Vývoj želv, 2. část

První část projektu Vývoj želv se věnovala počátkům této skupiny živočichů na začátku Triasu. Nyní se podíváme na slabě se rozrůstající diverzitu želv na počátku druhohor...

Vývoj želv, 2. část:

Poté co tvorové jako Eunotosaurus a Pappochelys dali základ řádu želv, objevila se v Triasu velmi primitivní želva Odontochelys. Krunýř, který měla pouze na břiše a ne na zádech, sloužil zcela jistě k ochraně před nepřáteli. Jak je známo, když se u druhu během evoluce objeví jistý znak, jeho potomci jej budou mít též a bude se vyvíjet spolu s nimi. To se tedy týkalo krunýře želv, který během milionů let začal nabývat na tloušťce a síle. Už to nebyl jen plastron, který se dal nazvat krunýřem. Brzy se objevil karapax (zádová část krunýře) a želvy tak byly plně chráněny. Odteď mohl jejich brnění rozdrtit pouze stisk toho největšího masožravého dinosaura, se kterým se mohly potkat... A překvapivě, jen deset milionů let poté, co se na Zemi objevil Odontochelys, došla evoluce krunýře k tomuto zásadnímu bodu. Nejstarší dosud nalezenou želvou se skutečným krunýřem byl rod Proganochelys. Tato želva žila před 210 miliony let a její rozšíření bylo zřejmě kosmopolitní. Lze tak usuzovat díky faktu, že její fosilie byly nalezeny v Německu, Thajsku a Grónsku. Tyto tři části světa jsou dnes nesmírně vzdáleny, nicméně v období Triasu byly všechny kontinenty spojeny v jeden superkontinent zvaný Pangaea. Různí živočichové, ať už to byli savcovití plazi, dinosauři nebo právě první želvy, měli možnost rozšířit se po souši kamkoliv, aniž by narazili na souvislou vodní plochu, jež by jim v osídlování nových území bránila. Proganochelys je někdy nazývana Triassochelys, Psammochelys, Stegochelys či dokonce Chelytherium. Ať už si člověk oblíbí jedno nebo druhé jméno, je tato želva důležitým dokladem evoluce želv v Triasu. Proganochelys měla jeden metr na délku, byla plně obrněna svým krunýřem a překvapivě, na konci ocasu měla řádku trnů. Mohly sloužit k obraně. Zajímavé je, že výsledkem konvergentního vývoje (kdy se nepříbuzné druhy vyvíjejí podobně v závislosti na životě ve stejném prostředí) se podobná ocasová zbraň objevila nejen u ankylosaurů, ale také u pleistocénních, dnes již vyhubených, želv z Tichého oceánu...

Proganochelys neměla zuby, zato byla vybavena malými výběžky v čelistech, jež byly uchopovaly potravu. Těžko však říci, čím se živila... Po Proganochelysovi máme ve fosilním záznamu nevyplněnou linii, pokud jde o želvy. Jak již bylo zmíněno, Proganochelys žila před 210 miliony let. Další vyhynulá želva v pořadí pochází z doby před 196 miliony let a jmenuje se Kayentachelys. Její jméno je poctou geologické formaci Kayenta v Arizoně, kde byly objeveny její pozůstatky. Tento neobyčejný tvor měl pouhých 60 centimetrů na délku. Kayentachelys byla zemní želvou, což se dá poznat podle silných končetin zakončených tuhými drápy. Výzkumy naznačují, že Arizona byla na začátku Jury územím písečných dun a úzkých řek. To bylo prostředí, ve kterém želva Kayentachelys žila. Zda šlo o býložravce (což by mohlo být pravděpodobné) nebo snad o masožravce, to není úplně jisté. Jinou raně jurskou želvou byla Australochelys, žijící před 190 až 180 miliony let v Africe. V něčem se podobala Proganochelysi, neboť například neměla zuby, ale opět jen jakési malé útvary v čelistech. Lebka Australochelyse dokazuje, že tento plaz měl mimořádně dobrý sluch. V budoucnu se sluch stal jedním z hlavních smyslů, jež želvy využívají...

Pokračování příště...