Gasparinisaura

Gasparinisaura ("ještěr Gasparini") byl rod býložravého ornitopoda z kladu Elasmaria, blízkého příbuzného macrogryphosaura a více či méně i australské leaellynasaury, vyskytující se v Jižní Americe v pozdní křídě stupně kampán, před 83 miliony let. Fosilní ostatky tohoto malého dinosaura se našly v roce 1992 v argentinském souvrství Anacleto, poblíž města Cinco Saltos a asi čtyřicet kilometrů od Nequénu. Původně nalezené dva exempláře (holotyp a paratyp) posloužily v roce 1996 Rodolfu Coriovi a Leonardu Salgadovi k popisu tohoto zvířete - rozhodli se dát mu jméno Gasparinisaura cincosaltensis. Zatímco druhové jméno pochopitelně odkazuje na místo nálezu, rodový název zvířete ctí argentinskou paleontoložku a zooložku Zulmu Brandoni de Gasparini, uznávanou odbornici na jihoamerické druhohorní plazy, jež mj. nalezla fosilie velocisaura či popsala pozdně křídového krokodylomorfa rodu Dolichochampsa. V roce 1997 byly nalezeny další tři exempláře gasparinisaury, všichni to byli juvenilové. Jedenáct let nato napsal Ignacio Cerda článek s výsledky výzkumu gastrolitů, které se nacházely mezi kostmi tvořícími břišní dutinu u všech těchto tří mladých zvířat. Tyto žaludeční kameny měly průměr jen asi osm milimetrů a zabíraly pouhých 0,3 procenta tělesné hmotnosti dinosaurů, byly nicméně efektivními drtiči spolknuté rostlinné potravy. Není pochyb, že se tato zvířata živila nízko rostoucí vegetací. Gasparinisaura byla v minulosti některými odborníky považována za zástupce skupiny Iguanodontia, pod kterou také spadal klad Elasmaria; ten je však od roku 2019 od iguanodontů zcela oddělen (klad Ornithopoda se dělí na Elasmaria a Clypeodonta, a iguanodonti a jejich příbuzní nyní spadají do druhého jmenovaného). Podle Dougala Dixona měřila Gasparinisaura asi 80 centimetrů na délku, byť podotkl, že takto velcí mohli být pouze juvenilové. Gregory S. Paul zase v roce 2010 odhadl délku dospělé gasparinisaury na 1,7 metru, a její hmotnost na 13 kilogramů. Typickými znaky gasparinisaury byly úzké sedací a stydké kosti, nápadně podobné těm u hypsilophodontidů, přestože jejich podobnost byla výsledkem konvergentního vývoje, neboť si nebyli nijak zvlášť blízce příbuzní. Zadní končetiny měla Gasparinisaura poměrně statné, schopné velkého zrychlení. Lze předpokládat, že se jednalo o hbitého dinosaura. Přední končetiny byly velmi malé, a ani hlava nebyla příliš veliká. K okusování lístků rostlin sloužil gasparinisauře keratinový zobák. Dixon v roce 2008 napsal, že objev několika koster juvenilních gasparinisaur pospolu může nasvědčovat tomu, že tento dinosaurus žil ve stádech. Je také možné, že mláďata se držela v blízkosti ostatních gasparinisaur svého věku v malých školkách. Podle jedné hypotézy těch několik mladých jedinců zahynulo v bahnem naplněných stopách velkých sauropodů, které následovali kvůli přístupu ke stržené vegetaci. Území, na kterém se pozůstatky gasparinisaury nalezly, bylo v pozdní křídě velkou údolní nivou. Proto jsou horniny souvrství Anacleto převážně sedimenty bahna a jílu. Současníkem tohoto dinosaura byl například Gasparinisuchus, suchozemský krokodýl ze skupiny Notosuchia, dále také 18 metrů dlouhý titanosaur Barrosasaurus, kterého Coria a Salgado popsali v roce 2009, či zatím nepopsaný druh megaraptorána. Nebezpečí pro gasparinisauru mohl představovat například Aucasaurus, jehož pozůstatky byly ve formaci Anacleto objeveny též. 

Popisek gasparinisaury najdete například v knize "Dinosauři - Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona, vydané v České republice nakladatelstvím Svojtka & Co v roce 2009. Jinak se tento dinosaurus objevil také v 5. epizodě dokumentu BBC Planet Dinosaur z roku 2011. V Museo Cinco Saltos se nachází model gasparinisaury v životní velikosti.

Příště Unenlangia!