Tento článek jsem chtěl napsat již od 25. září tohoto roku, kdy jsem se ve společnosti svého sněhobílého psího kamaráda díval na první díl dokumentárního seriálu Chris Packham's Animal Einsteins, uvedeného televizí BBC letos na jaře. Zaujalo mě v něm jedno velice zajímavé téma. Zhruba mezi 42. a 45. minutou v epizodě Masterminds Chris hovoří o pyskounu rozpůleném a jistém výzkumu, který byl na něm v nepříliš dávných časech proveden. Zbytek si již určitě dokážete představit. Článek na to téma je konečně tady!
Pyskoun rozpůlený, známý také jako pyskoun čistící, pyskoun čistič nebo poněkud poeticky dokonce i jako kráska na uzdě (latinsky však Labroides dimidiatus), je obyvatelem korálových útesů Rudého moře, Indického oceánu a západního Pacifiku, od východoafrického pobřeží po ostrovy Francouzské Polynésie. Je to ryba z čeledi pyskounovitých (Labridae), která je jednou ze tří rodin řádu Labriformes. Podobně jako ostatní čističi, i tato překrásná rybka s modrými a černými proužky na těle žije v mutualistickém vztahu s většími korálovými rybami, jež zbavuje ektoparazitů, začež jí její hostitelé poskytují ochranu. Obvykle se pyskouni shromažďují na tzv. čisticích stanicích, kde je rybí klienti navštěvují. Mezi zástupci této čeledi opravdu není neobvyklé být poměrně malý; pyskoun rozpůlený není žádná výjimka, měří jen 10 centimetrů na délku a jeho mozek váží desetinu gramu. Proč by nás však mělo zajímat, jaká je hmotnost jeho mozku? Možná proto, že nás přemůže překvapit svými schopnostmi. Inteligence sice není závislá na velikosti mozku, jak je obecně známo, i tak je ovšem pozoruhodné, jak taková malá korálová rybka s poměrně striktním životním stylem dokáže překvapit svou chytrostí. Přesuňme se nyní k jinému tématu - k zrcadlovému testu sebeuvědomění. Tato metoda měření sebeuvědomování u zvířat byla vyvinuta v roce 1970 Gordonem G. Gallupem, a od té doby byla použita na různých živočiších, od našich nejbližších příbuzných z řad šimpanzů, goril a orangutanů přes slony, koně, delfíny a holuby až po rejnoky manta. A všichni tito jmenovaní, spolu ještě se strakami nebo třeba kosatkami, zrcadlový test sebeuvědomění prošli úspěšně. Jedná se tedy o zvířata, která jsou si vědoma toho, že se při experimentu v zrcadle dívají na svůj vlastní odraz, nikoliv na jiného zástupce svého druhu. Jejich sebeuvědomění se potvrdí jednoduše tak, že se jim na tělo namaluje barevná skvrna, nenesoucí žádný zápach, a zvíře se pak většinou před zrcadlem různě natáčí ve snaze poznat lépe tu novotu na svém těle, případně se i pokouší skvrny zbavit. Mezi rybovitými obratlovci prošel zrcadlovým testem sebeuvědomění rejnok manta (Mobula birostris), který má ze všech "neteplokrevných" obyvatel oceánu v podstatě největší mozek. Pak se však k němu v roce 2019 přidal další mořský obratlovec. Úvod do příběhu utvořil kruh, tím mořským obratlovcem je samozřejmě pyskoun rozpůlený. Pravdou je, že už v roce 2018 byly výsledky oné studie publikovány na "předtiskovém" serveru bioRxiv, celý článek nicméně vyšel oficiálně v únoru 2019, a to v odborném časopise PLOS Biology. Výzkum učinili japonští biologové Masanori Kohda, Takashi Hotta, Tomohiro Takeyama, Satoshi Awata, Hirokazu Tanaka, Jun-ya Asai a behaviorální biolog Alex Jordan z Institutu Maxe Plancka v Německu. Experiment s pyskouny proběhl v akváriích, v kontrolovatelném prostředí. Do nich byly umístěna zrcadla. Důležitou otázkou nyní bylo jak budou ryby reagovat, když uvidí svůj odraz?
Pyskoun rozpůlený před zrcadlem. Převzato z Chris Packham's Animal Einstens (BBC)
První reakce pyskounů byla kupodivu příliš obyčejná a očekávaná. Okamžitě se rozhodli se svým odrazem v zrcadle bojovat v domnění, že se jednalo o jinou rybu. Nevnímali jej tedy jako reflekci sebe samotných. To ale neznamená, že by zkoumaný živočich nebyl schopen sebeuvědomění. To totiž přichází vždy ve fázích. Zrcadlo samotné ostatně bylo pro ryby dosud nepoznaným objektem! Takové fáze jsou podle Kohdovy studie tři, a první reakce pyskounů opravdu zapadla do té první fáze, pozorované i u jiných zvířat. Je ovšem důležité si uvědomit, že každý ze zkoumaných pyskounů byl označen barevným gelem, a to konkrétně na světlém bříšku, kam samozřejmě nemohl bez zrcadla dohlédnout. Ve druhé fázi práce se zrcadlem se začaly rybky chovat úplně jinak. Svůj odraz již nepovažovaly za jinou rybu - uvědomily si, že se dívaly na sebe samotné. Opakovaně pak plavaly k písečnému dnu akvária a snažily se gelovou skvrnku setřít, načež se vracely zpět k zrcadlu. Každý pyskoun se snažil zjistit, zda po pokusu o setření skvrna zmizela, a protože ji tímto způsobem odstranit tak lehce nešlo, vracel se pořád dokola a dokola ke dnu. Takové chování, kdy zvíře na skvrnu reaguje a snaží se jí zbavit, už patří do třetí fáze procesu sebeuvědomění před zrcadlem, a je nesporným důkazem toho, že odraz vnímá jako sebe samotné, nikoliv jako jiného zástupce svého druhu. Pro úplnost je důležité uvést, že zkoumaným pyskounům trvalo několik dnů, než si začali uvědomovat, že v zrcadle sledovali svůj obraz. Kohda a jeho kolegové ve své studii zmiňují, že atypické chování, spojené zcela jistě s přítomností zrcadla v akváriu, se začalo u ryb zvyšovat až mezi 3. a 5. dnem experimentu. Sedm jedinců se dokonce atypicky projevovalo (např. plaváním břichem nahoru) během 3. a 4. dne, a to šestatřicetkrát za hodinu. V rámci třetí fáze sebeuvědomění se však nakonec vytratila veškerá agresivita, přítomná v první fázi a klesající během druhé fáze, a pyskouni začali před zrcadlem doslova pózovat, aby si onu gelovou skvrnu dobře prohlédli. Trvalo to pár dnů, nakonec však pochopili, že se dívali na svůj odraz. Je nesmírně zajímavé, že rybka s mozkem o desetině gramu dokáže už po pěti dnech od započetí takového laboratorního experimentu rozeznat v zrcadle svůj odraz, když lidské dítě s mnohem větším mozkem projde zrcadlovým testem sebeuvědomění až zhruba v 18 měsících.
Pyskoun rozpůlený s potenciálním hostitelem v pozadí. Fotografie z webu Hakai Magazine
V době, kdy byla Kohdova studie vydána, se jednalo o poměrně kontroverzní objev, a dodnes se tak na něj nahlíží. Na druhou stranu však není pochyb, že pyskoun rozpůlený, byť mu to pár dnů zabralo, zcadlovým testem sebeuvědomění prošel, a přidal se tak k malému množství živočichů, kterým se povedlo to samé. Má s námi společného o jednu věc víc. Pyskouni a ostatní čističi by rozhodně neměli být podhodnocováni. Ví se, že mají brilantní paměť. Dokáží si zapamatovat své individuální hostitele patřící k různým druhům ryb, to ostatně dokázal již dřívější výzkum. Takže ještě jednou - jsou schopni rozpoznávat různé jedince! Když se na to člověk podívá z tohoto pohledu, pak už není tolik překvapivé, že tato ryba prošla zrcadlovým testem sebeuvědomění. Její rozpoznávací schopnosti jsou na něco takového dost dobré.
Pro přečtení Kohdova článku z února 2019 klikněte na tento odkaz. Jaký je Váš názor na téma pyskounů schopných rozpoznat sebe samotné v zrcadle? Věděli jste, že zrcadlovým testem prošli?
Žádné komentáře:
Okomentovat