titulku článku) může být vnímáno jako senzacechtivé. Rezervovaný přístup je samozřejmě lepší. 

Gigantophis garstini z eocénu severní Afriky zabíjí škrcením velkého krokodýla. Obrázek z Dinopedie

Datta a Bajpai se domnívají, že kořistí tak velkého hada, jako byl Vasuki indicus, se mohli stávat i různí krokodyliáni. Se čtyřiačtyřicet centimetrů širokým tělem nemusel mít problém je spolknout. Možná se živil i želvami, a mohl se setkávat také s primitivními kytovci jako byl Kutchicetus, nejmenší z eocénních předchůdců velryb. Jak vypadala jeho hlava, to se neví, neboť mimo obratle nebylo z toho zvířete již nic dalšího nalezeno. S největší pravděpodobností šlo o predátora lovícího ze zálohy; podobně jako dnešní škrtiči, i Vasuki čekal na místě po dlouhou dobu na nějakou kolem procházející kořist. Když se objevila, lapnul ji, obtočil ji smyčkami svého těla a pak je postupně utahoval. Kořist pak samozřejmě spolkl vcelku. Žil pravděpodobně v terestrickém či polovodním prostředí, nejspíše v bažinách, podobně jako dnešní anakondy nebo jako krajty tmavé. Nejspíše byl i dobrým plavcem, ostatně jako všichni hadi. Nejblíže byli vasukimu příbuzní severoafrický Gigantophis garstini a indická Madtsoia pisdurensis ze svrchnokřídového souvrství Lameta v Indii. 

Nepříbuzná krajta tmavá (Python bivittatus) původem z jihovýchodní Asie, vyfotogafovaná na Floridě, kde je invazivním druhem. Obrázek z webu WINK News

Zdroje informací prezentovaných v tomto článku:

1. Largest known madtsoiid snake from warm Eocene period of India suggests intercontinental Gondwana dispersal (Nature)

2. Fossil snake discovered in India may have been the largest ever (New Scientist)

3. Fossil of ‘largest snake to have ever existed’ found in western India (The Guardian)

4. Vasuki indicus (Wikipedia)

5. Madtsoiidae (Wikipedia)

Obrázek týdne 19. 4. 2024

Pracovní týden končí, nastává páteční odpoledne a na Blogorgonopsidovi samozřejmě nesmí chybět Obrázek týdne. Po několikadenní vyčerpávající twitterové debatě s obyvateli této podivné malé země, kteří se nikdy neseznámili s pracemi prvních darwinistů Karla Kesslera a Petra Kropotkina o teorii vzájemné pomoci, ba ani s pracemi významného evolučního biologa Stephena Jaye Goulda, se s radostí vracím do internetového prostoru, který skutečně patří všem, kteří o přírodním světě něco chtějí vědět... a to s tímto nádherným dílem, které jsem nedávno zahlédl na twitterovém účtu výtečného paleostreamera a paleoumělce Joschui Knüppa. Co na tento obraz říkáte?

Popisek k obrázku: Dva obří madagaskarští lemuři druhu Pachylemur insignis přihlížejí smrti svého pralesního domova, umírajícího v plamenech. Jeden z nich se prochází po úzkém kmeni vyvráceného stromu, zatímco druhý stojí na zadních, prsty levé přední končetiny drží utrženou větev a posmutněle se strachem v očích hledí do dáli. V pozadí vidíme tři zástupce Homo sapiens patřící k prvním kolonizátorům Madagaskaru, kteří přijeli z africké pevniny (jiné skupiny původních obyvatel dorazily také z jihovýchodní Asie). Tato skupina se rozhodla vyžďářit hustý les, aby měla místo na své aktivity. Pro pachylemury to znamená ztrátu domova, v němž žili několik let. Nechtějí-li přijít s lidskými obyvateli lesa do křížku, budou se muset přesunout na nové území. Na lidmi čerstvě osídleném Madagaskaru je však slibná budoucnost nečeká. Pachylemur je rodem jedné z největších poloopic, jež kdy žily; vyobrazený P. insignis byl ze dvou druhů s 13 kilogramy menší, příbuzný P. jullyi pak mohl dosáhnout hmotnosti až 20 kilogramů. Rod je znám z pleistocénních fosilií a holocénních subfosilií, jež nejsou značného stáří. Lidé dorazili na Madagaskar zřejmě někdy kolem roku 350 před naším letopočtem, ačkoliv nekonkluzivní důkazy jejich přítomnosti na ostrově jsou ještě o něco starší. Pachylemuři nejspíše nevyhynuli proto, že by je lidé lovili, za jejich populační úbytek a nakonec vyhynutí mohla ztráta přirozeného prostředí a introdukce invazivních druhů člověkem. Poslední zbytky P. insignis jsou méně než 500 let staré, tento gigantický lemur tedy vyhynul skutečně nedávno. Scéna se odehrává na severovýchodě Madagaskaru zhruba 300 let před začátkem našeho letopočtu.

Že vám ten obraz přijde povědomý? To proto, že odkazuje na známé dílo Burning the Brushwood od Eera Järnefelta! Zajímají vás další nedávno vyhynulí lemuři? Více se o nich dočtete v článku, který jsem publikoval 30. dubna 2021 na svůj druhý blog Blogorgonopsid Diaries. Pachylemur v něm zmíněn není, je ovšem věnován paleopropithékům, megadalapisům i pravěkému ksukolovi Daubentonia robusta!

Čeho se v brzké době na tomto blogu dočkáte? Blíží se vydání dalších dokumentárních novinek, a že jich zase nebude málo! Nový seriál Mammals vyprávěný Davidem Attenboroughem už jsem zmiňoval, ale pokud máte zájem dozvědět se o plejádě dalších (nevychází snad každý rok kolem Dne Země jistý enviro dokument od BBC s šesticí moderátorů včetně Chrise Packhama, Liz Bonnin a Steva Backshalla?), určitě se sem v příštích dnech vraťte!

Jen dopředu avízuji, že se už tak nějak blíží další velká událost v historii tohoto blogu - na začátku května oslaví Blogorgonopsid 15. narozeniny. Pomalu se chystá oslava!🎂😄

Další dvě krátké ukázky z X-Men: The Animated Series

Po osmnácti dnech se zde na blogu opět vracím k X-Menům, v den premiéry 6. epizody animovaného seriálu X-Men '97 na streamovací službě Disney+, jež je přímým pokračováním šestasedmdesátidílného X-Men: The Animated Series z let 1992 až 1997. Pátý díl, uvedený minulou středu, byl mnohými prohlášen za nejlepší produkt Marvel Studios, který kdy vznikl. Jeho děsivý, tragický závěr - který byl, jak potvrdil showrunner Beau DeMayo, inspirován neštěstím z 12. června 2016, kdy bylo ve floridském gay klubu v Pulse zavražděno 49 lidí a dalších 53 bylo zraněno homofobními útočníky - otřásl všemi fanoušky x-menovského a marvelovského světa. Připomněl také, že mutanti coby metafora diskriminovaných, utlačovaných a pronásledovaných osob v našem reálném světě mohou být nadále používáni ke zprostředkování důležitého sociálního komentáře pro co největší počet nejen popkulturních nadšenců. 

Návrat animovaných X-Menů z 90. let v moderním revivalu, který je dost možná tím nejlepším animovaným seriálem tohoto století, na svém blogu oslavuji připomínkami důležitých nebo zajímavých scén z původního seriálu. Ke konci března jsem s vámi sdílel klipy vyprávějící příběh mladého Scotta Summerse v sirotčinci a Bishopovu první cestu zpět v čase s cílem zabránit temné budoucnosti, v níž jsou mutanti i nemutantští lidé zabíjeni Sentinely. Ještě dříve, v polovině března, jsem vám připomněl Magnetův plán na osvobození mutantstva představený reprezentantům OSN a souboj Beasta a Wolverina s protimutantskými bigoty z Friends of Humanity. Teď tu mám pro vás další dva mnou vystřižené klipy, jež jsem v nedávné době nahrál na svůj YouTube kanál. Doufám, že si je užijete, a že vás navnadí podívat se na X-Men: The Animated Series, pokud vás tedy někdy minul. Snad vás také přesvědčí podívat se na X-Men '97, který je v této době nejsledovanějším cartoonem na Disney+.

Profesor X se dozvídá pravdu o svém nevlastním otci - epizoda Juggernaut Returns (Juggernaut se vrací) ze 4. série

Poté, co Juggernaut dočasně ztratil své schopnosti, které mu byly dány karmínovým drahokamem Cytorrak, se o něj v Pevnosti X stará jeho nevlastní bratr Charles Xavier. Cain je v bezvědomí a potřebuje pomoc. Charles nahlédne do jeho mysli a znovu prožije okamžiky, které definovaly ohnivý vztah obou nevlastních bratrů. Nakonec se dozví nepříjemnou pravdu o tom, proč byl vůbec přiveden do Cainova života. Cainův otec se oženil s Charlesovou matkou pouze proto, aby se dostal k jejímu bohatství.

Logan se po nalezení Hudsonovými stává Wolverinem - epizoda Repo Man (Obnovitelný) ze 2. série

Po útěku ze zařízení Zbraň X, kde byly jeho kosti pokryty nezničitelným adamantiem, zaútočí Logan na Jamese Hudsona a jeho ženu Heather, kteří vyrazili na lov jelena. Zuřivého muže uspou a odvezou jej do své chaty v zasněžených albertánských lesích, kde zjistí, jaké hrozné věci mu byly provedeny. Postupem času se Logan stane jejich přítelem a James ho s sebou vezme do Department H, kde mutant s drápy dostane příležitost připojit se ke speciální kanadské superhrdinské jednotce Alpha Flight. Tak se z něj stává Wolverine.

Líbily se vám tyto dva origin klipy z X-Men: TAS? Jaký máte názor na X-Men '97, a jaké pocity ve vás probudil závěr páté epizody? Co říkáte na návrat jisté postavy vystupující i v jednom ze zde uvedených klipů v 6. díle?

Bygone: Nový krátkometrážní snímek s bioluminiskujícím torvosaurem

"Svět je ve válce. Přírodní zdroje byly téměř úplně vyčerpány. Velké korporace se staly důležité k přežití většiny států. Vzájemně spolu bojují o malé množství materiálů, které na Zemi zůstaly. 

Jedna společnost, Clast Technologies, našla způsob, jak tento problém obejít. Vynalezla cestování časem jako způsob zajištění více zdrojů, a těží nerosty, jež jsou zcela odpojeny od současného geologického záznamu. Tak je zajištěno, že ze získání zemských materiálů nevzniknou žádné paradoxy. 

Dopady paradoxů nejsou dosud známy, ale má se za to, že jsou schopny narušit realitu jako takovou."

Těmito slovy začíná v tuto chvíli nejnovější film vyobrazující prehistorická zvířata - téměř jedenáctiminutový snímek Spensera Mehewa s názvem Bygone.

Včera, 12. dubna 2024, uvedla malá společnost amatérských filmarů Cretaceous Cast na svém YouTube kanálu krátkometrážní film odehrávající se v jurském období, před 150 miliony let, na území dnešního souvrství Morrison v západní části Severní Ameriky. Je to vskutku velice působivý sci-fi počin, lákající svou zajímavou premisou, jež v podstatě slibuje takovou kombinaci Terra Novy a Sound of Thunder. Ohlášen byl již před téměř dvěma roky, v červnu 2022, kdy Cretaceous Cast vydali oficiální teaser. Ten i přes svou krátkou délku - pouhých čtyřiadvacet sekund - dokázal navnadit, už jen díky výtečnému, výše prezentovanému záběru lebky jakéhosi morrisonského teropoda na břehu jurského jezera.

Bygone jsem nyní zhlédl a musím ho Spenserovi a jeho spolupracovníkům z Cretaceous Cast opravdu pochválit. Je to vážně hezky vyrobený amatérský film s dobrou hudbou od Decennial, která zvláště při závěrečných titulcích působí... řekněme, různorodě. Dodává snímku zvláštní atmosféru, lehce futuristickou (syntetizér). Kamera a střih, za které byl zodpovědný Clay Bowen, jsou fajn. Nečekejte nic na úrovni dvousetmilionových hollywoodských blockbusterů ani na úrovni průměrného streamovacího seriálu, ale na amatérský film rozhodně dobré. Zajímavá je animace jistého prehistorického zvířete, které si ve filmu zahraje, a to sice torvosaura. A ne obyčejného torvosaura, ale torvosaura bioluminiskujícího! Animace je dílem Nixx Animations.

Na začátku Bygone se seznámíme s hlavním hrdinou Jimem, který začíná být nervózní - a nejen proto, že si kvůli ostrému větru nemůže zapálit cigaretu. Z území, na kterém společnost, pro níž pracuje - a to sice Clast Technologies - těží nerosty, odešli všichni velcí býložravci. To je pro tuto oblast vcelku normální, problém je nyní v tom, že se ze své migrace nevrátili. Na místě zůstal jeden velký Torvosaurus a začíná mít hlad. Pro lidi pracující v tomto lomu představuje potenciální nebezpečí. Ne každý chce však Jimovi naslouchat, zvláště když je v sázce profit. Jsou peníze více než lidské životy?

Dovolím si vám celý jedenáctiminutový snímek prezentovat zde. Skutečně doporučuji jej zhlédnout.

Kdybych byl puntíčkář - kterým ale nejsem, protože mě bazírování na detailech mnohdy neskutečně štve - mohl bych účinkujícím ve filmu něco málo vyčíst. Samozřejmě v Bygone vystupují neherci, takže herecké výkony neodpovídají filmům, televizi nebo divadlu. Vlastně je dost vidět, že ani Brendon, ani Cameron neměli žádný herecký trénink. Jsou prostě určité věci, které byste před kamerou dělat neměli, zvláště když se snažíte být dramatičtí. Kdokoliv, kdo se o herectví trochu zajímá, jistě zasouhlasí. Tím je ale vůbec nechci shazovat, odvedli za mne dobrou práci. Poslední postava, korporátní zloduch, je nicméně zahraná opravdu brilantně a sám jsem uznale kýval hlavou, když jsem toho chlápka pozoroval. Má všechno - je hamižný, přísný, zajímají ho jen prachy, je pasivně agresivní... Člověk ho hned nenávidí, a herecký výkon je to oproti ostatním účinkujícím nadprůměrný.

Co se torvosaura týče, animace je samozřejmě, řekněme, levná. To ale nemění nic na podmanivosti jeho krátkého vystoupení. Proč vlastně bioluminiskuje? No, na to přece musíme přijít každý sám, ne?

Myslím si, že tenhle film se prostě povedl. Nejde o první krátkometrážní snímek od Cretaceous Cast; v říjnu 2020 uvedli fanouškovský projekt Jurassic Park: 1999, který také stál za to!

Obrázek týdne 12. 4. 2024

A máme tu další Obrázek týdne! Za posledních pár dnů jsem našel tolik kvalitního paleoartu, že bych klidně mohl začít novou rubriku s názvem "Obrázky dne". Opravdu, uměleckých rekonstrukcí prehistorických zvířat, jež by se dala označit za mistrovská díla, je přehršle. Musel jsem opět učinit těžké rozhodnutí, které z těch děl pro vás vyberu, a nakonec u mne vyhrál tento obraz, jehož autorem je Davin Arya Nirwasita. Zobrazuje prehistorické obyvatele Indonésie pracující na jedněch z nejznámějších jeskynních maleb na světě - a nejstarším dosud nalezeném malovaném příběhu.

Popisek k obrázku: Sedmičlenná skupina původních obyvatel ostrova Sulawesi pracuje na velké jeskynní malbě zobrazující nedávný lov anoa nížinného (Bubalus depressicornis). Zvěčňování vzpomínek na úspěšný lov se účastní lidé různých věkových kategorií. Na obrazu jednoho z divokých turů pracuje drobné batole a plácá hlínu na hruď zvířete, které předtím namalovala jeho matka, nyní vkleče na svého potomka dohlížející. Vedle ní stojí mladý muž v pubertě a dokresluje okrem hlavu dalšího anoa. Mladá žena a muž pracují na druhé straně na vyobrazení lovců z tlupy, jež s oštěpy v rukou překvapili skupinu pralesních buvolů, a hromadně je vůdci stáda naházeli do krku. Jejich sourozenec, stojící mezi nimi, se mezitím baví plácáním rukou o jeskynní stěnu. Poněvadž je má nabarvené, zanechává na ní své otisky - významný prehistorický copyright. Malba zobrazuje také dva psy, které tlupa na tury vypustila. Na práci svým druhům svítí dospělý lovec, jenž je na malbě pravděpodobně zobrazen jako ten největší. Ke stvoření této malby si tito pravěcí lidé pomohli i žebříkem. Aby viděli lépe a nespoléhali jen na jednu pochodeň, upevnili další dvě ke stalagmitům vyrůstajícím z jeskynní podlahy. Scéna se odehrává před takřka 44 000 roky na již zmíněném ostrově Sulawesi, kterému se také přezdívá Celebes. Malby v jeskynních tohoto ostrova byly nalezeny výzkumníky v 50. letech 20. století. Dnes jsou známy celkem z 242 jeskyní, a kdo ví, třeba se najdou i v dalších. Anoa nížinný, který byl lovnou zvěří pro tyto pravěké lidi, žije dodnes; je to sulaweský endemit a je klasifikován jako ohrožený druh.

Kdyby vás tyto staré jeskynní malby z ostrova Sulawesi zajímaly více, můžete si o nich přečíst na webu BBC nebo na webu antropologického časopisu SAPIENS. 

Od psaní blogu si nadále dávám takovou menší přestávku, ani v příštích dnech tedy nečekejte velký počet článků. Sem tam něco přibude a mám pro vás pár zajímavých témat, ale myslím si, že duben se bude na Blogorgonopsidovi nést více či méně v duchu klidu a snížení kvantity příspěvků. Vězte však, že už pro vás dávám dohromady nové dokumentární novinky. 😉

A na závěr otázečka pro fellow fandy X-Menů... viděli jste pátý díl X-Men '97? Obecně se má za to, že je to nejlepší věc, co kdy Marvel Studios vytvořili - tenhle díl byl lepší než jakýkoliv film o Avengers. X-Meni jsou zpátky, nejprogresivnější animovaný seriál posledních let kraluje streamovací službě Disney+ a já jsem jím skutečně unesen! Pokud jste se ještě nezačali dívat, zde malý teaser k dalším dílům - doporučuji!

Random Bird #21: Kalypta růžovohlavá

Vědecký název: Calypte anna,

Rozšíření: tichomořské pobřeží severoamerického kontinentu (Baja California v Mexiku, západ USA a jihozápad Kanady),

Velikost: délka 9,9 až 10,9 cm, rozpětí křídel 12 cm, hmotnost 2,8 až 5,7 g.

Mezi kalypty (rod Calypte) patří dva druhy kolibříků, a oba se vyskytují pouze na severoamerickém kontinentu. Menší kalypta kalifornská (Calypte costae) je k nalezení jen na jihovýchodě USA a na Kalifornském poloostrově v Mexiku. Větší druh z této dvojice, kalypta růžovohlavá (Calypte anna) má poměrně větší areál rozšíření, a do začátku 20. století se rozmnožovala ve stejných oblastech, v nichž žije její příbuzná. V současné době lze však kalypty růžovohlavé najít po celý rok i v oblasti tichomořského severozápadu, v americkém státu Washington i v jižní části Britské Kolumbie v Kanadě. V průběhu desetiletí se totiž aklimatizovaly na tvrdší zimy, částečně i díky tomu, že je jim v zimním období v zahradách milovníků ptáků poskytován nektar v krmítcích. Mimo zimu se samozřejmě tito ptáci živí nektarem živých kvetoucích rostlin, ale také se občas přiživí na nějakém tom bezobratlém, ať už držícím se vegetace nebo poletujícím ve vzduchu. Ze západu Severní Ameriky se kalypty růžovohlavé občas zatoulají i na území Aljašky, kanadských provincií Saskatchewan či dokonce Newfoundland, a viděny byly už i na Floridě, v Louisianě a v New Yorku. V každém případě však šlo o tuláky, kteří zkrátka zaletěli daleko od svého už tak dosti velkého domova. Zajímavé je, že zástupci populací z horských oblastí častěji přecházejí do torporu, tzn. sníží se jim metabolismus a během chladného období "spí". Ví se také, že se tito ptáci mohou zatřást pětapadesátkrát za vteřinu, chtějí-li ze svého peří odstranit vodu nebo pyl rostlin. S již zmíněnou kalyptou kalifornskou mohou tito kolibříci produkovat hybridy, jež byli v minulosti považováni za samostatné druhy. Anglický ornitolog John Gould v roce 1861 popsal kolibříka Selasphorus floresii na základě exempláře, jenž byl ve skutečnosti křížencem těchto dvou druhů kalypt. Samotná kalypta růžovohlavá byla popsána francouzským vědcem René Lessonem v roce 1829. Jde o zatím málo dotčený druh s velkou populací.

Zdroj obrázku:

PBS - Nature

Zdroj informací:

Wikipedia