Zvláštní znaky dinosaurů-Hadrosauridi

Tato část Zvláštních znaků dinosaurů se zaměří na mou oblíbenou skupinu býložravců, pozoruhodných kachnozobých dinosaurů!

Dinosauři z čeledi Hadrosauridae byli v pozdním období Křídy nejvýznamějšími býložravci severní polokoule. Známe celou řadu různých rodů, druhů i podčeledí. Tito "dinosauři s kachním zobákem" jsou velmi oblíbeni. I lidé, kteří se o pravěk příliš nezajímají, znají například Parasaurolopha, až desetimetrového býložravce žijícího před 75 miliony let na území Severní Ameriky. Jeho zvláštním znakem byl podivuhodný hřeben na hlavě. Hadrosauridů existovala v Křídě celá řada, další známí jsou např. Corythosaurus, Lambeosaurus, Kritosaurus, Tsintaosaurus, Brachylophosaurus, Anatotitan, Edmontosaurus, Hypacrosaurus, Jaxartosaurus, Prosaurolophus, Saurolophus, Telmatosaurus, Maiasaura... Jen vypsání jmen všech dosud známých rodů by zabralo mnoho místa. Kromě typického vzhledu měli samozřejmě ještě něco společného-předka. Paleontologové se domnívají, a vlastně pro to existují přinejmenším částečné zkamenělé důkazy, že se hadrosauridi vyvinuli z iguanodontidů. To byla skupina dinosaurů, která naopak prosperovala spíše v rané Křídě. Iguanodontidi byli podobně stavěni: chodili po čtyřech končetinách, ale při běhu používali pouze ty zadní. Také to byli býložravci, spásající nízko i vysoko rostoucí vegetaci. Dříve byl Headem popsaný severoamerický Protohadros považován za předka hadrosauridů, široká dolní čelist tomu vždy napovídala. Až po letech se vědecký názor změnil a nyní je považován za specializovaného iguanodontida. Jiní pokročilí iguanodonti, kupříkladu Probactrosaurus, by ale mohli představovat nějaký článek mezi těmito dvěma skupinami dinosaurů. Nyní si představíme některé typické, a občas i bizarní znaky kachnozobých dinosaurů...

Hadrosauridi z podčeledi Lambeosaurinae, včetně Parasaurolopha, Charonosaura či Labeosaura, měli na hlavě charakteristický hřeben. Mohl být pestře zbarven a snad sloužil k upoutání pozornosti samice, ale hlavním důležitým poznatkem je fakt, že byl dutý. Byl tedy hlavně používán k vytváření a zesílení zvuků. Zvíře natáhlo nozdrami vzduch, ten se dostal do hřebenu a vyšel ven tlamou, spolu s hlasitým zvukem. Hadrosauridi byli stádová zvířata, což víme i z nálezů celých uhynulých skupin. Díky zvukům spolu komunikovali, občas snad mohli hlasitou kakofonií zahnat i predátory. Známe ale i takové rody, u nichž je význam hřebene zatím neznámý. Čínský Tsintaosaurus byl vybaven jedním skutečně neobvyklým-tak nezvyklým, že si někteří paleontologové dosud myslí, že při rekonstrukcích byla na hlavu omylem posunuta nějaká jiná kost. Tenký, k hlavě kolmo vztyčený útvar Tsintaosaurovy lebky je tedy předmětem diskusí. Jiní hadrosauridi, např. Edmontosaurus, měli na ocase vysoké čepelovité štíty. Ocas kachnozobých dinosaurů byl celkově tuhý. Ale proč si vlastně tito veleještěři vysloužili název kachnozobí dinosauři? No, stačí se podívat na jejich zobák. Není pravda, že by byl bezzubý, jako u kachen, vlastně nesl tisíce zubů. Takovým shlukům někdy i malých zubů, nashromážděných těsně jeden vedle druhého, se říká baterie. Chrup pokrýval pouze hrany a vnitřní povrch čelistí. Zuby byly na svých pozicích až ve čtyřech vrstvách. Když se zuby v horní vrstvě odlomily (mohlo k tomu dojít i v rámci jednoho zubu), řada se posunula nahoru. Hadrosauridi patřili mezi malé množství druhohorních plazů, kteří svou potravu žvýkali. Je možné, že právě to byla jedna z jejich evolučních výhod. Podle některých vědců byli nejdokonalejšími býložravými veleještěry. Jejich úspěch je nepochybně alespoň z části spjat se způsobem, jakým efektivně zpracovávali potravu. Kdyby tito tvorové před 65 miliony let nevyhynuli, zřejmě by se jim dařilo i nadále...

Při psaní tohoto článku jsem čerpal informace z knih "Dinosauři: Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona a také knihy "Velcí dinosauři" od Zdeňka V. Špinara a Philipa J. Currieho. Do komentářů můžete napsat své názory!