Extrémně jedovatí: Vodnář dvoubarvý

Jméno: Vodnář dvoubarvý,

Vědecký název: Hydrophis platurus (v minulosti Pelamis platura),

Zařazení: podčeleď Hydrophiinae, čeleď Elapidae, podřád Serpentes, řád Squamata, třída Reptilia,

Výskyt: Indický a Tichý oceán,

Jed: neurotoxin, myotoxin a další isotoxiny.

Stručný popis:

Vodnář dvoubarvý je nejrozšířenějším druhem hada na světě. Obývá značnou část Indického a prakticky celý subtropický a tropický Tichý oceán, přičemž se s ním setkáme na obou stranách Pacifiku. Běžně se s ním setkáme na pobřeží Austrálie, dokonce jde o jeden ze tří druhů hadů, kteří se původně vyskytují ve vodách u Nového Zélandu (dva další druhy mořských hadů se tam navíc vyskytují vzácně nebo byli na plážích Severního ostrova vyplaveni jen náhodou, kdežto vodnář dvoubarvý se tam vyskytuje mnohem častěj - minimální teplota mořské vody, kterou potřebuje k přežití, činí 16 až 18°C). Vydáte-li se na pobřeží Kolumbie či na pacifické pobřeží Kostariky, také se tam s tímto druhem hada setkáte. Kostaričtí jedinci jsou dokonce celí žlutí; dorzální šupiny u nich nejsou černé jako u ostatních vodnářů dvoubarvých ze zbytku Pacifiku a Indického oceánu. Jeden byl dokonce zaznamenán na pobřeží Jihoafrické republiky. Někdy bývají tito hadi vídáni ve velkých hejnech, která spolu putují oceánem. Samozřejmě nejde o zástupce rodu vlnožilů, jediných mořských hadů, kteří mají dobře vyvinuté břišní šupiny a tráví část svého života i na souši, jelikož tam kladou svá vejce. Vodnáři jsou zcela vodní hadi, ve vodě rodí živá mláďata a pokud jsou náhodou vyplaveni na pláž, nejsou schopni se sami bez pomoci vrátit do moře. Nejsou totiž schopni lézt; tak jsou jejich břišní šupiny redukovány. Vodnář dvoubarvý svléká kůži zhruba každé dva týdny, tedy mnohem častěji než suchozemští hadi, a to proto, aby se zbavil mořských parazitů, jež se na kůži přisávají. Někdy si vodnáři dokonce nechávají parazity "odloupat" s pomocí rybek, jež se jimi živí... Dříve si odborníci mysleli, že vodnáři nepotřebují k životu sladkou vodu. Dnes však víme, že potřebují pít sladkou vodu, a to i přesto, že neustále žijí v moři. Pijí vodu ze srážek jež se tvoří na hladině mořské vody. Jsou nicméně schopni přežít dehydrataci trvající až 7 měsíců... Jed je velice silný. Uštknutí však nemusí být tolik bolestivé. Jed nicméně způsobuje bolest svalů, křeče, v nejhorších případech pak také smrt. Lidé často po kousnutí nezažívají bolest, dokud nezačne působit myotoxin obsažený v jedu. Ten začíná působit přibližně 30 minut po uštknutí, způsobuje ohromnou bolest svalů. Jeden muž z Kostariky byl však jednou uštknut tímto druhem hada, nenavštívil nemocnici a přežil. Možná vpravil vodnář do rány málo jedu, možná žádný. Tento druh hada totiž v 80 % případů jed při obranném kousnutí (uštknutí) nevypustí... Loví hlavně ryby, které zabíjí právě silným jedem - neurotoxický jed je tak silný, že rybu zabije okamžitě po uštknutí, takže lovci nikam neuplave...