Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření: Icarosaurus

V minulých částech tohoto projektu jsme se seznámili s Jobarií, která byla pojmenována podle nigerijské mýtické nestvůry, a s Achelousaurem, jenž dostal jméno na počest řeckého boha. Pojem "mýtické stvoření" je poměrně široký a v mýtech či legendách se často setkáme nejen s podivnými živočichy, ale také s lidmi, z nichž někteří byli docela obyčejní, jen se jim přihodilo něco neobyčejného - podle jedné takové slavné postavy je pojmenován i tvor, o kterém pojednává tento článek...

Jméno: Icarosaurus siefkeri,

Zařazení: Kuehneosauridae, Lepidosauromorpha, Reptilia,

Období: pozdní Trias před 230 miliony let,

Etymologie: pojmenován podle Íkara z řecké mytologie.

Zkamenělinu ještěru podobného plaza o délce 10 centimetrů nalezl v roce 1960 teenager Alfred Siefker v lomu nedaleko města North Bergen v americkém státě New Jersey. Fosilie ho zaujala, ale rozhodl si ji nenechat, a daroval ji Americkému přírodovědeckému muzeu v New Yorku, kde zvířátko o šest let později popsal vertebrátní paleontolog Edwin Harris Colbert. Bylo mu jasné, že šlo o nový druh kuehneosaurida, diapsidního plaza z čeledi, kterou teprve čtyři roky předtím, tedy v roce 1962, popsal P. L. Robinson. Colbert dal zvířeti druhové jméno, které ctí nálezce - tedy Alfreda Siefkera. Jelikož však šlo o nový rod, vymyslel pro zvíře rodové jméno Icarosaurus. Kuehneosauridi žili zřejmě pouze v období Triasu a přestože nepatřili mezi ještěry, výrazně se podobali dnešním dráčkům létavým (např. Draco volans) z jihovýchodní Asie. Měli schopnost plachtit s pomocí prodloužených žeber potažených kůží, jež dokázali vytočit z boků. Nebyli však schopni aktivního letu jako ptáci nebo ptakoještěři... Avšak mytologická postava, podle které byl Icarosaurus pojmenován, zřejmě byla schopna aktivního letu! Příběh o Íkarovi je jedním z těch nejslavnějších v řecké mytologii. Íkaros byl synem Daidala, stavitele labyrintu, v němž byl skryt Mínotaurus. Poté, co Théseus Mínotaura zabil, chtěl se Daidalos vrátit do Athén, nicméně krétský král jej nechtěl pustit. Daidalos tedy vyrobil dva páry křídel z per, jež k sobě byly slepeny voskem. Jeden pár měl pro sebe, druhý pro svého syna Íkara. Společně měli uprchnout. Řekl mu, aby neletěl příliš nízko nad hladinou moře, protože by voda křídla promáčela, a také aby neletěl příliš vysoko, neboť by sluneční žár rozpustil vosk a křídla by se rozpadla. Let se Íkarovi moc líbil, zprvu otcova pravidla dodržoval, ale pak začal, řekněme, experimentovat, vyletěl příliš vysoko, stalo se přesně to, před čím jej otec vyroval, a Íkaros spadl do moře. Zabil se. Daidalos vytáhl z vody jeho tělo a pohřbil jej na ostrově... Icarosaurovi nic takového rozhodně nehrozilo. Tento stromový ještěr plachtil z jednoho stromu na druhý a vysoko nad hlavami a zuby prvních masožravých dinosaurů lovil drobný hmyz. Jedním z Icarosaurových blízkých příbuzných byl pravděpodobně Rhabdopelix, jehož fosilie byly nalezeny v Pensylvánii už v 19. století a popsány roku 1870 E. D. Copem.

Předmětem této části byl malý, 10 centimetrů dlouhý diapsidní plaz. Avšak v příští části se podíváme na gigantického sauropoda, jednoho z nejvyšších obratlovců vůbec! Bude to proslulý Sauroposeidon...