Správce dinosauřího parku - Othnielie se vracejí do původní domoviny

Začínají nám prázdniny! To však nemůže říci náš přítel Dan, správce Dinosauřího parku. Každou chvíli je nucen vypořádat se s pravěkými zvířaty, která působí problémy...

Othnielie se vracejí do původní domoviny

Minulý týden jsme se já, Charles, Oliver a Tim dohodli na několika nových plánech. Jeden z nich jsme již začali realizovat. Jde o přesun několika skupin Othnielií z parku zpět na Isle of Die. Dosud jsme nevěděli, jak se jim bude ve volné přírodě dařit. Týkalo se to především mláďat, jež se narodila v zajetí. Jejich matky jsou nicméně stále divokými jedinci, usoudili jsme tedy, že se o své potomky budou i nadále dobře starat bez pomoci ošetřovatelů. Náš úsudek byl správný. Ale nebudu předbíhat. Nejprve k tomu, jak to vlastně začalo... V pondělí jsem se v hlavní budově setkal s Oliverem a sdělili jsme si, co si o plánu myslíme. Zároveň jsme vytvořili strategii, jak vše učinit. Oliver si ze mě bohužel dělal legraci. Na konec rozhovoru mi řekl, že vypadám jako Saltoposuchus vyválený v blátě... Velmi mě to urazilo... Zvláště pak, když jsem si zjistil, co to ten Saltoposuchus je. Malé zvířátko s hubenýma nožičkama, a vyválené v blátě? Nicméně, v úterý přesun Othnielií započal. Vybrali jsme čtyři matky, z nichž každá měla dvě mláďata. Některé Othnielie mají mláďat více, avšak my vybrali zrovna ty samice, které měly stejný (a nepříliš vysoký) počet mláďat. Matky jsme uspali střelami z uspávacích pušek. Bohužel se střel zalekly a v ohradě způsobily příšerný chaos. Celé stádo bylo vylekané a utíkalo sem a tam, bez jakéhokoliv řádu, každý sám za sebe. Někteří samci se dokonce přiblížili k plotu a kopali do něj zadníma nohama, pozorujíce nervózní ošetřovatele za ohradou. Situace se uklidnila až za půl hodiny. Aby se tak stalo, museli jsme její okolí opustit, protože naše přítomnost dinosaury doslova štvala... Až poté jsme se vrátili, opatrně vtrhli do výběhu a Othnielií matky přepravili. Mláďata s nimi dosud zůstávala, volajíce své spící matky o pomoc. Mláďátek nám bylo líto, ale takto to chodí. Matky se stejně zanedlouho probraly a s mláďaty se zase setkaly. Nyní bylo třeba přesunout Othnielie do klecí, jež poté odnesla helikoptéra. Přesun byl celkově jednoduchý, ačkoliv se při něm jedna samice probrala a kopla Jima, našeho veterináře, do hlavy. Zranění nebylo vážné, ovšem ošetření bylo nutné. Jimovi na čele zůstaly dvě krvavé rýhy. Musel jsem se smát, přišlo mi to hrozně vtipné. Až pak mě někdo pořádně praštil do zad a já se uklidnil. Teď se mi smál zase Oliver, že prý má křehká záda, podobná hřbetu Saltoposuchova, nic nesnesou. Tohle mě pořádně urazilo. Během letu vrtulníkem jsem se od Olivera držel co nejdál...

Přílet na Isle of Die byl problémový. Počasí se zhoršilo a my vletěli přímo do bouřky. Jen šedesát metrů od stanoviště příletu (konkrétně malé pláňky mezi lesem a řekou) uhodil do stromu blesk a zapálil ho. Nejprve se zdálo, že toto prostředí není k vypuštění Othnielií vhodné. Nakonec jsme se však rozhodli riskovat a využít šanci. Vypuštění zvířat do přírody nebylo nic těžkého. Jen jsme otevřeli klece a matky s mláďaty vyběhly ven. Po kamenech přehupkaly řeku, s opatrnými mláďaty za zády, a zmizely v otevřené buši poblíž vysoké stolové hory, nad kterou se zrovna vznášeli pterosauři. Akce se zdařila! Kvůli sílící bouřce jsme však nebyli schopni vzlétnout. Bylo to příliš riskantní... Proto jsme v helikoptéře museli strávit další tři hodiny. Když se bouřka proměnila v osvěžující letní deštík, ostrov jsme opustili. Doprovázely nás přitom Tapejary, ladně plachtící nad ostrovním pralesem. Za několik desítek minut jsme opět stanuli v Dinosauřím parku. Mise byla splněna! Nebylo to však jednoduché... Nevím proč, ale při pobytu na Isle of Die, byť krátkém, se mi vždycky roztřesou ruce. Těžko říci, co od toho místa očekávat... To se týká i jeho vyslanců do světa. Moře v jeho okolí už krřižují tajemní mořští plazi. Nikdy jsme se však nesetkali s případem, jenž se vynořil včera. V okolí jednoho malého atolu byl zaznamenán výskyt čehosi podivného. Šlo o obrovskou ploutev čnící přes dva metry nad vodou. Ti, co ji sledovali, zaznamenali, že se během dvaceti minut ani jednou nepotopila. Co to bylo zač?

Jak je zvykem, další část Správce dinosauřího parku, nyní již prázdninového, napíši za týden!