Ve stínu přízraků-část 3.

Uběhlo jen pár dnů od napsání druhé části příběhu, řekl jsem si však, že tu třetí musím napsat co nejdříve... A tak Vám ji nyní přináším! Ale proč se v jávské džungli vyskytuje prapodivný netopýří obr Ahool a neovykle velký varan?

VE STÍNU PŘÍZRAKŮ-ČÁST TŘETÍ:

"Kdybych neviděl ty fotky, tak bych Ti nevěřil ani slovo," snažil se moudrým tónem říci John Campbell, "taky kdo by věřil takovým báchorkám a pohádkám o obřích monstrech, že?" Alice jen pokyvovala hlavou. Yan raději seděl opodál, protože ho Johnova slova pořád dokola rozesmívala. James jim vysvětloval, co to s Andrewem vlastně viděl. Všichni seděli kolem stolu v domě, který byl jejich základnou. "Říkám Vám, ten varan byl obrovský. Hnal se za námi neskutečnou rychlostí. Nevím, zda to bylo proto, že jsme ho jen vyrušili. Možná měl i hlad," mluvil dále James. Náhle vstoupil do domu Andrew. "A mám to! Tři další lovecké pušky a jedna pistole, to se mi podařilo získat od toho chlapa vedle," informoval své společníky. Pak jim podal získané zbraně. "Kdo tady umí střílet?" zeptal se nechápavě John. "A po čem chcete střílet? Snad ne po těch krásných zvířatech?" vyhrkla Alice. "Ale ne, je to prostě na obranu... Jeden nikdy neví," řekl chladně Andrew a dodal: "Je na čase jít. Musíme vyrazit hned! Doufám, že věci máte zbalené a že jste tu nic nenechali, protože vesnici neuvidíte na několik dní!" Po těchto slovech všichni vyběhli do lesa. Nejprve šli rychlým krokem a nezdržovali se studováním malých zvířat, která potkávali. Nevypadali jako členové obyčejné expedice. Díky puškám připomínali spíše vědce studující zvířata ve válečné zóně. Po delší chvíli velmi rychlé chůze dorazili tam, kde včera James a Andrew poprvé potkali Ahoola. Doufali, že tu sídlí, ale v okolí nenašli žádné stopy jeho přítomnosti. Ani fotopast již nic nezachytila. "Dejte mi moment," řekl Andrew a zavedl Jamese k nedaleké řece. Přebrodili ji a ocitli se na bahnitém břehu, v němž se táhly stopy ocasu a drápů jakéhosi tvora. "Tohle není Ahool, ale ten varan je zanechat mohl, co ty na to?" zamyslel se James. To už je ale dohnali Alice, John a Yan. "Do té vody nevkročím. Je to špinavé!" řekl John. "Ty stopy můžou být od krokodýla," informoval Jamese a Andrewa Yan, který zrovna procházel rychle tekoucí vodou, "je to dost pravděpodobné." "Pro nás není Yane," řekl mu na to suše James. "Jdeme dál," pokračoval, "a vy, Johne, přebroďte tu řeku, nebo tu zkameníte na místě! My jdeme!" Opět chvíli běželi, až se dostali do vyšších poloch. Věděli, že jsou příliš daleko od hnízda Ahoola, ovšem pomalu se blížili k místům, kde se setkali s obřím varanem. Náhle uslyšeli skřeky. Vycházely z koruny blízkého stromu. Andrew k němu přiběhl a zamířil puškou nahoru, přestože kromě listí a větví neviděl nic. "To je on," zašeptal pak Jamesovi. Ve vteřině vystřelil. Obrovský tvor se vznesl do vzduchu a obratně mezi stromy plachtil dolů, k lidem. John, který zrovna líně přišel za všemi ostatními, měl zažít něco skutečně neobvyklého. Obrovitý netopýr doletěl až k němu a v mžiku ho srazil k zemi. John jen vyděšeně křičel, a nutno podotknout, že tentokrát to Yanovi k smíchu nebylo. Ahool ale brzy odletěl. "Dobrý, Johne?" optal se James. John jen naznačil, že se mu nic nestalo. Očividně byl však ve velkém šoku. "Nesmíme ho ztratit, jdeme! Pal!" vyhrkl Andrew a rozběhl se za Ahoolem. James ho následoval. Přidal se k nim také Yan, též vybavený loveckou puškou. Ahoolovo obrovské tělo bylo chvíli dobře viditelné, i když se zanedlouho ztratilo v hustém porostu. Andrew však věděl, kam letí. Po chvíli ho zase spatřil a vystřelil. Zvuky, které se v tu chvíli ozývaly z Ahoolova hrdla, byly jakoby z jiného světa. Náhle bezvládně spadl. Terén se už začal měnit. Yan téměř sklouzl ze strmého svahu. Naštěstí se zachytil kořenů nějaké rostliny, ale když odkryl listy kapradin nacházejících se před ním, spatřil velký sráz. Ahool spadl kamsi do toho údolí...

"Připomíná mi to spíš loveckou akci než vědeckou expedici," řekl James, když se po dlouhém běhu uklidnil. Hned nato pomohl Yanovi dostat se ze svahu na jeho úpatí, kde se dalo stát. "Už ho vidím," řekl náhle Andrew, "leží tam dole. Propána, co jsme to vlastně udělali?" Ve chvíli se ale spustil dolů, držíce se různých rostlin, až se dostal k Ahoolově tělu. Zjistil, že kulka zasáhla zvíře do krku. "Jestli jsem teď právě zabil nejvzácnější zvíře na světě, tak se tady na místě zastřelím. Žádný vědecký výzkum nenahradí život toho zvířete," začal trochu smutně Andrew. Mezitím se už na místo dostavili Alice a John. Také sklouzli dolů a stanuli před Ahoolovým tělem. Yanovi a Jamesovi nezbývalo, než je následovat. "Jak tohle dostanete do tábora? Mimochodem, znamená to, že ještě dnes se ohřejeme ve vesnici?" řekl John. Všichni si Ahoola prohlíželi. "Nejspíš velký druh kaloně. Koukněte na ty zuby, tohle se živí ovocem. Aspoň myslím," podotkl James. Andrew se mezitím chytal za hlavu. Ze zabití tak "úžasného, vzácného tvora", jak jej nazýval, mu bylo špatně. Mezitím si povšiml dýmu vystupujícímu kdesi z údolí. Bylo to daleko, ale nikdy nic takového neviděl. Většina lidí by řekla, že je to jen šedý mrak. Ale Andrewovi se to nezdálo. "Nechte ho tu a pojďte!" řekl nervózně a po bahně sjel dolů. "Tohle je celý pan Goodman. Něco zastřelí, pak toho lituje, najednou uteče... Co máme dělat?" začal zase John. James dal všem pokyn, aby Andrewa následovali. Dlouho jej však nemohli najít. James předpokládal, že Andrew utíkal vpřed. Tam také mířil a ostatní běželi za ním. Až poté nalezli u další řeky Andrewa, jak se sklání nad nějakými stopami. Bylo jich tu po málu, ale Andrewovi stačily k tomu, aby se nad nimi podivoval. Neřekl jediné slovo, přestože jich měl teď na jazyku stovky. Pak přeskočil řeku a utíkal dál. James ty stopy vyfotografoval. Jednoduše by se daly popsat takto: byly středně velké a tříprsté. Běh již trval asi půl hodiny a všichni byli unaveni. Pak se začalo ozývat další "a'Hool!" a každý zpozorněl. Větve vysokého stromu opustil další netopýr, byl dobře viditelný a rozeznatelný. "Kam nás to vedeš, Andrew? Není to úžasné?" zeptal se ostatních James. Asi za tři minuty dohnal tým Andrewa. "Tiše! Něco slyším!" řekl jim. Kolem expedice to v křoví začalo šustit. Něco se tamtudy pohybovalo a bylo to čím dál blíž. John asi na vteřinu uviděl něco zeleného. Raději na to místo namířil puškou. Už byl připraven vystřelit po tom zvláštním tvorovi. Ukázalo se to však být něčím, co nikdo nečekal. Z křovin vystoupily těžké boty, zelené kalhoty i bunda, přilba na hlavě a samopal. Byl to voják. Pohled zpět, a další voják. Tým byl jimi obklopen. Vojáci na ně mířili zbraněmi jako na nesmírně nebezpečné vetřelce. "Propána, co se to tady děje?" pomyslel si James...

Co má tohle všechno znamenat? Pokračování příště!!!