Po příchodu Shai'ri se svět změnil. Země se má stát novým domovem mimořádně silných a inteligentních mimozemšťanů, a neexistuje nikdo, kdo by je dokázal s naprostou úspěšností odrazit. Jedinou nadějí Lovců kryptidů je Dean, který se chce vrátit zpět v čase a pozměnit běh dějin tak, aby k invazi Shai'ri nikdy nedošlo. Jenže dokud tým nezíská zpět Briddimský drahokam, ukradený nezvěstným Quartermainem, Brickellův stroj času nespustí. Lidstvo však má svého ochránce - Deylina Nieta, jehož roboti s mimozemšťany bojují ve všech koutech světa. Jak ale Dean řekl, válka mezi Shai'ri a Nietem nakonec planetu zpustoší. Je tu ale ještě jeden faktor, který se podepíše na zničení lidského druhu - Claude Ngoy... Z mise v Kolumbii, při které Lovcům kryptidů pomáhal, odešel se znovuobnovenou hořkou nenávistí k lidstvu. Nemohl unést, že skupina gangsterů chladnokrevně zavraždila Curupiru, poslední zástupkyni svého druhu. S uvědoměním, že se on jakožto poslední z Rapanai, dalšího druhu, který vyhubili lidé, konečně může pomstít, odnesl si komunikační přístroj Shai'ri sloužící k přenosu drobných předmětů na velké vzdálenosti, a z tehdy stále neporušené základny Lovců kryptidů v Londýně ukradl všechny zkumavky s viry Tatzelwurmova parazita. Zmizel neznámo kam, a začal se připravovat na vyhubení lidstva...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: PŘÍPRAVY NA VYHUBENÍ, ČÁST PRVNÍ:
Po návratu z Langley si Pierre, Dean, Akihiko, Fahad a Roger trochu odpočinuli. Zalehli do svých postelí v místnostech pro hosty, kterých bylo ve Velázquezově tvrzi celkem patnáct. Ani jednomu z nich se však po všech těch strašných zážitcích nespalo dobře. Akihiko se během deseti hodin spaní probudil celkem šestkrát, a to s hlasitým výkřikem. Vždy se mu zdálo o tom, jak se sám vznášel ve vesmíru, očekávaje smrt. Fahada zase strašily vzpomínky na mrtvého Harveyho. Dean přemýšlel o plánech do budoucna, a usilovně přemítal o tom, jak zvrátit strašlivou buducnost, která Zemi čeká. Velázquezova tvrz na pobřeží Argentiny byla stále v relativním bezpečí. Noc byla klidná, ale k ránu se již z dálky začaly ozývat hrozivé rány. Mnozí se začali obávat, že Shai'ri nakonec přiletí i sem. Krátce po osmé ráno se Akihiko, Roger a Fahad pustili do šifrování dat, která byla ze základny CIA nahrána do Cryptid Swiftu. Alessandro převedl veškerá data do počítače ve své pracovně, trvalo však velmi dlouho, než se s nimi bývalí agenti vypořádali. S šifrováním dat CIA měl z budoucnosti jisté zkušenosti i Dean, a rozhodl se nabídnout jim pomocnou ruku. Roger, nejstarší z bojové trojky, a agent s desetiletími praxe, byl Deanovými schopnostmi naprosto uchvácen. Ještě předtím však Dean zašel za Pauline a Pierrem. V jídelní místnosti se jim při snídani poprvé po mnoha dnech zmínil o Claudu Ngoyovi. "Nedalo mi to včera v noci spát," řekl jim, "v poslední době jsme se zabývali spoustou jiných věcí. Stavba stroje času, počátek invaze, ukradený Briddimský drahokam, dokonce bitva ve vesmíru... Svět je ve strašné krizi. Ale zatímco Shai'ri přilétají, a Nieto do boje s nimi posílá své roboty, Claude Ngoy se někde skrývá, a užuž natahuje prsty po komunikačním přístroji Shai'ri. A až ho spustí, a vyšle jím virus do všech koutů světa..." "Bude konec," dořekla to Pauline. "Nikdy jsem se přesně nedozvěděl, kdy to Ngoy udělal, zřejmě však ještě předtím, než jsem se narodil... Musíte si uvědomit, že rozšířením toho viru v průběhu prvních let vyhyne víc než polovina lidstva. Možná tři čtvrtiny. Může s tím začít kdykoliv. Zvlášť teď, když je lidstvo už tak oslabené. Měli bychom něco udělat," řekl Dean. Pauline a Pierre se na sebe podívali. "Jenže on může být kdekoliv. I kdybychom ho našli... jak ho chceš, kruci, zastavit? Ukrást mu tu věc? Dá se mu vůbec něco ukrást, aniž by člověk nepřišel o obě ruce?" prohlásil Pierre. "Za pokus to stojí," odpověděla Pauline, "od té neúspěšné mise v Tanimboce byl Ngoy vždycky součástí hry. Jestli máme společně s Deanem zvrátit temnou budoucnost, která lidstvo čeká, pak pro to musíme udělat cokoliv." Pauline pomalu vstala a přišla k oknu. "Musíme ho vypátrat, a překazit jeho plány," řekla s naprostou rozhodností. Dean pokýval hlavou, a odebral se za členy bojové trojky. Pierre vydechl. "Fajn. Pojď se mnou, Pauline." Několik minut nato vstoupili do Cryptid Swiftu, stojícího před ohradou Velázquezovy tvrzi, též pod ochranou energetického štítu, obklopující vrcholek celého útesu. V zadní části letounu Pierre otevřel malý kufřík, schovaný za hromadnou náhradních uniform. Vytáhl z něj poslední telepatickou korunku, která týmu zbyla. "To je skvělé, Pierre, ale... Jack tohle zařízení kdysi sestrojil k tomu, aby mohl komunikovat s kryptidy z nepříliš velké vzdálenosti. Ngoy může být kdekoliv ve světě, vždyť víš, jak rychle a účinně se ta hora zeleného slizu umí přemístit. Nebude to fungovat," namítla Pauline. "Bude," pousmál se na ni Pierre a poplácal ji po rameni. Odešel do kokpitu, usedl za knipl, nasadil si telepatickou korunku na hlavu, postupně zapnul všechna spojení, a pak se začal soustředit. Promluvil na bezpečností systém základny, nahraný již po několik dnů v letounu. "Najdi v paměti myšlenkový vzor Clauda Ngoye. Čas záznamu - únor 2020," řekl nahlas. Pak se s upřímným úsměvem otočil k Pauline, jež stála za sedadlem. "Chvíli to bude trvat, ale bezpečnostňák určitě obsahuje záznam jeho myšlenkového vzoru. Vzpomeň si přece, Pauline. Ngoy potřeboval najít Sama Webera, a tak použil hlavní telepatický přístroj v podzemní části naší milované základny*, která... je jaksi... ehm... minulostí," řekl. "Data o jeho myšlenkovém vzoru byla uložena v paměti systému, tak jako u každého, kdo přístroj použil," pokývala hlavou Pauline, "ty seš fakt chytrej, Pierre." "Myšlenkový vzor nalezen," ozval se mechanický hlas systému. "Čekej," poručil mu Pierre. Pak s pomocí zařízení telepaticky kontaktoval Alessandra Velázqueze, čímž se okamžitě přesvědčil o jeho funkčnosti. Z mozku do mozku mu sdělil, aby z přízemní laboratoře, z nějakého zdroje energie, natáhl kabel do letounu. Velázquez to provedl během pouhých čtyř minut. Pak spolu s Pauline přihlížel Pierrově pozoruhodné operaci. "Amplifikace telepatického zařízení," řekl Pierre. Systém na to okamžitě reagoval: "Energie telepatického zařízení: 500000 %. Pokrytí: 490 milionů kilometrů čtverečních." "To je bláznivé," řekl Velázquez, "teď můžete telepaticky prohledat skoro celou planetu. Vždyť její plocha činí jen o nějakých 20 kilómetros cuadrados více." "Zapojit Ngoyův myšlenkový vzor. Lokalizuj ho," řekl Pierre systému, a začal se soustředit. Bylo to neuvěřitelné, ale již podruhé pronikl Claudu Ngoyovi do hlavy, tentokrát však na vzdálenost tisíců kilometrů. Celý sebou trhl. "Shoda nalezena. Probíhá zapisování přesných souřadnic," ozval se systém. Pierre si telepatickou korunku strhl z hlavy, a otřásl se. "Zase to bylo nepříjemný," zasmál se, a utřel si pot z čela. "Cítil jsem v něm... tolik zášti... Dean musel mít pravdu. Ngoy už to celé připravuje. Ta nenávist ho pohání..." dodal. Pauline mu položila ruku na rameno, a pak se zahleděla do monitoru vedle kniplu. "Je v Konžském deštném pralese. Jak překvapivé," řekla. "To je skvělý. Nemusíme nikam letět. Máme tam přece našeho člověka," usmál se Pierre.
Nad nekonečnou zelení Konžského deštného pralesa prolétalo malé bílé letadlo. Pilotoval mu Ewet Mbenga, a když tak pohlížel na ten na míle se táhnoucí smaragdový pás, cítil se skvěle. Miloval létání. Život ve vzduchu byl pro něj životem nejkrásnějším, a přestože jeho měsíční plat jen sotva pokrýval rozpočet na letecké palivo, potraviny a případně nové oblečení, byl Ewet šťastný. Toto však nebyl typický let, tentokrát nepřinášel do vesnice léky z města. I když se Ewet rozplýval nad krásou deštného pralesa, svíralo se mu břicho. Ve vesnici mu totiž dali za úkol obhlédnout okolí a varovat je před přilétajícími vesmírnými loděmi. Tak jako ostatní země světa, Kongo se potýkalo s příchodem Shai'ri, a nebylo žádným překvapením, že i obyvatelé těch nejizolovanějších pralesních vesniček se necítili bezpečně. I před masovou invazí se skupiny vojáků Shai'ri, vyslaní napřed, pohybovali v hlubinách lesa, a čas od času je tam někdo z vesnic zahlédl. Většinou však byli považováni za duchy mrtvých nebo za kryptidy. Teprve po příletu desítek tisíců těchto stvoření byli televizním a rádiovým vysíláním z ostatních částí státu informováni o jejich pravé identitě... Ewet se na malé, chudé letiště ve vesnici vrátil s dobrou zprávou. Kam až oko dohlédlo, neobjevila se nad celým lesem jediná vesmírná loď. Vesničané tedy byli dosud v bezpečí. Všichni jeho zprávu přijali s viditelnou úlevou. Ewet pak zašel do své pracovny v malé dřevěné budově na kraji ranveje. V tu chvíli začala nahlas hrát písnička Animal I Have Become z vysílacího přístroje, který mu asi před rokem daroval Pierre Leroy, jeho starý kamarád ze školních let prožitých ve Francii. Ewet vykulil oči. Co se asi stalo Lovcům kryptidů, se kterými tolikrát v životě spolupracoval? Jaký vliv na ně měla invaze Shai'ri? Ani na vteřinu se nezdráhal přijmout hovor. "Ewete? Jsi tam?!" ozval se Pierrův hlas. "Proboha, Pierre! Odkud mi voláš?" vyhrkl Ewet. "Z Argentiny. Museli jsme se z Londýna přemístit sem, do bezpečí. Ve světě to vře... Jsem strašně rád, že tě slyším. Jsi v pořádku?" řekl Pierre. "Více či méně ano. Ale víš, co se děje... Všichni jsme poděšení," odpověděl Ewet. "Poslouchej, nutně potřebuju, abys pro nás něco udělal," řekl Pierre, a pak Ewetovi rychle vysvětlil, co se v posledních měsících přihodilo. Sdělil mu, že Claude Ngoy hodlal využít ukradené zařízení Shai'ri k přenosu Tatzelwurmova viru po celé planetě, a tedy k následnému vyhubení lidstva. Také Ewetovi pověděl něco o Deanovi Owenovi, o jeho příchodu z budoucnosti, a o tom, jak Ngoyovy činy dle Deanových slov v příštích dvaceti letech takřka vyhubí lidský druh. "Kamaráde, beru to. Věřím ti. Na Clauda Ngoye si moc dobře pamatuji... Pokud je jeho pohled na lidstvo tak radikální, tak extrémní, že nás všechny chce kvůli smrti Curupiry vyhubit, pak musí být zastaven. Najdu ho, a ten přístroj mu vezmu. Udělám pro to všechno," řekl na to Ewet. Nebylo času na zbyt. Oblékl si expediční košili, silné hnědé kalhoty, celý se postříkal repelentem proti komárům, do batohu zabalil patnáct metrů lana, pistoli, a zapalovač. Bez ohně by neměl šanci... Pierre mu sdělil přesné souřadnice Ngoyovy skrýše. Ewet se pak rozloučil s ostatními ve vesnici. Zprvu ho nechtěli pustit, ale když viděli jeho zápal, a zároveň nepopsatelnou starost v očích, nechali ho jít. Mnozí dokonce odmítali uvěřit tomu, co jim pověděl. Že by tam někde hluboko v pralese žila sliznatá příšera s přístrojem, který rozešle smrtelnou nemoc po celé planetě, a vyhubí lidstvo? To jim připadalo k neuvěření... Eweta čekala několikadenní cesta. Pozoruhodné však bylo, že Ngoy se skrýval jen několik desítek kilometrů od jeho vesnice. Snad to byla jen náhoda. Když se však Ewet prosekával pralesem, bojuje mačetou s liánami, přemýšlel, zda se to monstrum nerozhodlo usídlit v relativní blízkosti jediné vesničky v okolí z jistých důvodů. Hlubiny pralesa byly překvapivě tiché. Čas od času se ozvalo zvolání nějakého ptáka, jinak byl však les klidný. Teprve když Ewet pozdě odpoledne dorazil k poklidně tekoucí řece, spatřil něco velkého. Na břehu postávali tři velcí kryptidi, přežívající stegosauridi známí jako Mbielu-mbielu-mbielu. Ewet se posadil na opačném břehu, omyl si vodou z řeky obličej, a chvíli na ně němě pohlížel. Spatřit je po té únavné štrece byla opravdová odměna.
A nejen to. Zpoza hustých dvoumetrových křovisek náhle vyšel velký bipední dinosaurus s podlouhlými, krokodýlovitými čelistmi. Nahnul se k řece, očichal její hladinu, a pak pod ni zasunul špičku čenichu. Zřejmě tak lokalizoval vibrace vyvolané rybami v řece, a když se nějaká k jeho tlamě přiblížila, chňapl po ní. Ewet jeho počínání sledoval s údivem. V několika případech ten velký, možná pět metrů dlouhý tvor nabodl rybu velkým zahnutým drápem na přední končetině. Ewet nevěřícně pokýval hlavou. Ten tvor, který na opačném břehu, jen asi deset metrů od třech býložravých obrů, lovil ryby, byl Čipekve. Eweta pohled na ta úžasná zvířata, vyslance z dob dávno minulých, nesmírně uklidnil. Nabral u řeky novou sílu. A navíc dorazil do skutečného pravěkého ráje. Od gigantických zvířat se nakonec raději vzdálil, a přeskákal řeku po kamenech, které proud vody během milénií hezky vytvaroval. Byly však kluzké, a nejednou Ewet takřka skončil ve vodě mezi ostrými skalisky. Ve své cestě pralesem pokračoval až do setmění. Jen několik minut předtím, než padla noc, našel si suché vyvýšené místečko poblíž vysokého stromu, patřícímu k ohroženému druhu milétie zvanému wenge. Rozdělal si oheň, natáhl k němu zpocená chodidla, zaklonil hlavu, a hleděl na hvězdy, prosvítající mezi korunami pralesních velikánů. Nebýt naléhavosti této mise, cítil by se skvěle. I tak pociťoval radost. Přišlo mu úžasné, že strávil mnoho let životem na kraji pralesa, jenž byl domovem těch nejúžasnějších tvorů, kterými se celá planeta mohla chlubit. Přece jen patřil do té malé privilegované skupinky lidí, kteří v životě spatřili přežívajícího dinosaura, a to hned několikrát... Brzy ráno Eweta vzbudily podivné zvuky, takové, jaké ještě za svůj život neslyšel. Připomínaly mu povídání lidí, jenže byly táhlé, pískavé, a zcela jistě nebyly lidské. Ewet rychle vstal, a vytasil pistoli. Nikde nic. Zavřel na chvíli oči, pokrčil čelo, a chytil se za něj. Jak mohl být tak hloupý? Usnul na celou noc! Co kdyby si pro něj něco přišlo? "Měl jsem zůstat bdělý, a ne chrápat jak novorozeně," zašeptal si pro sebe. Pečlivě uhasil doutnající táborák, a dal se do pohybu. Netrvalo dlouho, a z dálky mezi keři uviděl ony tvory, jejichž hlasy byly pro něj toho rána budíčkem. Jednalo se o dva vojáky Shai'ri, oděné v tmavě modrých kalhotách. V rukou nesli trubicovité střelné zbraně. Ewet se se zatajeným dechem skrčil za kmen dvacetimetrového tomele. V této pozici zůstal po několik minut. Jakmile hlasy mimozemských vojáků ustaly, pokračoval ve své cestě. Pochod byl však stále těžší a těžší. Volného prostoru mezi stromy a křovisky ubývalo, zato však přibývalo lián, a po chvíli jedna z nich mocně sevřena Ewetovu nohu. S pomocí nože se z ní snažil vyprostit, avšak vtom se hlasy mimozemšťanů opět začaly přibližovat. Jeden z nich se náhle objevil před Ewetem. Prostě jen vyšel z křovisek, a vůbec nevypadal překvapeně. Na člověka, o němž určitě už nějakou chvíli dobře věděl, namířil svou zbraň, a chystal se vystřelit. Ewet, stále zápasící s liánou, zasunul pravou ruku do kapsy po pistoli. Ale nenahmatal ji. S hrůzou si uvědomil, že mu po cestě vypadla...
* - události příběhu Ztracené zítřky z února 2020
Vyprostí se Ewet ze sevření liány včas? A pokud ano, jak se mimozemšťanům ubrání? Co dalšího ho čeká v ráji kryptidů? A co konkrétního má v plánu Claude Ngoy? Jak ze svého úkrytu v Konžském deštném pralese hodlá zajistit vyhubení lidstva? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat