Další pátek znamená další Správce dinosauřího parku! Zřejmě není co dodat, máte-li zájem, přečtěte si, co správce Dan prožil...
Velký útěk Adelobasileů
V pondělí se na ostrov vrátil Oliver, k našemu překvapení se Erythrosuchus Eric trochu uklidnil a ani se nepokoušel o útěk z ohrady. Přesto jsme byli rádi, že Oliver je zpět. Na tohoto člověka je spolehnutí. Tedy až na jednu věc, je to vtipálek. Když nepomáhá zabránit útěkům zvířat nebo neběhá po Isle of Die s cílem najít podivuhodné tvory, dělá si z nás legraci. Hned v pondělí mi u večeře dal dárek. Z krásně vypadajícího, zeleného diamantu, jenž prý našel přímo pro mě, se vyklubala zapáchající látka. Přilepila se mi na ruku a já nakonec musel použít nože k tomu, abych ji odsekl. Sebe jsem nezranil, ale nůž je dodnes nepoužitelný. Oliver říkal, že látka ztvrdne, ale zmýlil se, anebo to byl další vtip... V úterý přijel zpět na ostrov i Charles. Dovolenou si prý užil a příští týden sem přijede zbytek jeho rodiny. Děti se prý nemohou dočkat, až uvidí svého tatínka obklopeného pravěkými zvířaty. Bohužel, Charlesovi největší miláčci se ještě v úterý stačili vytratit. Normálně se drží u něj na zahradě a přebývají ve velké kleci porostlé rostlinami. Pod klecí mají spoustu nor, jež pak vedou ven do různých částí zahrady. Jakmile Charles klec otevřel, nespatřil jediného Adelobasilea! Nejprve je hledal na zahradě, pak i v obydlích pracovníků, jež jsou vlastně jeho sousedy. Byl opravdu v rozpacích a okamžitě mi zavolal, abych se chopil vedení akce na odchyt těchto malých tvorečků. Popravdě, když mi osobně sdělil, co se stalo, zamrazilo mě. Měl jsem černé svědomí, jelikož jsem na Adelobasilei v posledních dnech tak trochu zapomněl. Ani ostatní krmiči a ošetřovatelé se na ně nepřišli podívat. Nikdo jim nenosil potravu, a tak nebylo čemu se divit. O tom jsem ale pomlčel. Nechtěl jsem, aby Charles věděl něco o mém zapomnění na jeho mazlíčky. Hned jsem ohlásil všem veterinářům, ošetřovatelům a údržbářům, kterých v úterý bylo na ostrově dohromady jen osm, aby začali s hledáním. Běhali jsme po ostrově a hledali jedinou známku přítomnosti malých chlupatých savců. "Mám ho! Mám ho!" vykřikl toho dne v šest hodin odpoledne Jarrod, nový asistent veterináře. Za ocas držel svíjející se, chlupatou kouli, jež ani trochu nepřipomínala Adelobasilea. "To je jen krysa," vydechl jsem zklamaně. Jarrod pak strávil půl hodiny mytím rukou, což nás mírně zpomalilo. Během úterý jsme nanašli jediného z těch uprchlíků, jaká to škoda... Rozhodli jsme se pokračovat druhého dne.
Oliver se vše dozvěděl u snídaně. Bleskurychle jeho hlavou proběhla přímo geniální myšlenka. "Když si dělají nory, hledejte je! Samotná malá zvířátka asi nenajdete, protože jsou moc plachá a cítí vibrace vašich kroků. Kde ale budou nory, tam budou i Adelobasileové!" řekl nám. Byl to skvělý nápad a brzy se odvědčil. Veterinář Tom brzy jednu noru objevil. Problémem bylo, že byla přes dva metry hluboká. Zbývalo jediné: podívat se dovnitř. Jakmile se Tomův rýč ocitl v polovině zčásti vykopané jámy, vyběhli z ní dva Adelobasileové. Tom popadl síťovou pistoli a jednoho z nich dostal, ten druhý utekl. Vběhl však pod nohy samotnému Charlesovi, který nalezl síť jamek v blízkém lesíku. Charles až překvapivě hbitě skočil za malým savcem a pevně jej uchopil za zadní nožičky. Vystrašený Adelobasileus pískal, ale pak poznal, že jej drží Charles. Snad si uvědomil, že toho muže zná, a uklidnil se. V síti jamek bylo nalezeno dvanáct Adelobasileů, opravdu skvělý úspěch! Oliver a já objevili několik dalších na opačné straně ostrova. Pět Adelobasileů, včetně dvou březích samic, nalezly úkryt v malé skalní sutině blízko pobřežních útesů. Zde již žádný ryč nepomohl. Oliver zjistil, že sutina je poměrně hluboká. Po hmatu přišel na to, že nová nora je delší než jeho ruka. Malé savce jsme nakonec nalákali na několik šťavnatých červů, to si ovšem vyžádalo množství času. Než jsme tuto pětici dostali ven a ujistili se, že v sutině nejsou další jedinci, uběhlo půl druhé hodiny. Pokud vím, chytili jsme již 19 Adelobasileů, z osmadvaceti. Vynořily se spekulace o tom, že někteří Adelobasileové vtrhli do výběhů Troodonů, Siamotyranna, Erythrosucha nebo třeba i Lagosuchů, a pochopitelně nepřežili. Pátrání však pokračuje a já jsem ochoten strávit i několik dní hledáním zvířat, která Charles tolik miluje. Nechci, aby jeho rodina byla zklamána z toho, že neuvidí všechny Charlesovy mazlíčky...
Najdou Dan a jeho spolupracovníci zbytek skupinky Adelobasileů? Neskončil již jejich život setkáním s dravými zvířaty? To se dozvíte příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat