Raptoři, zástupci čeledi Dromaeosauridae, jsou spolu s troodontidy pokládáni za jedny z nejchytřejších dinosaurů. K velké popularitě těchto srpodrápých zabijáků přispěl film Jurský park, a přestože Deinonychové (popisovaní ve filmu a jeho pokračováních jako Velociraptoři) byli ve skutečnosti opeření, mnohé aspekty života těchto tvorů v něm byly vyobrazeny s určitou vědeckou přesností. Deinonychus byl dinosaurem, který amerického paleontologa Johna Ostroma z Yale University v 60. letech minulého století přesvědčil, že dinosauři nebyli ve všech případech pomalí, hloupí plazi, jak si je do té doby mnozí představovali. Ostrom v nich viděl víc ptáky než současné plazy, a také v nich viděl smečkové lovce. V Jurském parku i dalších fiktivních dílech pak byli Deinonychové a jejich příbuzní skutečně takto zobrazováni. Představa lovecké skupiny Deinonychů nahánějící Tenontosaura v lesích Severní Ameriky v době před 110 miliony let je fascinující. Avšak podle nového výzkumu provedeného paleontology z University of Wisconsin Oshkosh, University of Oklahoma a Sam Noble Museum se o žádné dobře organizované smečky nejednalo.
Podle Josepha Fredericksona a jeho kolegů nelovili Deinonychové jako vlci či psi hyenoví, ale spíše jako varani komodští. Výsledky výzkumu naznačují, že každý raptor útočil na kořist za sebe. To nutně neznamená, že raptoři nelovili ve smečkách. Opravdu se mohli pohybovat ve skupinkách, ty ovšem nebyly koordinované, neplatila v nich žádná pravidla, a když se dravci zaměřili na slabé či staré zvíře, které chtěli ulovit, každý na něj útočil bez ohledu na práci ostatních. I hody raptorů pak mohly vypadat spíše jako hody současných komodských draků. Každý snědl tolik, co mohl, a neohlížel se na ostatní. Frederickson prohlásil, že pro Ostromův pohled na Deinonychy coby na smečkové zabijáky neexistuje dostatek přesvědčivých důkazů. Jak řekl, současní ptáci, přežívající dinosauři, a krokodýlové, další nejbližší příbuzní dinosaurů, též málokdy loví ve skupinách. Podotkl však, že smečkové chování nemohlo fosilizovat - pokud by tedy nedošlo k objevu nějaké stopní dráhy - proto neexistuje stoprocentní důkaz, že smečky byly dobře organizované, na druhou stranu to však stoprocentně nevylučuje možnost, že k němu docházelo.
To ale není všechno, důkazy se dají sbírat i jiným způsobem. Frederickson a jeho kolegové odebrali chemické vzorky ze zubů mladých i dospělých Deinonychů. Pravdou zůstává, že zvířata lovící ve smečkách - vezměme si kupříkladu psy hyenové - nevykazují velkou dietní diverzitu. Jinými slovy, a ještě přesnějšími, mladí psi hyenoví požírají zhruba to samé, co dospělci. Maso jim obstará matka spolu s ostatními jedinci ve smečce, a pokud se již neživí jejím mlékem, pak logicky požírají to samé, co dospělci. To ale není případ zvířat jako jsou krokodýlové či komodští varani, predátorů, jež loví samostatně. I když se shluknou do skupin, nejsou to skupiny koordinované; takoví krokodýli nilští při tahu pakoní řekou Marou v Keni loví opět každý za sebe. Takoví predátoři vykazují jistou dietní diverzitu, co se týče rozdílu jídelníčku nedospělých a dospělých jedinců. Mladí varani komodští se před dospělými skrývají ve stromech, a loví menší kořist, od hmyzu po gekony či hady, naopak dospělci jsou schopni skolit buvola. Jeho masem samozřejmě mláďata nekrmí, tak jako k tomu dochází v dobře organizované psí smečce. Izotopy, které mohou být získány ze zubů mláďat a dospělců se výrazně liší. A právě tímto způsobem přišel vědecký tým na to, že ani Deinonychové nelovili v koordinovaných smečkách, a svá mláďata nekrmili. Stabilní izotopy uhlíku a kyslíku ze zubů jedinců různého věku se totiž liší.
Jedná se jen o hypotézu, a přestože důkazy jsou přesvědčující, neznamená to, že můžete chytrým smečkovým lovcům z Jurského parku říci sbohem. Pokud však mají Frederickson a jeho kolegové pravdu, pak by to mohlo znamenat ještě něco; nelovili-li Deinonychové a jim příbuzní v koordinovaných skupinách, byli vůbec schopni skolit dinosaury větší než byli oni sami? Jeden Deinonychus by si asi na Tenontosaura netroufl. Na druhou stranu něco úplně jiného mohla provést i neorganizovaná skupina zabijáků, která se na něj zkrátka vrhla a rozškubala ho. Záleží na tom, jak na tuto problematiku pohlížíte. Jedno je však jasné - raptoři nelovili tak, jak jsme se domnívali.
Na lovu nebo jen na procházce? Byl Deinonychus smečkovým lovcem schopným skolit velkou kořist nebo ne?
Za informace pro tento článek vděčím webovým stránkám University of Wisconsin Oshkosh a Science Daily.
Žádné komentáře:
Okomentovat