Lovci kryptidů 4: Nieto zachránce (2/2)

V minulé části Vám byl představen tragický příběh Deylina Nieta, jednoho z nejmocnějších lidí na celé planetě. V jedenácti letech se malý Deylin, osamělý klučík bez kamarádů, šikanovaný svými staršími sourozenci a jejich přáteli, bez pocitu lásky ze strany svých těžce pracujících rodičů, dopustil strašného činu. Aby se vysvobodil, pozabíjel celou svou rodinu, a to byl teprve začátek. Během krize, se kterou se jeho země od roku 1978 do roku 1990 potýkala, unikl spravedlnosti. Díky svému intelektu si vybudoval kariéru, jež mu zajistila dostatek peněz k realizaci dalších plánů. Využívaje meteokolosia, neznámého kovu z meteoritu, který v roce 1978 dopadl na ranč rodiny Nietů, nechal Deylin vytvořit kovového muže Metallera, který ho měl zbavit všech nepřátel. Z rozebraných částí neznámého mimozemského objektu vyloveného na počátku první poloviny prvního desetiletí jednadvacátého století z Tichého oceánu si pak nechal postavit velkou podvodní základnu na dně jezera Nikaragua, ve které se skryl před světem... Deylin Nieto je produktem Nikaragujské revoluce. Jeho příběh začal na počátku konfliktu, který si v letech 1978 a 1979 vyžádal deset tisíc obětí. Svou rodinu zařadil mezi ně... Nyní, když naši planetu přiletěli kolonizovat Shai'ri, a zaútočili na lidstvo, je Nieto, alespoň z pohledu mnoha, jeho poslední nadějí. A velice ho těší, že právě on je tím, kdo má prostředky k obraně Země...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: NIETO ZACHRÁNCE, ČÁST DRUHÁ:

Z nebes se snesl modrý blesk. Střela z přilétající vesmírné lodi nepopsatelnou rychlostí proťala vzduch, a prorazila vodní hladinu. I přesto, že ji voda absorbovala, ozvala se ztlumená rána, doplněná o tisíce bublinek, jež se vystrašeně rozprchly. Jezero Nikaragua bylo jedním z hlavních terčů Shai'ri. Už předtím, než začali s kolonizací Země, věděli moc dobře o nebezpečích, jež má pro ně připraveno. Na dně nejhlubšího středoamerického jezera se totiž nacházela základna, která mohla svými zbraněmi a technologií konkurovat jejich smrtícím vynálezům. Jen krátce poté, co byla hladina jezera zasažena, vyletěla z něj skupina pěti robotů X-77, ruce měly namířeny k vesmírnému kolosu, v tuto chvíli situovanému asi osm set metrů nad ní, a z nich vystřelovali podlouhlé žluté paprsky. Všechny zasáhly svůj cíl. Jednotlivé komory kosmické lodi začaly postupně explodovat. Občas z toho horkého pekla tam nahoře vyletěla spálená mrtvola mimozemšťana, a pleskla sebou o jezerní hladinu. Skupina robotů k masivnímu objektu přiletěla, a rukama ho začala tlačit na sever od místa útoku. Zničenou loď pustili až tehdy, když se nacházela nad pevnou zemí - nad smetištěm předchozích rozpadlých kosmických lodí mezi spálenými, poničenými domky Granady. Vlastník robotů to vše pozoroval z pohodlí svého domova, z hlavní místnosti základny na dně jezera. Vše, co roboti viděli, bylo přenášeno na obrazovky, na které Deylin Nieto pohlížel, a přitom chroupal popcorn. Jakmile show skončila, a nebezpečí pro základnu pominulo, odstrčil se Nieto od plastového stolu s obrazovkami, a na kolečkovém křesle přejel ke stolu pracovnímu. Zmáčkl na něm jakési tlačítko, načež se dva vyslaní roboti rozletěli na východ, další dva odletěli nahoru, do hlubin vesmíru, a jeden se vrátil zpátky do základny. Krátce nato se v místnosti otevřela dveřní štěrbina, kterou prošel Black Spier, Nietův asistent z Ameriky, docela mladý chlapík, vypadající jako patnáctiletý kluk. "Je vše v pořádku, pane? Slyšel jsem... hrozný hluk. Při těchhle útocích nemohu oka zamhouřit," prohodil. "Nemusíš mít strach. Mí roboti si s těmi potvůrkami vždycky poradí. Shai'ri zatím nepřišli na to, jak mě přechytračit," řekl na to Nieto, a jemně si prsty přejel po vousech nad koutky rtů, "opět to dokazuje, že jsem prostě neporazitelný." "Máte pro mě nějaký úkol?" zeptal se Black Spier, a prstem si začal šťourat mezi zuby. "Zatím ne. Zůstaň ve své komoře, a odpočívej. Roboti ti donesou jídlo, když si o něj zavoláš. Popcornu, hranolek i sýra máme pořád dost," odpověděl Nieto, a začal se věnovat práci na holografické obrazovce. "Víte, pane... Chtěl jsem vám ještě poděkovat za to, že jste mě osvobodil. Byl jsem ve vězení ve Státech fakt dlouho... Strašně jsem se tam nudil. Tak nějak jsem doufal, že jestli získáte zpátky svou moc, vyfláknete mě vodtamtud... Jsem vám za to moc vděčnej," řekl Black Spier. "Nemáš zač. Nemusíš mi ani děkovat. Já si žádné díky nežádám," řekl tajemně Nieto, a pomalu vstal od stolu. "Opravdu?" zeptal se poněkud překvapeně Black Spier. Ačkoliv to nikdy nepřiznal, vždy svého šéfa považoval za narcise, kterému musí být poděkováno, nejlépe s komplimenty, za každou maličkost. "Black Spiere," zahihňal se Nieto, "já si nežádám nic od nikoho. Zvlášť teď. Podívej se na mě, podívej se na nás. Jsme tím nejlepším, co tahle planeta má. Beze mě, bez nás, bez takových, jako jsme my, by lidstvo už dávno shnilo po porážce ze strany Shai'ri. Nikdy jsem nechtěl, aby mi za služby tomuto světu někdo děkoval. Mnoho lidí... se k tomu ani neodvážilo." Black Spier vykulil oči, pozvedl obočí, a zakýval hlavou. "Pojď se mnou, něco ti ukážu," řekl Nieto, a zavedl svého špióna do vedlejší komory. Byla plná fotografií, předmětů a trofejí, které vyprávěly celý Nietův život. Black Spier pohlédl na výstřižky z novin z konce 70. a ze začátku 80. let 20. století, na titulky, jež pojednávaly o hrůzách Nikaragujské revoluce. Nieto si je tu vystavil ve skle, jako by to byly muzejní exponáty. "Kde jste ke všem těmhle věcem přišel, šéfe?" zeptal se Black Spier. "Sbíral jsem je celý život. Udělal jsem si vlastní expozici, vlastní galerii, o událostech, k nimž během mého života došlo. I když CIA na čas ovládla mou základnu, jejich agenti neměli na to, aby mé nastřádané cennosti vyhodili. Koukni na to, není to nádhera?" odpověděl Nieto. Black Spier si prohlédl černobílou fotografii Nietova ranče, a ukázal na ni. "Co je to za místo?" zeptal se s očividným zájmem. Nieto přivřel oči. "To je místo, milý příteli, ve kterém se udály věci strašné i věci skvělé. Na tom místě jsem vyrostl. Poznal jsem hrubost, nespravedlnost, nekontrolovatelnou pěst síly lidské zlovůle, jež mě škrtila po celé mé dětství!" Nieto se rozhořčil, házel rukama ze strany na stranu, pak se však uklidnil, na Black Spiera se usmál, a poplácal ho rukou po rameni. "To bylo místo, ze kterého jsem vzešel. Osvobodil jsem se, a dar, který mi poslal vesmír, jsem využil k... tomuhle všemu!" opět začal křičet. "Ten meteorit, o kterém jste se mi tolikrát zmiňoval... tahle základna je z něj?" zeptal se Black Spier, trochu vyděšený Nietovými výlevy. "Jen trochu. Něco málo z meteoritu má společnost použila k vybudování této základny, ale jinak je to modifikované vesmírné plavidlo neznámého původu," odpověděl Nieto, opět klidně. "Říkal jsem si, že je na téhle podvodní budově něco... ehm... mimozemského." "Přesně tak! Myslíš si snad, že tihle Shai'ri a všechny ty potvory, co jim slouží, a co po naší planetě běhají možná i tisíce let - molí muži, usmívající se chlapíkové v kvádrech - jsou jedinými mimozemšťany ve vesmíru? Technologie téhle základny se technologii Shai'ri vůbec nepodobá. Je tu toho mnohem víc. A já to využil. Jak vidíš, vytvořil jsem z toho nejmocnější místo na Zemi. Základnu neskutečného úžasu," mluvil Nieto. Black Spier pokyvoval hlavou, ale v hloubi mysli si říkal, že něco z toho, co Nieto říkal, vůbec nedávalo smysl. "Myslím, že jsem měl v životě štěstí. A použil jsem tohle," Nieto si poťukal na hlavu, "k zajištění osudu celé Země." Black Spier se podíval na další fotografii. Byl na ní starší muž s bělavými vlasy a hustým bílým knírem. "Kdo je tohle?" položil Nietovi otázku. "Takový křupan. Jmenoval se Dorien Sanchez. Byl to politik, schopný člověk, to ano, a dokonce financoval stavbu této základny. Všechno jsme to tajili, samozřejmě. Investoval do toho dost peněz, velmi mě podporoval... A pak se ukázalo, kým opravdu byl. Jeho asistentka ho nahlásila, protože... to neměl v hlavě v pořádku," rozpovídal se Nieto. "Áha. Takže prachy, které šly do stavby této základny, pocházejí od nějakého úchyláka. Se vší upřímností, šéfe..." promluvil Black Spier. "Počkej, já ještě jeho příběh nedopověděl. Myslíš, že jsem si to nechal líbit? Že se mnou spolupracovalo takové monstrum? Poté, co jsem se odebral k životu v této základně, poslal jsem za ním Metallera. Byla to jeho první mise. Hnusilo se mi, co Sanchez provedl. Hnusilo se mi, že se mnou pracoval, aniž bych věděl, co byl zač. Tak jsem Metallera nechal, ať mu rozseká hlavu. Pěkně pomalinku, kousíček po kousíčku, čepel do očí, do čela... Víš, kolik lidí jsem možná zachránil tím, že jsem Sancheze nechal zabít? Vsadím se, že jeho oběť pískala radostí, když se dozvěděla, jak Sanchez zemřel," řekl Nieto. Black Spier pokýval hlavou: "Tak to je síla, šéfe. Jste opravdový mstitel, a zachránce." Nieto se usmál. Black Spier se znovu utvrdil ve znalostech svého bosse. Opravdu mu dělalo dobře, když ho někdo chválil. "Zachránil jsem sám sebe, zachránil jsem pár dalších lidí, teď zachraňuji celé lidstvo. A přitom mě před dvěma roky Nikaragujská vláda označila za zrádce a vraha. A to jenom proto, že jsem chtěl světu přinést pořádek. Teď mu ho přináším trochu jiným způsobem, a všichni mi tleskají... Lidi jsou nevyzpytatelní... Jen jsem chtěl, Black Spiere, abys viděl, že mám pro všechno důkazy. Pro všechno, co o sobě řeknu," dopověděl Nieto, a Black Spiera ze své malé osobní galerie vyvedl.

"Zachránil jste i mě, Deyline," řekl tiše Black Spier, a zahleděl se svému šéfovi, minimálně o patnáct centimetrů menšímu, než byl on sám, přímo do očí, "byl jsem malé děcko žijící na kraji Leesville v Louisianě. Neměl jsem skoro nic. Tátu jsem v životě nepoznal, máma pracovala čtrnáct hodin denně od pondělí do neděle, abychom měli prachy na přežití. Když ji zastřelil náš soused, který se pomátl - jó, zbraně v Americe může vlastnit každý pošahanec - nezbylo mi v životě nic dobrýho. Do dětského domova jsem nechtěl, zvlášť teda ve svých čtrnácti, jenže ze zákona jsem tam měl být poslán... A pak jste se objevil vy s Metallerem. Tehdy, v té noci, když mě poldové hledali, protože jsem utek. Vytrénoval jste mě. Dal jste mi smysluplný život. To vám nikdy nezapomenu." Black Spier nyní mluvil upřímně. Nesnažil se Nieta uchlácholit, všechna jeho slova šla od srdce. Deylin to vycítil. Na chvíli se v něm probudilo něco, co necítil již čtyřicet let. Byla to jakási kombinace radosti a smutku. Svým výrazem to dal trochu najevo, aniž by však Black Spierovi pohlédl do očí. Pak zase nahodil svůj arogantní, namyšlený výraz, a zahihňal se: "V životě jsem neviděl malého kapsáře, který by byl tak dobrý, jako jsem byl já - tedy kromě tebe." Black Spier, vlastním jménem Robbie Pearce, byl Nietem najat v roce 2016. Ten začal zhruba v té době využívat ke sledování dění ve světě malé létající kuličky s kamerami. Na nabídku bizarního sto padesát centimetrů vysokého Nikaragujce a jeho dvoumetrového kovového přítele okamžitě kývl, a aktivně pro něj pracoval po další dva roky... Krize, kterou v této době lidstvo zažívalo, nebyla srovnatelná s žádnou předchozí. Nietovi roboti X-77 byli vysláni do všech koutů světa, aby Zemi chránili. Všichni světoví státníci, kteří jej považovali za šílence a darebáka, ho náhle prosili, aby pro ochranu jejich zemí udělal, co mohl. Deylin pomalu dával dohromady plány, které nikdo nemohl předpovědět. Často se sám sebe ptal, co bude dál, až krize skončí. A jak ji maximálně využije pro svůj prospěch. Po rozhovoru s Black Spierem procházel šedou chodbou. Byl celý zadumaný. V hlavě se mu tvořily tisíce možných scénářů. Vymýšlel, jak Shai'ri porazit, a jak poté využít náklonnosti celého lidstva k dosažení dalších ambicí. Z přemýšlení ho vytrhl až přílet skvadry robotů X-77 z vesmíru. Vůdce skupiny nesl v rukou Metallera, jenž jako první vystoupil z ponorové komory. "Synu, jsem tak rád, že tě zase vidím!" usmál se Nieto, a Metallera objal. "Situace nad Kármánovou hranicí se neuklidnila, otče. Z hlubin vesmíru přilétají další a další lodě. Budeme potřebovat více robotů X-77," řekl skřípavě Metaller. "Uvedu nějaké do výroby, synu," prohlásil Nieto, a zavedl Metallera do hlavní místnosti. Kdykoliv byl v přítomnosti svého kovového posluhovače, cítil se skvěle. Ač se nyní poprvé začala projevovat jeho náklonnost k Black Spierovi, ke které měl však vždy jaksi spadeno, skutečnou lásku cítil pouze k Metallerovi. Ta dva metry vysoká hora nezničitelného meteokolosia se žhnoucíma očima, oděná v červeném spandexovém tílku a kalhotách, byla jeho jediným skutečným přítelem. Lidé se k Deylinovi nikdy nechovali hezky, když vyrůstal. Zkoušel se dokonce skamarádit s opicemi i s jinými zvířaty, ale většinou měl s nimi špatné zkušenosti. Teprve, když ke konci 80. let četl anglický překlad Čapkovy divadelní hry o Rossumových robotech, napadlo ho vytvořit si přítele umělého, poslušného, avšak dosti inteligentního na to, aby s ním mohl hovořit. Su buen amigo metal byl však sestrojen až mnohem později... Zatímco spolu Metaller a Nieto hovořili o invazi Shai'ri, objevil se nad Deylinovým pracovním stolem holografický přenos nikaragujského prezidenta Alberta Gonzáleze. Vypadal ustaraně. "Seňor Nieto?" řekl s patřičnou úctou. "No, to se podívejme, kdo nám to nevolá, Metallere? Vidíš? Pan prezident se konečně po několika dnech příšerné invaze mimozemských kolonizátorů uráčil mne kontaktovat. Gratuluji, pane prezidente. Bílý dům, Mayson, Kreml, dokonce i Čína byli rychlejší, než chlap, který vede mou vlastní zemi... Och, promiňte. Vy a nikaragujská vláda jste mě vlastně označili za kriminálníka, tak co by vám po mě bylo," rozpovídal se překvapený Nieto. "Seňor Nieto, potřebuji vaši pomoc..." "Ano, mou pomoc potřebuje celý svět. Byl by bez ní ztracený." "Nikaragujské ozbrojené síly zaznamenaly skupinu vesmírných plavidel rychle se blížících k Reserva Natural Delta del Estero Real. V bunkru uprostřed této přírodní rezervace jsou skryty má žena a dcera. Obávám se nejhoršího... víte, co ti mimozemšťané provádějí lidem." 

"Dobrá tedy," zkroutil rty Nieto, "budu to mít u vás, pane prezidente." "Jistě, seňor Nieto. Omlouvám se za vše, co..." "To stačí, pane prezidente. Já už se rozhodl. Samozřejmě, že vám pomůžu." Aby dal této misi zvláštní význam, rozhodl se Nieto zachránit paní Gonzálezovou a její dceru osobně. Usedl do vnitřku nově zkonstruovaného robota typu X-65, starého modelu, který nebyl využíván již léta. Dva roboty X-77, ty, kteří po obraně jezera odletěli na východ, poslal napřed. Se svou výstrojí, nesoucí Metallera, a s jedním dalším robotem X-77, přenášejícím ve vodotěsném boxu se zásobou kyslíku zmutovanou Chupacabru, pak opustil podvodní základnu, a vyrazil do Reserva Natural Delta del Estero Real. Prezident González mu mezitím poskytl přesnější souřadnice lokace, která měla být úkrytem jeho nejdražších osob. Poté, co invaze Shai'ri začala, doufal González v to, že jeho rodina nebude mimozemšťany nikdy nalezena, zatímco sám pracoval s ostatními nikaragujskými státníky z bunkru poblíž prezidentského paláce v Managui. Mýlil se však. A teď život jeho ženy a dcery závisel na Nietovi a jeho podivuhodném týmu. Operaci z dálky kryl Black Spier, připravený kdykoliv na Nietův pokyn poslat více zabijáckých robotů... Kdysi nádherná, takřka nedotčená přírodní rezervace, se změnila v doutnající černou pustinu. Nieto přiletěl příliš pozdě. Několik kosmických lodí již zničilo část pralesa, k destrukci ovšem přispívali i předem vyslaní roboti. Vojenské jednotky Shai'ri počaly po Nietově týmu pálit ze svých trubicovitých střelných zbraní hned v tu chvíli, kdy se objevil na obloze. Robot X-77 přistál jako první, a vypustil zmutovanou Chupacabru. Skákala z jednoho mimozemšťana na druhého, prokousávala jim krky, trhala jim končetiny z těl, a to vše za Deylinova telepatického vedení. X-65 po přistání vypustil Metallera, který nebyl ani zdaleka tak brutální, jako Chupacabra. Roboti X-77 mezitím zničili všechna vesmírná plavidla, nacházející se na zemi. Nieto v modelu X-65 přiběhl na určené souřadnice, sotva pět set metrů od té strašné, krvavé bitvy. Vyrazil dveře bunkru, a vylákal paní Gonzálezovou, její dceru - a dva vojáky, jejich bodyguardy - ven. Byly velice překvapeny tím, že je přiletěl zachránit samotný Deylin Nieto. Nebylo však na čase projevovat k němu apatii. Ze zad X-65 se odsunuly dvě velké plošiny, a ukázal se tak prostor k přemístění dvou osob, vysokých maximálně sto osmdesát centimetrů. Gonzálezová a její dcera do těchto prostorů vstoupily, plošiny je zase zakryly, a Nieto s nimi odletěl. Oba vojáci, mající je na starosti, zprvu nepokojně řvali, pak však na Nietův příkaz přiletěl další robot X-65, tentokrát řízený autopilotem, a také je odnesl pryč. Zmutovaná Chupacabra, Metaller a X-77 mezitím pozabíjeli desítky, ba i stovky Shai'ri. Nietova armáda byla zkrátka neporazitelná... Po celé operaci Nieto všechny čtyři osoby ubytoval ve dvou komorách své podvodní základny, načež umožnil prezidentu Gonzálezovi, aby se v budově také skryl. Vzhledem k tomu, že Magua na tom byla den ode dne hůř, kývl prezident na jeho nabídku. Nieto si tím něco sledoval. Neměl sice v hrsti nejmocnějšího muže v Nikaragui - ne, tím byl on sám. Aniž by jej však považoval za jakéhosi zajatce, poskytl úkryt politickému vůdci celé země. A to ho nesmírně těšilo. Navíc mu dokázal, že skutečně je zachráncem, a ne zločincem. Z obrovského nebezpečí přece vyprostil jemu nejdražší osoby. Jen na chvíli, večer toho dne, pomyslel Nieto na svou rodinu. Vrátil se do své osobní sbírky, a pohlížel na fotografii rodinného ranče. Kdo ví, co procházelo jeho hlavou. S nikým by o tom stejně nemluvil... Pak přišla zpráva o dalším útoku na jezero Nikaragua. "Tihle Shai'ri jsou vážně moc hloupí," řekl si pro sebe Nieto, a poslal Black Spiera, aby vypustil vodní dráčky na mimozemšťany hemžící se na březích jezera. Vyslal na ně také Metallera, a mnul si ruce, když pomýšlel na to, jak jim zavaří...

Deylin Nieto je komplikovaným člověkem. Učinil rozhodnutí, jež některé lidi zbavila životů. Avšak v některých případech to bylo alespoň z jeho pohledu oprávněné. A ať už se to někomu líbí nebo ne, jediný důvod, proč na tom během této krize lidstvo není hůř, je on. Tento příběh, rozdělený na dvě části, Vám Nieta představil z větší blízkosti, než jakýkoliv předtím. Jste však na jeho straně?