Po dvou měsících je tu další část projektu Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření! Ta minulá se věnovala siatsovi, dinosaurovi odkazujícím svým jménem na lidožravého "klauna" z mytologie lidu Ute. Tentokrát se společně podíváme na aegirosaura, dalšího velice zajímavého prehistorického živočicha se jménem, jež má mytologický původ!
Jméno: Aegirosaurus leptospondylus,
Zařazení: Ichthyosauriformes, Ichthyopterygia, Ichthyosauria, Ophtalmosauridae, Platypterygiinae,
Období: pozdní jura až raná křída, před 152 až 132 miliony let,
Etymologie: pojmenován po norském bohovi.
Roku 1853 popsal paleontolog Wagner nový druh rodu Ichthyosaurus, zavedeného De la Benchem a Conybearem o dvaadvacet let dříve. Fosilie plaza pocházely z německého Bavorska, konkrétně pak ze Solnhofenu, kde se nalezly mj. také fosilní pozůstatky praptáka archeopteryxe. Wagner nový druh ryboještěra pojmenoval Ichthyosaurus leptospondylus. V průběhu let byl v různých vědeckých pracích zmiňován i pod jinými názvy; někteří odborníci považovali jeho pozůstatky za fosilie druhu Brachypterygius extremus, popsaného Friedrichem von Huenem až v roce 1922. Dále byly také spojovány s druhem Ichthyosaurus posthumus, který je dnes považován za nomen dubium - typovým materiálem pro popis onoho druhu byly jen izolované zuby, a ty byly zničeny za 2. světové války. Rozhodně je jisté, že rod Ichthyosaurus byl velmi dlouho, stejně jako Megalosaurus z řad teropodů, tzv. wastebasket taxon. Byly k němu přiřazovány různé druhy, které s ním ve skutečnosti měly pramálo společného, snad jen to, že patřily do řádu Ichthyosauria, ovšem ne do tohoto konkrétního rodu. V roce 2000 se konečně pozůstatkům Wagnerova ichtyosaura věnovali N. Bardet a M. Fernández, kterým se do rukou dostala kostra tohoto plaza ze soukromé sbírky nějakého nadšence do zkamenělin. Protože i holotyp I. leptospondylus se za 2. světové války nenávratně ztratil, sloužila tato kostra jako neotyp, a Bardetovi a Fernándezovi se dále dostalo studovat také kostru stejného druhu ze sbírky fosilií v mnichovském muzeu. Nakonec došli k závěru, že určitě nešlo o specii rodu Ichthyosaurus, a rozhodli se přejmenovat jej na Aegirosaurus leptospondylus. Rodový název zvířete odkazuje na Aegira, boha z norské mytologie, který měl na starosti moře. Tento jötunn často hostoval ostatní bohy ve svých sálech, a popíjel s nimi medovinu. Ostatně i proto jej staré norské básně popisují jako sládka; tehdy se věřilo, že kotle medoviny pocházejí z moře, a že patřily právě Aegirovi. Měl devět dcer s bohyní bouří Rán, která do sítě chytala námořníky zabité ve vlnách. Aegir měl dále také dva otroky, Fimafenga a Eldiho; prvního z těch dvou zabil bůh lsti Loki, a to v básni Edda. Loki Aegirova otroka zabil jen proto, že si jeho služby ostatní bohové velmi pochvalovali. V prozaické části Eddy je dokonce popsáno, jak Aegirovy síně vypadají. Ve středu té největší údajně plaje velký oheň, jehož intenzita byla autorem legendy připodobněna k ohnivým mečům Valhally. Sága orknejských ostrovanů (Orkneyinga saga) popisuje Aegira jako jednoho ze tří synů jötunnského krále Fornjóta; zatímco Aegir jakožto Hlér ztělesňoval moře, jeho bratři Logi a Kári byli ztělesněními ohně a větru. Ačkoliv byl Aegir výše popsán jako bůh, znalec norské mytologie Anthony Faulkes by to považoval za chybu, neboť podle něj měli jötunnové roli posluhovačů asgardských bohů; sami však nebyli pravými bohy, na druhou stranu nebyli ani lidmi. Rakouský filolog Rudolf Simek má zase za to, že Aegir nese charakteristiky boha moří, byť je skutečně "pouze" jötunnem. Aegir a Rán jsou zmíněni také v básni Sonatorrek z 10. století, ve které se na ně Islanďan Egill Skallagrímson zlobí jednoduše proto, že na moři za hrůzné bouře zemřel jeho syn Böðvar. Egill hovoří o tom, že by jötunna a jeho ženu nejraději zabil za to, jak strašlivě mu zabitím syna ublížili. Občas se má za to, že Aegir byl otcem Gerðr (někdy též Gerd), bohyně a zároveň jötunnky, jež žila s bohem prosperity Freyrem. Nemusí to však být nutně pravda; o jeho otcovství bohyně Gerðr by svědčilo jeho druhé jméno, Gymir, ovšem Simek a ostatní znalci mnohokrát v literatuře uvedli, že opravdu není jisté, zda Gymir a Aegir jsou ta samá entita. Pokud by tomu tak nebylo, pak Aegir nemá s Gerðr absolutně nic společného. Jazykovědec Guus Kroonen ve své knize z roku 2013 uvádí, že staronorské jméno Aegir, respektive jeho proto-indicko-evropský základ "ahwō", může být příbuzné latinskému "aqua". Je to jen hypotéza, ale vzhledem k tomu, jakou úlohu Aegir v norské mytologii měl, dává smysl. Dosud byli popsáni dva prehistoričtí tvorové, kteří svým rodovým jménem ctí legendu o tomto "bohovi" či jötunnovi - kambrický členovec Aegirocassis a Aegirosaurus. Fernándezův výzkum, jehož výsledky byly publikovány v roce 2007, dokázal, že tento ichtyosaur patřil do čeledi Ophtalmosauridae, a jeho nejbližším příbuzným byl Ophtalmosaurus, proslavený dokumentem Putování s dinosaury. Pozdější studie z let 2011 a 2012 nicméně jako jeho nejbližšího příbuzného prezentují rod Sveltonectes z Ruska rané křídy. Velice zajímavé je to, že výše uvedený Brachypterygius byl dalším z blízkých příbuzných aegirosaura; obě tato zvířata patřila do podčeledi Platypterygiinae. Kromě Německa byly pozůstatky aegirosaura nalezeny také ve Francii, poblíž komuny Chauvac-Laux-Montaux. Zatímco bavorské fosilie jsou pozdně jurského stáří, a pocházejí ze stupně tith, ty z Francie se datují do rané křídy stupně valang. Aegirosaurus byl nepochybně jedním z těch ichtyosaurů, kteří "překonali" hranici mezi jurou a křídou. Co se týče velikosti tohoto ryboještěra, nebyl to žádný obr. Měřil asi 2 metry na délku. Jeho zuby nasvědčují tomu, že se jednalo nejspíše o generalistu, živícího se celou řadou mořských živočichů, od ryb a olihní až po menší plazy.
Na obrázku se nachází Aegirosaurus ze hry Zoo Tycoon 2. Příští část tohoto projektu bude pojednávat o livyatanovi!
Žádné komentáře:
Okomentovat