Random Bird #27: Raroh lovecký

Vědecký název: Falco rusticolus,

Rozšíření: arktické a subarktické regiony Evropy, Asie a Severní Ameriky,

Velikost: délka 48 až 65 cm, rozpětí křídel 110 až 160 cm, hmotnost 805 g až 2,1 kg.

Raroh lovecký (někdy též raroh islandský) je jedním ze čtyř druhů dravých ptáků z podrodu Hierofalco, který dále zahrnuje raroha velkého (Falco cherrug), raroha lagara (F. jugger) a raroha jižního (F. biarmicus). Jedná se o obyvatele arktické a subarktické tundry, vyskytujícího se na severu eurasijského kontinentu a Severní Ameriky, a také v Grónsku. Vývojová větev, kterou tento druh reprezentuje, se od ostatních "hierofalkonů" oddělila na počátku pozdního pleistocénu, během eemského interglaciálu. Z Wyomingu, Nového Mexika a Kalifornie jsou známy fosilie vyhynulého poddruhu raroha loveckého (F. r. swarthi), a jež se datují do doby před 125 000 až 13 000 roky. V poslední době ledové byl tedy tento dravý pták rozšířen (přinejmenším na severoamerickém kontinentu) mnohem dále na jih, než dnes, což však není nikterak překvapivé. Ekologicky se tento poddruh podobal spíše dnešním populacím rarohů loveckých ze Sibiře. Potravou raroha loveckého se stávají výlučně savci a ptáci; první jmenovaní vlastně tvoří větší procentuální zastoupení jeho jídelníčku, než u kteréhokoli jiného dravce rodu Falco. Konkrétně tito ptáci loví sysly Parryovy, lumíky norské, zajíce polární, hryzce či mláďata polárních lišek. Ptačí část jídelníčku pak tvoří třeba čečetky, bělokuři, sem tam i nějací ti havranovití, jiné druhy dravců, a v pobřežních oblastech i kachny a alky. Hnízdění rarohů loveckých probíhá většinou na útesech; pár nestaví hnízdo, raději přebere opuštěné hnízdo havranů, orlů či jiných ptáků. Samice klade 1 až 5 vajec, nejčastěji však 2 až 4, inkubační doba pak trvá pětatřicet dnů, deset až patnáct dnů po vylíhnutí je o ptáčata intenzivně pečováno, a ta pak ve věku 7 až 8 týdnů hnízdo opustí. Zcela se však od závislosti na rodičích odprostí až ve 3 či 4 měsících. Ačkoliv je raroh lovecký v současné době na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody veden jako "málo dotčený", do roku 1994 patřil do kategorie "téměř ohrožených". Ve druhé polovině 20. století totiž nepřiměřené používání pesticidů vedlo k drastickému snížení jeho počtů. V současné době je pro něj hrozbou změna klimatu (kvůli ní se do oteplujících se oblastí severního Grónska přesouvají sokoli stěhovaví a soupeří s rarohy o potravu) a také ptačí chřipka.

Zdroj obrázku:

All About Birds

Zdroje informací:
The Peregrine Fund

Wikipedia