Původ plesiosaurů (2/3)

Máme tu další část Původu plesiosaurů! Ve druhé části této trilogie budeme opět pátrat po předcích jedné velké a dobře známé skupiny pravěkých zvířat!

Původ plesiosaurů

Přechodné články

Minule jsme se seznámili s Claudiosaury a Nothosaury, kteří mohli představovat přímé předky plesiosaurů. Pokud ne, alespoň Nothosauři patřili do stejné vývojové větve a nesli mnoho znaků, jež se u plesiosaurů rozvinuly. Ale kde hledat původ těchto majestátních zvířat?

Vraťme se zpět v čase do období Triasu. Na území severní Itálie, kde v té době žili první dinosauři a s nimi i podivní "opičí ještěři", dominoval jeden velký mořský plaz. Vedle nálezů jednoho ryboještěra nebo-li ichtyosaurida, mořského plaza vzhledem podobného delfínům, zde žil i jeden z možných předků plesiosaurů. Představte si, že se procházíte po písčité pláži, pokryté stopami dinosaurů, a sledujete ptakoještěry kroužit nad vodou hledajíce ryby. Pak náhle jeden z pterosaurů uvízne ve vodě, něco ho do ní stáhne a on už se nevrátí. Je možné, že jeden podivuhodný nothosaurid takto lovil ze zálohy...

Někteří nothosauridi, jako byl například Lariosaurus, bývají často vyobrazeni se dvěma ploutvovitými končetinami, nejčastěji jsou to ty přední. Naopak zadní končetiny stále nesou drápy. I když zkamenělé pozůstatky nenesou stopy po ploutvích, tato zvířata je měla. Lariosaurus, kterého známe z pravěkého Španělska, byl blízkým přábuzným našeho italského dravce pterosaurů. Ten se jmenoval Ceresiosaurus. S délkou 4 metrů by se tato příšera dala přirovnat ke krokodýlům, a možná byl i stejně divoký... Toto zvíře patřilo vodnímu světu. Ve své mořské domovině plaval prohýbaje se přitom esovitě do stran. Užíval k tomu velmi silný ocas a své útlé tělo. A nyní, může nám styl plavání tohoto tvora pomoci k odhalení původu plesiosaurů? Stačí se podívat na zkamenělé končetiny Ceresiosaura...

Ceresiosaurus měl totiž prsty na končetinách mnohem delší než ostatní nothosauři. Kdyby to byl stromový živočich, možná by s tak dlouhými drápy uspěl při šplhání po kůře stromů. Ale Ceresiosaurus byl zcela vodní plaz a my dnes víme, že dlouhé prsty měly jakési zmožené články, kterým se v anatomii říká falangy. Prsty byly pokryty kůží a tvořily ploutve. Navíc lze z kostry tohoto živočicha vypozorovat, že přední končetiny byly mnohem masivnější než ty zadní. Z toho usuzujeme, že přední končetiny poháněly tělo při plavání, kdežto zadní využíval Ceresiosaurus ke kormidlování. Může se to zdát, jako složitý pohyb, ale ve skutečnosti byl docela jednoduchý a efektivní. Ceresiosaurus by možná ve vodě předehnal i dnešní krokodýly. Navíc to nebyla žádná těžká váha, mohl si dovolit v rychlosti vystartovat po kořisti a dostat ji během několika vteřin. Na rozdíl od většiny nothosauridů měl Ceresiosaurus nezvykle dlouhý krk-jeden z typických plesiosauřích znaků. Avšak hlava stále připomínala více Nothosaura, než například Cryptoclida. Ovšem, lebka byla užší než u mnoha nothosauridů, což je neobvyklé...

Zůstaneme ještě ve středním Triasu. Krátce poté, co se objevil Ceresiosaurus, vyvinula se i zcela nová čeleď mořských plazů. Není příliš dobře známa, ale zdá se, že představuje onen hledaný přechodný článek mezi nothosaury a plesiosaury. Šlo o čeled Pistosauridae, která je zastoupena pouze jedním jediným druhem. Byl to Pistosaurus. Byl 3 metry dlouhý a žil na území Evropy asi před 230 miliony let. Pistosaurus vykazuje znaky jak nothosauridů, tak plesiosauridů. Lebka je podobná plesiosaurům, ale obsahuje patro typické pro nothosaury. Tělo se podobalo nothosauřímu tělu, ale páteř byla málo ohebná-typický znak plesiosaurů. Končetiny byly veslovité a na souši, pokud se na ni Pistosaurus vracel například kvůli kladení vajec, byl zcela nemotorný.

Někteří vědci si myslí, že Pistosaurus nebyl přímým předchůdcem plesiosaurů, na druhou stranu ukazuje, že jim byl přinejmenším velmi blízce příbuzný. Neměl již ten dlouhý nothosauří ocas-ten se postupně zkracoval. Byl to rybožrout. Ale stále toho o tomto pozoruhodném zvířeti mnoho nevíme...

Najít přechodná stadia mezi jednotlivými skupinami zvířat není úplně to nejlehčí. Zdá se však, že při zkoumání zkamenělin pozdních nothosaurů a raných plesiosaurů, ke kterým můžeme přidat i čeleď Pistosauridae, došli vědci k pozoruhodným závěrům. Evoluce plesiosaurů byla opravdu podivuhodná.

První plesiosauři se objevili nejspíše už v raném Triasu, ale rozvinuli se až v období Jury. Tehdy už existovala velká spousta různých druhů. Na ty se podíváme v příští části...