Nadšenci do světa paleontologie a zvláště milovníci spinosaurů minulý týden zajásali, neboť byl vydán vědecký článek popisující dva nové druhy z této skupiny dinosaurů. Vyšel v časopise Scientific Reports, a napsali jej Chris T. Baker, David W. E. Hone, Darren Naish, Andrea Cau, Jeremy A. F. Lockwood, Brian Foster, Claire E. Clarkin, Philipp Schneider a Neil J. Ghostling. Zvířata, která společně popsali, dostala jména Ceratosuchops inferodios a Riparovenator milnerae. Je to významný objev; jediný zástupce čeledi Spinosauridae do minulého týdne oficiálně známý ze Spojeného království byl Baryonyx walkeri, jenž byl nalezen Williamem J. Walkerem v roce 1983 a o tři roky později popsán Angelou Milner a Alanem Charigem. Nyní se tedy počet rodů a zároveň i druhů britských spinosauridů rozrostl z jednoho na tři. Jak Ceratosuchops, tak Riparovenator byli zařazeni do nového kladu Ceratosuchopsini v rámci podčeledi Baryonychinae. Výše zmínění autoři ve stejné studii zároveň do tohoto kladu přeřadili již starého známého všech milovníků dinosaurů - rod Suchomimus ze severní Afriky, popsaný Paulem Serenem v roce 1998. Není to tedy vývojová větev zcela nepoznaná, jen nově identifikovaná. Pozůstatky obou dinosaurů byly nalezeny ve Wessex Formation na Isle of Wight jižně od pobřeží hrabství Hampshire v horninách datujících se do spodní křídy stupně barrem, do doby před 125 miliony let. Objeveny byly mezi lety 2013 až 2017, a to v podstatě v nulové nadmořské výšce, nepříliš překvapivě na pláži v Chilton Chine. Co se materiálu, na základě něhož byli popsáni, týče, z obou se našly neúplné lebky, a z riparovenatora pak také ocasní obratle. Původně byly tyto fosilie považovány za ostatky baryonyxe, avšak rozdíly v ornamentaci zubních enamel mezi zuby těchto dvou spinosauridů a holotypu B. walkeri nakonec vedly vědce k přehodnocení původního závěru a následnému popisu obou taxonů. Ceratosuchops a Riparovenator byli nejpravděpodobněji rybožravci, případně se živili i některými dalšími vodními živočichy. Lovili je na březích velkých říčních toků; sedimenty Wessex Formation jsou převážně aluviálního původu, tzn. v podobě naplavenin se ukládaly právě v okolí takových velkých toků. Jinak toho o nich zatím není známo mnoho. Lze ovšem předpokládat, že byli velikostně srovnatelní s baryonyxem, který byl podle Gregoryho S. Paula dlouhý až 10 metrů a vážil 2 až 3 tuny. Jisté je také to, že tito tři baryonychinini žili na stejném území ve stejném čase. Otázkou pak je, zda si mohli konkurovat, anebo zda každý z nich vyplňoval nějakou odlišnou niku. Baker a jeho kolegové to ve svém článku sami zmiňují. Rozhodně se nejedná o první případ důkazu koexistence velkých teropodních dinosaurů na jednom místě ve stejném čase. Jisté také je, že mezi těmito dinosaury probíhaly určité mezidruhové interakce, ať už se sobě skutečně vyhýbali nebo si přinejmenším v obdobích ztížených podmínek (např. za sucha, kdy bylo méně ryb) konkurovali.
Ceratosuchops inferodius (vlevo) a Riparovenator milnerae (vpravo) od Anthonyho Hutchingse. Obrázek z webu Sci-News
Co se etymologie těchto nově popsaných taxonů týče, znamená ceratosuchopsovo rodové jméno v překladu z řečtiny "rohatá krokodýlí hlava". Možná ještě pozoruhodnější je jeho druhové jméno, inferodios, jež znamená "volavka z pekla". To k úzkočelistému spinosauridovi opravdu sedí, a možná je dokonce podivné, že předtím nebylo dáno některému jinému zástupci této čeledi. Riparovenator znamená v překladu z latiny "lovec z říčního břehu". Druhové jméno tohoto spinosaurida ctí již zmíněnou Angelu Milner, jež významně přispěla k rozšíření našich znalostí o spinosauří paleobiologii, a mimoto také studovala mozek praptáka archaeopteryxe nebo také řád lepospondylů Nectridea. Zesnula 13. srpna 2021. Kromě riparovenatora její obdivuhodnou životní práci ctí také druhové jméno carcharodontosaurida Veterupristisaurus milneri, popsaného Oliverem Rauhutem v roce 2011.
Velikostní srovnání riparovenatora (v popředí) a ceratosuchopse (v pozadí); bíle jsou zvýrazněny nalezené kosti. Obrázek ze SciTechDaily
Za informace pro tento článek vděčím výše zmíněné studii Bakera, Honea a Naishe, kterou naleznete na tomto odkazu. Další skvělý objev, že ano?
Žádné komentáře:
Okomentovat