Ve stínu přízraků-část 1.

Dnes začíná na tomto blogu další příběh, ve kterém se lidé střetávají s podivnými tvory. Zavede nás do oblastí vzdálených, které skrývají jedno velké tajemství... Nápad na tento příběh se v mé hlavě zrodil už před mnoha měsíci, kdy se na blogu www.martinoraptor.blog.cz objevil článek o jednom tvorovi (prozatím nenapíši, o jakém). To mě inspirovalo k vytvoření tohoto příběhu... Doufám, že se Vám bude líbit...

VE STÍNU PŘÍZRAKŮ-ČÁST PRVNÍ:

Slunce vysílalo své paprsky skrze větve obrovských, snad dvacetimetrových stromů. Na nebi se nenacházel jediný mráček, nevál žádný vítr a bylo jen horko. Nebýt stromů tropického pralesa, nedalo by se na takovém místě vydržet. Ale právě zde seděli na zemi čtyři lidé zabraní do zkoumání mapy. Na čas se zde ztratili a hledali cestu k místům, kam mířili. Mapu v rukou držel James Stevenson, vynikající jihoafrický zoolog britského původu. Byl to mladý, asi pětatřicetiletý vědec, od dětství nadšený přírodou. Po jeho levé ruce seděli manželé Campbellovi. Oběma jim bylo okolo padesáti let. John Campbell byl aplikovaný zoolog a geolog, jeho manželka Alice byla ornitoložkou. Campbellovi byli ze Skotska a oba celý život působili na tamních univerzitách. Konečně po pravé ruce, a přinejmenším stejně zabraný do studování mapy jako James, seděl Yan Hunt. Nebylo to jeho pravé jméno, ale říkal si tak. Byl to indonéšan, místní průvodce a nosič, který zde žil po celý svůj život. Narodil se, vyrostl a žil na Jávě. To byl ostrov, na kterém tato obvyklá vědecká expedice měla zažít něco zvláštního... Přivedlo je sem hledání nových druhů obratlovců, v což především nadšený James tolik doufal. "Měli bychom jít tamtudy, dát se na sever a když se zase neztratíme, tak jsme ve vesnici už v sedm!" řekl. "Tvůj úsudek je správný," chytl se za bradu John Campbell, "ale opravdu by nešlo jít touhle oklikou? Přejít po téhle travnaté pláni, bývalé mýtině? Komu se chce kráčet v bahně pralesa?" "Mě jo," zasmál se Yan. "Pojďme po mýtině," navrhla Alice. "Když hledáme nové druhy, hledáme je v pralese, jasné?" podíval se na ni trochu naštvaně James. "Tak se hned nezlobte... Máme na všechno měsíc, a vy nás ženete už od začátku... Kde jsou ty časy, kdy byl v zoologii ještě klid?" říkal nahlas John. "Nevzpomínej zase! Mysli na to, že jsme teď tady a tady máme nějaký úkol!" zasupěla Alice. Yan se tomu smál. Pak Jamesi navrhl, aby Campbellovým vyhověl a šli do vesnice přes mýtinu. Asi to vzhledem k jejich tvrdohlavosti bylo jediné možné řešení. Ta vesnice, do které expedice mířila, byla jen malým bodem na jejich seznamu míst, kam museli zavítat. V té vísce na ně totiž čekal evoluční biolog Andrew Goodman, který zde na Jávě žil už dvacet let, od té doby, co opustil svou rodnou Ameriku. Pokud výprava k zmapování minulosti místních živočichů, především nových druhů, někoho potřebovala, pak to byl Andrew. Byl to odborník, expert ve svém oboru a ten nejlepší, kdo jim mohl pomoci. Ani Yan neznal okolní lesy tak dobře, jako on. "Do Prčic! Klíšťata! Zase klíšťata!" vykřikoval John, když vešel do vysoké trávy. James a Yan se smáli. Zprvu si příliš nerozumněli, ale pohled na bláznivé Campbellovi, především tedy hysterického Johna, je vždy rozesmál a to měli společné... Navečer výprava došla k velkému rýžovému poli, zaplavenému kalnou vodou. Zapadající slunce zde vytvořilo nádhernou podívanou. Voda se leskla. Místní obyvatelé, kryjící si oči před stále spalujícím sluncem, na ně z dálky mávali. Čtyři výzkumníci došli do vesnice o půl hodiny později a seznámili se s Andrewem...

Po společné večeři, asi v deset hodin večer, začal Andrew vyprávět o svých výzkumech. "Myslíte, že máme šanci na nalezení nového druhu?" zeptal se ho zdvořile James. "Hmm... Šance by se našla. Vždyť jen já před rokem objevil jeden druh blanokřídlého hmyzu. Jen kdybych si vzpomněl, jaké bylo rodové jméno... Cha cha! Ale druhové bylo na mou počest! Každopádně, nalézt nový druh v tropickém lese není tak těžké," rozpovídal se Andrew. "Třeba bych mohl konečně něco objevit," zašeptal John co nejtišeji Alice. Ta se mu zasmála. Když je uviděl Yan, skoro se potrhal smíchy. "Začneme hned zítra?" optal se svého nového přítele James. "Není důvod, proč ne," odvětil Andrew, "jen chci, abychom se každou noc vraceli do vesnice." "Proč?" podivil se James. Měl totiž v plánu zůstat po několik dnů v pralese a nastražit tam pasti na netopýry, aby je pak mohl zkoumat. Andrew si chvíli rozmýšlel odpověď. "Víte," začal zdrženlivě, "tady něco je. Jak bych vám to řekl... Prověřuji tady výskyt jednoho zvířete." Jamese to příliš nepřekvapilo. Od Andrewa, který zde žil po dvě desetiletí, by se to přece dalo očekávat. "Něco vám ukážu," řekl pak Andrew. Z tašky vytáhl dvě fotografie. "Před nedávnem jsem tady nastražil past. Proč jsem to udělal? Místní lidi se bojí nějakého démona... Nebo co to je. Koukněte!" řekl a ukázal Jamesovi první fotografii. "To se kolem toho stromu asi něco mihlo, že? Vypadá to jako ptačí křídlo," konstatoval James. "Kdepak ptačí křídlo. Kde je peří? No, nevadí. Podívejte se na tuhle," řekl mu na to Andrew a nato ukázal Jamesovi tu druhou fotografii. "Fuj!" vykřikl James. Alice se na ní také podívala, ale nepřišla jí ničím podivná. Chvíli bylo ticho, nikdo nevěděl, co má říci. "No, stejně je to rozmazané. Není to náhodou levhart? V poslední době se jim tady v lesích daří?" pověděl nakonec James. "Nevím, ale ty oči, ty velké oči, kterých jste se tak lekl, vypadají fakticky zvláštně," ukončil rozhovor Andrew. Až druhého dne ostatním pověděl, že zde kolují vyprávění o nějaké létající příšeře, jež se nezdráhá zaútočit na dobytek. V minulosti prý dokonce zabila i několik lidí. Tehdy se s ní místní obyvatelé setkávali jen několikrát do roka. V poslední době však na Jávě probíhá intenzivní těžba dřeva. Snižující se plocha pralesa, a možná i nějaké další důvody, přivádějí toho tvora blíže k civilizaci. Jeden muž si myslel, že jde o démona, a čarovnými slovy jej chtěl odlákat. Když jej zahlédl před měsícem v úplňku, a spatřil jeho svítivé oči, utekl. Dnes se prý vesničané setkávají s tím tvorem každý měsíc. Andrew nastražil další fotopast, tentokrát u ohrady s dobytkem. Zachytil pak přítomnost nějakých nohou s drápy. První, komu o tom řekl, byl James. Expedice sice začínala, ale James se rozhodl udělat si malý výlet do blízkého lesa. Oba vědce zajímalo, co je ten tvor zač...

Pokračování příště! Zřejmě ho napíši již příští týden... Snad se Vám první část příběhu líbila...