Svět je v krizi. Shai'ri započali s hromadnou invazí planety Země, světové metropole se proměnily ve změť prachu a lidského nářku, každou vteřinu hynou tisíce lidí... A to je teprve začátek. Neboť jak Lovci kryptidů moc dobře vědí od svého člena Deana Owena, který přišel z roku 2039, za dvacet let promění mimozemšťané naši planetu v lidmi takřka neobydlenou pustinu. Dalším faktorem, který však způsobí, že se Země tolik promění, jsou destruktivní roboti X-77 Deylina Nieta. Světoví státníci s ním před nedávnem uzavřeli dohodu. Nieto vyslal roboty X-77 do všech koutů světa, aby Zemi před mimozemskými kolonizátory chránili. Válka začala. Nyní se jí účastní i Akihiko, Roger, Fahad a Dean, kteří v kosmu, nad Kármánovou hranicí, bojují s Shai'ri v letounu Black Butterfly E7 pod vedením kapitánky Stacy Jordanové. Poté, co byl jiný letoun, Black Butterfly C14 poškozen, rozhodl se Akihiko pomoci jeho posádce, a převést ji do bezpečí. To se mu podařilo, avšak sled událostí, jež následovaly, jej uvrhl ve velké nebezpečí. Akihiko zůstal ve vesmíru zcela nechráněn... Pierra, Megan Leesonovou a Arika Thomsona mezitím v základně CIA v Langley čekají horké chvilky. Jak Arik zjistil, někdo v budově naschvál vypnul energetický štít, aby na základnu mohli Shai'ri zaútočit. Kdo to ale byl?
LOVCI KRYPTIDŮ 4: JAKO MŮRA K PLAMENI, ČÁST TŘETÍ:
Tep Akihikova srdce se prudce zrychlil. Ve strachu začal nepravidelně dýchat. Jeho výdech se zrychloval, a sklo helmy se postupně zamlžovalo. Natáhl ruku k letounu, pokusil se k němu odkopnout, přiblížit, ale nebylo mu to nic platné. Působila na něj zemská přitažlivost, a od letounu jej vzdalovala. Všude kolem bylo peklo. Ve vzdálenostech pouhých desítek metrů od něj prolétaly laserové střely Černých motýlů a světle modré paprsky z vesmírných plavidel Shai'ri. Akihiko se ve skafandru začal třást. Bylo opravdu jen otázkou času, kdy ho nějaká z těch střel zasáhne. Byl by mu před očima projel celý jeho dramatický život, to by se však Akihiko musel vzdát. Stále tu byla naděje, že mohl být zachráněn. Vznášel se takto ve vesmíru několik vteřin, než stisknutím tlačítka na opasku zapnul vysílačku ve skafandru. "Lidi, slyšíte mě?!" vyhrkl. "Kámo, seš v pořádku? Vidíme tě, seš tam venku, bez ochrany!" odpověděl Fahad. "Otevřete zas tu pitomou komoru a snižte letoun na mou úroveň! Musím se dostat zpátky dovnitř! Tady venku je to fakt dě..." Pak se ozvala další velká rána. O něco výše bylo sestřeleno menší bojové plavidlo Shai'ri, a v rychlosti padalo přímo na Akihika. Postupně se začalo otáčet, a hrozilo, že ostrý bodec na jeho předním konci Akihika rozseká na kusy. "Kuso!" zařval Akihiko. Plavidlo přes zamlžené sklo sotva viděl, ale cítil, že konec byl nevyhnutelný. Srážku očekával dříve, než Fahad a ostatní byli vůbec schopni Black Butterfly E7 namířit k němu. Pak se však objevil obrovský, dva a půl metrů vysoký robot X-77, nesoucí v rukou speciální náklad. Akihiko ho ani pořádně nezahlédl, jen si všiml, jak po něm skočilo cosi velkého, lesklého, podobného člověku. V tu chvíli mu svitlo. Byl to Metaller. Neskutečnou silou zmáčkl svými kovovými prsty Akihikovo pravé rameno, a stáhl ho tak z dráhy padajícího plavidla. Poněkud rychleji byli společně unášeni šikmo dolů, než se robot X-77 k Metallerovi vrátil, opět položil své ruce na jeho ramena, a odletěl s ním. Metaller Akihika stále pevně držel. Měl tak silný stisk, že se japonský zuřivec začal obávat nejhoršího. Vždyť Metaller mohl skafandr rozdrtit, což by znamenalo Akihikův konec. Na žádnou jemnost si tento kovový hromotluk nepotrpěl. Na rozdíl od lidí totiž nedýchal, a jeho tělo bylo přizpůsobeno na přežití v téměř jakýchkoliv podmínkách, včetně chladného vakua. Akihiko se trochu uklidnil, sklo helmy se odmlžilo, a spatřil tak konečně, že byli robotem X-77 odnášeni k velkému modernímu vesmírnému letounu, jehož pravý bok nesl nápis Nieto. Dveře letounu se automaticky otevřely, a Metaller do nich vletěl. Robot X-77 následně odletěl, pokračuje v boji s mimozemšťany. Jakmile byly Metallerovy nohy pevně na palubě, sekl s ukořistěným Akihikem o podlahu, jako by byl pouhou hračkou. "Tys mě zachránil, plecháči," pousmál se nevěřícně Akihiko. Postavil se a pomalinku si sundal helmu. Vzduch v letounu byl dýchatelný, přestože v něm nebyli žádní lidé. "Jsme teď na jedné straně," řekl suše Metaller, odebíraje se do kokpitu. "Tak hele, kámo, na tohle si se mnou nehraj. Ještě před pár měsíci mě tvůj tatíček chtěl zmutovat v nějakou příšeru, a najednou se tady všichni máme rádi? Peace? Všichni jsme najednou hypízáci?" řekl na to Akihiko. "Pokud vím, tak hnutí hippies bylo poměrně klidné. Toto je válka, je to něco úplně jiného," odpověděl Metaller. Akihiko se sarkasticky zasmál. "Ty pitomče! Nechápeš, co ti říkám?! Pusť mě! Proč mě tady vůbec držíš? Potřebuju zpátky za svýma kámošema!" zařval. Metaller se prudce zvedl. Oči mu zažehnuly. "Nepůjdeš nikam. Zůstaneš tu se mnou," řekl se skřípajícími rty. "Proč?" odfrkl Akihiko. Metaller na to neodpověděl. Zmáčkl tlačítko na ovládacím panelu, načež se ze stěn na palubě vysunula dvě mechanická kovová chapadla, a obtočila Akihikovy ruce. "Kruci, ty blbče jeden! Kurechin!" zařval jako zvíře, a silou se pokusil chapadla přetrhnout. Zmítal se jako zvíře bojující o život v posledních chvílích svého života, jako had, který se svého trýznitele pokouší uštknout, avšak neúspěšně. Metaller kontaktoval Nieta, ten se objevil na velké obrazovce, jež se vysunula nad ovládacím panelem. "Otče, chytil jsem Akihika Yukimuru. Je živý, zachránil jsem ho před jistou smrtí. Co s ním mám udělat?" zeptal se Metaller. Nieto se na obrazovce ušklíbl, a nehty ukazováčků se poškrabal v kouscích kníru pěstovanými nad koutky svých rtů. "Hmm... Akihiko Yukimura... Lovec kryptidů... Co s ním? Co bych s ním tak udělal? Nejsem si úplně jistý, jestli s ním chci něco udělat, Metallere," prohlásil. "Chceš říci, že jsem ho chytil zbytečně, otče? Myslel jsem, že jsi chtěl s Lovci kryptidů experimentovat," řekl Metaller. V jeho hlase bylo překvapení. Takovou reakci od Nieta nečekal. "Přiveď mi ho sem," řekl Nieto svému kovovému posluhovači. Metaller zmáčkl další tlačítko na ovládacím panelu, a mechanická chapadla přenesla Akihika do kokpitu. Byl celý zpocený a zadýchaný, stále se pokoušel jim vzdorovat. "Akihiko! Ty jsi otravný... Když jsi uvědomím, kolik příkoří jsi mi v nedávné době způsobil... A kolik příkoří mi způsobil celý váš tým! Na jednu dobu jsem kvůli vám o všechno přišel!* Příšerné, že? Já chudák. Skoro jste mě zničili! Ale jak vidíš, Akihiko, jsem dobrák. Omlouvám se za to, že jsem tě chtěl proměnit ve zmutovanou Chupacabru. Asi by ti to slušelo, tvoje uši by vypadaly líp, ale plastiku prostě nemůžeš lidem vnutit... Jak vidíš, má pomoc světu je nyní velmi důležitá. Svět by byl bez Deylina Nieta odsouzen k zániku. Svět by byl bez Deylina Nieta jedním velkým hřbitovem. Lidi umírají, pravda. Avšak neumírá jich tolik, kolik by jich pomřelo, kdybych za ně nebojoval. Já je chráním. Vidíš, Akihiko? Zmýlili jste se ve mě. Jsem skvělý, já jsem naděje. Ty ne..." promlouval k němu Nieto. "Zavři klapačku, grázle. Jenom z tvýho hlasu je mi na zvracení," zasyčel Akihiko. "Nechám tě jít," usmál se Nieto, "Metallere, pusť ho zpátky do vesmíru. A vrať se prosím ke svému poslání! Nič dále Shai'ri. Lovci kryptidů, to je naše minulost. Už pro nás nejsou důležití. Prosím, zapomeň na ně." "Jistě, otče," řekl poslušně Metaller. Vysunul ze zápěstí levé ruky ostří, a přesekl kovová chapadla, obtočená kolem Akihikových rukou. Akihiko na něj zavrčel. "Pane Yukimuro... také se vraťte k boji s mimozemšťany. Nebudete se přece prát s mým synem, zvlášť teď. Běžte zachraňovat lidské životy..." řekl až nesmírně klidně Nieto, čímž přenos ze základny na dně jezera Nikaragua skončil. "Nasaď si helmu," řekl rázně Metaller. Hned nato se na radaru objevil letoun Black Butterfly E7. "Vidím, že už tě tví kolegové našli," pronesl Metaller. V jeho kovovém obličeji se objevil sadistický úsměšek. Ostřím přesekl zásobárnu kyslíku na Akihikových zádech, a vykopl ho z letounu. Akihiko měl sto chutí na něj něco zařvat, byl však nucen držet dech, a to tak dlouho, než se ocitl ve speciální komoře Černého motýla. Tam se po dvou a půl minutách konečně zase nadechl. Roger, Fahad a jeden z členů posádky Black Buttefly C14, kterou Akihiko zachránil, mu pomohli na nohy. "Metaller, že? Nečekal bych, že bude zrovna tady," řekl mu Roger. "Nieto mu nerozkázal, aby po mě šel. Metaller se domníval, že mě Nieto bude chtít ke svým pokusům, ale on prostě neměl zájem..." oddechoval Akihiko. "Zdá se, že všechno, co ho zajímá, je záchrana týhle planety," dodal. "Tomu se nedivím," řekl Dean, "megalomaniak jako Nieto něčím takovým jenom dokazuje svému egu, jak je schopný." "Dobrej postřeh, hošku," řekl Akihiko a ukázal na Deana, "proto taky o sobě řek, že je skvělej. Hnus jeden. Kdybych moh, rozkopu mu hlavu. Kdybych moh, tak Metallera usmažím v peci." "No vidíš, Fahade, jak má Akihiko dobrý srdce!" zachechtal se Roger. "Hele, důležité je, že posádka toho letounu je v bezpečí. Proved jsi to skvěle, Akihiko," řekl Fahad. Pak se ve vysílačce ozval hlas kapitánky Stacy Jordanové: "Letouny A13 až F3 právě obdržely mé souřadnice. Všechny vás potřebuji! Útočím na obrovskou loď Shai'ri, která se fakt nepříjemnou rychlostí přibližuje k atmosféře. Jestli jí projde, tak nejspíš zemře polovina obyvatel Skandinávského poloostrova!" "Fajn, dost povídání, lidi. Zpátky do boje," řekl stále ještě trochu unaveně Akihiko.
Arik gestem naznačil Pierrovi a Megan, aby ho následovali. Hodlal je zavést do technické pracovny. "Okamžitě jsem vydal rozkaz najít toho člověka, který za otevřením energetického štítu stál," vysvětloval Arik, "bohužel tu máme problém. Ten dotyčný - nebo dotyční, je-li jich více, což je také dosti možné - se prostě nepřizná." "Koho jste tím pověřil, šéfe?" zeptala se Megan. Arik otevřel dveře technické pracovny. "Pane Leroyi," řekl Arik, když se otočil k Pierrovi, "tady agenta Collinse znáte, že ano?" "Hou la la! No jistě! Dlouho jsme se neviděli... ehm... agente... Collinsi**," zasmál se Pierre. Collins mu potřásl rukou. "No teda, tys to vydržel? Když mě Collins poprvé potřásl rukou minulý rok v létě potom, co ho sem Kentová přivedla, měla jsem pocit, že mi zlámal všechny prsty," pousmála se Megan. "To víš, naše ruce jsou ze stejného materiálu," pokýval trapně hlavou Pierre, a pak se otočil zase ke Collinsovi, "ne že bych se chtěl vracet k tomu, co se nám oběma stalo! Ehm... bolelo to. Ehm..." "Agentu Collinsovi se dá vždy věřit, je to jeden z našich nejlepších lidí," dodal Arik. "Jak to tedy vypadá?" zeptal se ho. "Zatím nevím, šéfe. Všichni tady mlčí. Víte, co to znamená. Je krize, a..." zašeptal mu do ucha Collins, tak aby to i Pierre a Megan slyšeli. "Přesně, agente," pokýval hlavou Arik. "Vážení?!" zařval Arik. "Uvědomujete si, že mlčením s pachatelem spolupracujete?! Nepřizná-li se on sám, pak ho musíte udat vy! Znáte snad pravidla ne?! Pokud tato krize skončí, pak všichni půjdete před soud. I když vyšetřováním zjistíme, kdo to udělal, budete potrestáni vy všichni! Tímto chováním ohrožujete naše životy! Ohrožujete životy všech agentů a agentek, kteří se právě nacházejí na území Langley!" pokračoval Arik. Pierre byl jeho tónem poněkud vyděšen. "Je strašidelnej," zašeptal tiše Megan, jež se po jeho poznámce jen usmála. Poté se ozvala rána srovnatelná s hlukem vzniklým dopadem bomby. To proto, že skutečně další bomba mimozemských kolonizátorů dopadla na energetický štít. "Šéfe, energetický štít už drží jen z 20 %. Bude třeba dodat energii," informovala Arika Megan. "Proveďte, agentko. Collinsi, vy na to dohlížejte. Ovládání se už nehne jediný z našich techniků!" zařval Arik a opustil místnost. Na chodbě se setkal s premiérem Maysonem a jeho asistentem Buchananem Johnsonem. "Pane premiére? Co tady děláte? A proč nemáte ponožky? A boty?" zeptal se překvapeně Arik. "Přestaňte už s těmito tupými dotazy! Tady pan Johnson mi řekl vše. Po celé budově se šušká o tom, že někdo na chvíli vypnul energetický štít, aby jím mohla proletět vesmírná plavidla," řekl vyděšeně a naštvaně zároveň Mayson. "Nebojte, obě plavidla byla zneškodněna Megan Leesonovou a Pierrem Leroyem... A jak o tom vlastně pan Johnson věděl?! Nemáte se s premiérem schovávat v bunkru?!" reagoval na to Arik. "Upřímně, pane... po té střelbě, jež nastala ve vrchní části budovy, jsem bunkr opustil, abych obhlédl situaci. A vše jsem viděl," řekl sebejistě Johnson. "Pitomo. Máte zůstat v bunkru, nejste náš agent, abyste mimo něj riskoval svůj život. A neříkejte mi, že se tady o tom šušká, jak kdyby to byly dvacet let kolující drby! Johnsone, vy jste mě poslouchal, když jsem s Leroyem a Leesonovou mluvil, že? Šmíroval jste nás, co?" řekl nevěřícně Arik. Pak se však na Maysona podíval. "Moment... jak dlouho jste vůbec mimo bunkr? Ten štít jste klidně mohli vypnout vy dva! Nebo alespoň tady pan Johnson," rozohnil se Arik. "Klid, pane Thomsone. Jak vás tohle vůbec napadlo?" řekl poděšeně Mayson. "Kde se vůbec energetický štít vypíná?" zeptal se Johnson. "Chcete to vědět? No, teď když jste mimo bunkr..." řekl Arik, a zavedl oba muže do technické pracovny. "Štít drží, šéfe," informovala Arika Megan. "Máme tu tři hlavní podezřelé, šéfe," pronesl Collins, "dva muži a jedna žena, zodpovědní za udržování energetického štítu. Navrhuji, abychom je vyslechli." "Vstaňte!" zařval na tři dotyčné Arik. Všichni se naráz postavili, načež jeden z nich konečně promluvil: "Thomsone, říkal jste, že pokud tato krize skončí, půjdeme před soud. My však nevěříme, že tato krize skončí." "Cože?" zašeptal Arik. "Pro některé je toto období krizí, pro jiné požehnáním," řekla technička. Mayson poklepal Arikovi na rameno: "Proč vás to nenapadlo? Ještě před chvílí jsem vám vyprávěl, jak mě nějaký mimozemšťan v Buckinghamském paláci napodoboval nedlouho poté, co jsem z Británie odletěl." Thomson zbledl, Pierre a Megan též. Johnson a Mayson se na sebe podívali, Collins také znervózněl. Tři hlavní podezřelí se přímo před nimi změnili v ošklivé zelené příšery. Pak se postupně změnili i všichni ostatní v místnosti. Každý technický pracovník v základně CIA byl St'eem, Indrid Cold. "Leesonová," řekl monotónně Arik, "zavolejte nahoru, že technická místnost byla infiltrována."
"To nebude k ničemu," řekl na to jeden z metamorfů, a k Thomsonovi přistoupil, "nikdo vám nepomůže. V celém Langley jste jediní lidé." Hned nato dostal příšernou ránu do hlavy, dopadl na zem, a zůstal ležet. Collins ho jedinou ranou pěstí zabil. "Okamžitě ven z místnosti," řekl Thomson svým kolegům. Metamorfové začali zpod stolů vytahovat zbraně, od obyčejných pistolí po zmenšené verze trubicovitých střelných zbraní Shai'ri, a počali s palbou. Megan jednomu z mimozemšťanů prorazila hlavu nožem, dva u dveří několika ranami zabil Pierre. Arikovi se podařilo jednoho metamorfa postřelit. Collins kryl své kolegy vlastním tělem, a dostával jednu ránu za druhou. Uniformu mu střely brzy zničily, ale jeho maso, kůže i kosti se rychle regenerovaly. První z místnosti vyběhla Megan, v závěsu za ní pak Mayson a Johnson. "Tohle je příšené! Pokud je infiltrována celá budova, pak je po nás!" zařval Mayson. "A já si myslel, že tady budu v bezpečí," dodal. Ve chvíli, kdy pod náporem lidé opustili místnost, zrušil jeden ze St'eemů energetické pokrytí prostoru kolem základny úplně. Do dříve chráněného prostoru ihned proniklo několik menších vesmírných plavidel, zrovna takových, z nichž pouhá dvě před pár minutami Langley ohrožovala. Tentokrát jich ovšem byly desítky. V chodbě narazila šestka lidí na dalšího St'eema. Přímo před nimi se proměnil. "Vy prý již víte," řekl se svým neutuchajícím úsměvem, a přiložil prsty pravé ruky k hlavě. "Merde, zastřelte ho!" zařval Pierre a vytrhl Megan z ruky pistoli. Metamorfova mrtvola s sebou pleskla o zem. "Dobrý postřeh, Pierre. Obávám se však, že to přišlo příliš pozdě," řekl Arik. Z technické místnosti se začaly ozývat slabé rádiové vlny. Mnozí z Coldů taktéž přikládali prsty k hlavě, a spolu s rádiovými vlnami svolávali své podřízené i telepaticky. Z lesů v dálce se k Langley začala přibližovat živoucí, létající masa - stovky Mothmenů. Předáci hejna přistáli před budovou a poplivali toxickými slinami skleněné dveře. Sklo doslova roztálo. "Jsme v obklíčení," řekla Megan. "Neříkejte mi, že tohle je náš konec," zafňukal Mayson. "Srabe. Dejte se konečně dohromady," sykl na něj Pierre. Arik vytáhl z opasku dvě malé pistole, a podal je Maysonovi a Johnsonovi. "Nesmíme se vzdát," řekl, jako by o nic nešlo. Avšak sám byl uvnitř pohlcen strachem. V základě CIA přebývaly stovky nebezpečných metamorfů - a vůbec, jak už dlouho? Proč si toho Arik předtím nevšiml? A pak tu byli Shai'ri a Mothmeni. Už se blížili...
* - Nieto odkazuje na prohru bitvy v Granadě na konci 2. série a na nelehké časy, jež prožil během 3. série
** - Collins, podobně jako Pierre obdařený nadlidskou silou a schopností regenerace díky Nietovu séru agresivity, se po událostech na konci 3. série stal agentem CIA
Jak bitva nad Kármánovou hranicí dopadne? Podaří se Černým motýlům odrazit vesmírnou loď mířící na Skandinávský poloostrov? A jak se situace vyvine v Langley? Ustojí Pierre, Megan, Arik, Collins, Mayson a Johnson nápor ze strany tří mimozemských ras, jimiž jsou obklíčeni? Nebo některý z nich zaplatí životem? A pokud ano, tak kdo? Pokračování příští sobotu!
Žádné komentáře:
Okomentovat