SLAVNÉ EXPEDICE
VÝPRAVY V RÁMCI ČÍNSKO-KANADSKÉHO DINOSAUŘÍHO PROJEKTU
"Věda je způsobem přemýšlení; umožňuje nám přesunout se od toho, o čemž si myslíme, že nevíme, k tomu, co víme."
Dale Russell, citát z knihy The Dinosaur Project autora Waynea Gradyho
Ve 20. letech minulého století se americký dobrodruh a výzkumník Roy Chapman Andrews vydal do Číny a Mongolska s cílem najít pozůstatky nejstarších zástupců lidského rodu. Místo toho však narazil na křídové horniny plné dinosauřích kostí a vajec. Andrewsovy expedice vstoupily do světa paleontologie s velkou slávou. Avšak poté, co poslední z jeho výprav skončila v roce 1925, neodvážili se paleontologové tak nákladné expedice za dinosauřími fosiliemi znovu podniknout. Tedy až do roku 1985, kdy vznikl čínsko-kanadský dinosauří projekt (Sino-Canadian Dinosaur Project, též nazývaný Canada-China Dinosaur Project nebo zkrátka The Dinosaur Project). Založila jej nezisková kanadská organizace Ex Terra Foundation se sídlem v Edmontonu, hlavním městě provincie Alberta. Do projektu se zapojilo Royal Tyrell Museum of Paleontology se sídlem v Drumhelleru, Canadian Museum of Nature se sídlem v Ottawě a Insitute of Vertebrate Paleontology and Paleoanthropology v Pekingu. Tento projekt umožnil paleontologům pracujícím pro tyto jednotlivé instituce, aby navštívili různé geologické formace na území Kanady a Číny, a v rámci série paleontologických výprav nalezli pozůstatky nových druhů dinosaurů. Jednalo se o jeden z největších paleontologických projektů druhé poloviny 20. století.
Ředitelem čínsko-kanadského dinosauřího projektu se stal Philip J. Currie, proslulý kanadský paleontolog a zakladatel Tyrrelova paleontologického muzea (Royal Tyrrel Museum of Paleontology). V roce 1981 získal titul PhD v oboru biologie, přičemž se zabýval především synapsidy, tedy savcovitými plazy, a primitivními vodními diapsidy. Říká se, že Michaelu Crichtonovi posloužil spolu s Jackem Hornerem jako inspirace pro postavu Alana Granta v románu Jurský park. Další významnou osobností účastnící se čínsko-kanadského dinosauřího projektu byl paleontolog Dale Russell. V roce 1982 přišel s hypotézou dinosauroida, spekulativního vymyšleného živočicha, který měl podle něj představovat jakousi hypotetickou verzi potomka dinosaura rodu Troodon, pokud by nedošlo k vyhynutí neptačích dinosaurů. Rusell v 80. letech popsal několik velmi dobře známých severoamerických dinosaurů, někteří z nich byli objeveni právě v rámci tohoto projektu. Bohužel zesnul 21. prosince 2019.
Jakožto jeden z nejambicióznějších paleontologických projektů všech dob umožnil tento projekt čínským paleontologům pracovat v kanadských Badlands i v geologických formacích nacházejících se na území kanadské Arktidy, a naopak kanadští paleontologové se ke svým čínským kolegům přidali na expedicích do čínské části pouště Gobi území provincie Sin-ťiang. Právě zde došlo v průběhu druhé poloviny 80. let k mnoha významným objevům. Výzkum započal v pánvi Junggar (viz první obrázek v tomto článku) na severozápadě Číny. Tato pánev se nachází na severní hranici pouště pohoří Ťan-šan, tzv. "nebeských hor". Odtud se pak odborníci přesunuli do nedaleké formace Toutunhe, jejíž horniny se datují do období střední jury. Následovaly jurské formace Qigu a Kalazha, a raně křídová formace Tugulu. Všechna tato místa vydala fosilie vyhynulých obratlovců. Pravý úspěch však měl teprve přijít. Brzy nato byly totiž konečně nalezeny poněkud ceněné zkameněliny dinosaurů.
Velkým úspěchem byla výprava do formace Wucaiwan. Její horniny, datující se opět do období střední jury, vydaly velké množství fosilií tehdejších obratlovců, od želv a ostatních plazů přes obojživelníky až po dinosaury. Čínsko-kanadské expedici se podařilo najít fosilní pozůstatky ještěrkám podobného plaza druhu Archovuramus klameliensis a labyrintodonta druhu Superstogyrinus ultimus. Oba tyto druhy popsal v roce 1986 Zhang. Naprosto nepřehlédnutelné pak byly nálezy jistého hypsilofodonta a ankylosaurida a sauropoda druhu Bellusaurus sui. Toho v roce 1990 na základě pozůstatků odkrytých ve Wucaiwanu popsal Dong.
Bellusaurus, jeden z raných zástupců kladu Macronaria, byl popsán na základě nálezu hned 17 jedinců! Jejich kostry byly objeveny v dole; je velice pravděpodobné, že zvířata společně před nějakými 170 miliony lety zahynula při náhlé záplavě. Dosud však není známo, zda všechny kostry patřily mladým jedincům či ne. Přesná velikost dospělých bellusaurů tak zůstává neznámá. Tito jedinci každopádně měřili na délku okolo 5 metrů. Těžko říci, jak velcí by byli v dospělosti, vezmeme-li v potaz, že teoreticky se opravdu mohlo jednat o juvenilní jedince... Formace Wucaiwan vydala také nálezy několika teropodních dinosaurů, malých i velkých. Na jejich výzkumu v následujících letech pracovali Zhao a Currie. Dalším zajímavým nálezem byl jurský terapsid Bienotheroides zigongensis. V roce 1986 jej popsal Sun. Jednalo se o tritylodonta, malého kynodonta výrazně se podobajícího savcům s výrazným sagitálním hřebenem na lebce. Na obrázku pod tímto textem vidíte lebku příbuzného druhu, B. shartegensis.
V rámci těchto výprav byla uskutečněna i expedice na naleziště dinosauřích vajec asi 25 kilometrů na jih od oblasti Jiangjunmiao, konkrétně tedy do formace Hongshaquan. Naopak naleziště Shishugou vyneslo především zkamenělé kmeny dřevin z období triasu. Dle výzkumu učiněného v 80. letech patřily tyto kmeny druhu Araucarioxylon arizonicum, jímž proslul slavný Zkamenělý les v americké Arizoně.
Dalším významným dinosauřím nálezem, který vzešel z této série výprav, byl troodontidní dinosaurus Sinornithoides youngi. Tento 2,5 až 10 kilogramů vážící, 2 metry dlouhý inteligentní lovec žil v období spodní křídy před asi 113 miliony lety. Jeho fosilie byly na jedné z expedic čínsko-kanadského dinosauřího projektu nalezeny v roce 1988 v pánvi Ordos na území autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko v Číně. Později, v roce 1993, byl Sinornithoides popsán Dalem Russellem a Dong Zhimingem. Obzvláště zajímavé však bylo, že nalezená kostra byla v jakémsi klubíčku, jako by dinosaurus zemřel při spánku. V podobném stavu byly o mnoho let později (až na počátku jednadvacátého století) nalezeny i pozůstatky jiného čínského teropoda, Mei longa.
Tak jako bylo pro kanadské paleontology velkým zážitek pracovat na území Číny, byli čínští paleontologové rovněž nadšeni z hledání fosilií na neobvyklých místech v Kanadě. Jedním z takových míst byl Axel Heiberg Island v Severozápadních teritoriích, dvaatřicátý největší ostrov na světě a součást Kanadského arktického souostroví. Tento neobydlený ostrov je znám pro své četné fosilie z eocénních lesů. Před asi 50 miliony lety vypadal Axel Heiberg Island úplně jinak; místo arktické pustiny byl pokryt teplými, vlhkými, zelenými lesy, které se hemžily pravěkými savci, želvami, ještěry, hady a krokodýly. Kromě toho se čínským paleontologům dostalo vykopávat a zkoumat i zkamenělé dřevo.
Expedice na Axel Heiberg Island byla provedena v roce 1986. Právě tehdy, a poté v roce 1989, došlo i k výpravě na ostrov Ellesmere. A ve stejném roce, a znovu ještě o pět let později, roku 1991, se čínští a kanadští paleontologové společně vypravili do Dinosauřího provinčního parku v Albertě. Do Alberty byl však výzkum soustředěn i v roce 1990, zvláště tedy do formace Gates nedaleko Judith River.
Royal Tyrrel Museum, jež bylo otevřeno v roce 1985, tedy ve stejném roce, kdy čínsko-kanadský dinosauří projekt započal, z těchto expedic vytěžilo skutečně mnoho. Mezi exempláře dodnes v muzeu vystavované se zařadily i kostry dinosaurů jako byl Alxasaurus a Sinraptor, jež byli poprvé identifikováni právě v průběhu těchto let. Poslední kanadská expedice do Číny, jež byla projektem financována, proběhla v roce 1990.
O čínsko-kanadském dinosauřím projektu napsal v roce 1993 knihu kanadský spisovatel Wayne Grady. Její název zní The Dinosaur Project: The Story of the Greatest Dinosaur Expedition Ever Mounted ("Dinosauří projekt: Příběh největší dinosauří expedice, ke které kdy došlo"). A pravdou je, že si tato série expedic tento název skutečně zasloužila. Počet druhů prehistorických obratlovců, jež byli během oněch pěti až šesti let objeveny, byl skutečně obrovský. Grady ve své knize popsal mimo jiné i rozpory, jež mezi některými členy expedic panovaly. Některá z dobrodružství, na které se tito vědci vydali, byla v mnoha ohledech dokonce nebezpečná.
Celá řada ikonických kanadských a čínských dinosaurů byla objevena v období mezi lety 1985 až 1991, a to právě díky čínsko-kanadskému dinosauřímu projektu. Je skvělé, že byl vytvořen, a maximálně využit. Svět paleontologie by bez něj nebyl takový, jakým je. Otázkou zůstává, zda se někdy v budoucnu takový paleontologický projekt zopakuje. To už záleží na nové generaci nadšenců a dobrodruhů...
Žádné komentáře:
Okomentovat