Správce dinosauřího parku - Útěk Tsintaosaura

Další pátek, další Správce dinosauřího parku! Doufám, že pro Vás bude pěkným vstupem do dalšího adventního víkendu...

Útěk Tsintaosaura

Víte, někdy máte v životě pocit, že kdyby existoval stroj času, zcela jistě byste se vrátili do minulosti, a to napořád. Možná ještě před rokem byl Dinosauří park relativně bezpečným místem, občas se něco přihodilo, ale jinak byl celkem klid. Nyní tomu tak není. Ačkoliv probíhá advent a všichni v parku ho slavíme, zvířata tomu jaksi nevěnují pozornost. V pondělí ráno mne chlapi vzbudili, abych se přišel podívat na Giganotosaura. Nehnutě ležel na zemi a těžce dýchal. Dlouho totiž nejedl-na Clarkovy finance musíme čekat ještě dva týdny, do té doby nebudeme mít dost peněz na nákup nových surovin, včetně jídla a také krmení pro zvířata. Musíme teď šetřit. Giganotosaurus přes víkend nejedl, nikdo jej nekrmil. Během pondělního rána byl tedy zcela vyhládlý, jak jsme zjistili, měl zvýšenou teplotu, a nemohl se postavit na nohy. Pár velkých kusů masa to napravilo. Ale kdo ví, co přinese budoucnost... Charles mluvil s Clarkem naposledy ve středu odpoledne, telefonoval mu do Spojených států. Clark ho informoval o tom, že to s penězi stále vypadá bledě, ale termín jejich vydání se nemění. Poté Charlesovi navrhoval, aby si Dinosauří park vzal půjčku a okamžitě tak získal peníze. To ale není dobré řešení. Na speciální poradě týmu ve čtvrtek po deváté hodině ranní jsme se shodli na tom, že vyčkáme. Nejvíce naštvaný je Oliver. Musíme šetřit palivem, Oliver tedy nemůže vyrazit na další cestu na Isle of Die. Paliva je již málo, sotva stačí na to, aby helikoptéry po pár týdnech doletěly pro zásoby na vzdálené, lidmi osídlené ostrovy. Včera k poledni se náhle přihnaly bouřkové mraky a doslova srovnaly se zemí lesík na jižním pobřeží Tedova ostrova. Dnes ráno jsem se tam byl podívat, zatímco jsem byl na procházce s Leptoceratopsem Dinem. Většina obrovských pobřežních palem se proměnila v padlé velikány. Pláž byla celá vymletá: v písku se válely ulity amonitů a belemnitů, tu a tam nějaký hlavonožec, a také mrtvé tělo zubatého ptakoještěra. Pořídil jsem fotografii toho nezvyklého úkazu a dnes před obědem ji ukázal Oliverovi. Ten vyskočil radostí, že má konečně co zkoumat, sebral se a za pár desítek minut se už hrabal různými kleštičkami a dalšími nástroji v pterosaurovi. Podle něj je to zástupce rodu Rhamphorhynchus. Nalezený exmplář byl v dobrém stavu, alespoň tedy na to, že zemřel při bouři. Oliver se rozhodl jej vycpat a vystavit jej v našem skromném muzeu. Jen se obávám, že jednoho večera za mnou přijde, vzbudí mě, a než se rozkoukám, uvidím zubatou tlamu té potvory. No, u Olivera jsou možné všechny všední i nevšední žertíky...

Největší akcí, kterou jsme během týdne prožili, byl útěk jednoho ze dvou Tsintaosaurů. Tito dva hadrosauridní, nebo-li kachnozobí dinosauři jsou neškodní vegetariáni, tedy pokud do něčeho náhodou nestrčí. V tomto případě to byl po více než roce kůl v plotě. Jeden z dinosauřích bratrů se o něj opřel a prásk! Třetina plotu spadla k zemi. Původce tohoto neštěstí využil situace a utekl. Jeho bratr se zatím pokojně pásl na šťavnatých kapradinách. Uniklý Tsintaosaurus na své cestě dlouho nikoho nepotkal. Zmizel v pralese uprostřed ostrova. Tento les však není příliš velký, zabírá zhruba území pole. Navíc je dost hustý a dinosaur se v něm nezdržel dlouho. V tuto dobu byl také zahlédnut Jasonem, dělníkem pracujícím na výstavbě silnice vedoucí napříč ostrovem. Velmi se polekal, vzal nohy na ramena a upozornil rangery na fakt, že ve středu ostrova se pohybuje obrovský lidožrout s tlamou širokou jako obývací pokoj, jež je plná zubů. Pravdu měl ovšem jen v tom, že zvíře má mnoho zubů-kachnozobí dinosauři jich měli asi tisíc, byly naskládány těsně vedle sebe a dodávaly tak oněm "kachním zobákům" dostatečnou sílu při rozmělňování potravy. Tu ovšem tvořily rostliny. Bral jsem jako svou povinnost se k rangerům při odchytu připojit a pomoci jim. Nasedli jsme do tří jeepů. Tsintaosaura jsme nalezli po deseti minutách jízdy, zrovna utíkal cestu a dělal si patrně legraci z pronásledování vyděšených dělníků. Jeden z rangerů vytáhl z jeepu naproti mě velkou tyč s červenou vlajkou. Dinosaurus si toho díky svému barevnému vidění všiml. Ranger doufal, že jej tak přiláká do pasti, ale Tsintaosaurus prokoukl lest. Dal se na útěk. Projížděli jsme tuhým terénem, kola aut takřka zapadala v bahně, na jiných místech bylo až příliš mnoho prachu a nebylo vidět na dva metry. Nakonec se jeepům podařilo dinosaura obklíčit. Pak se stalo něco neuvěřitelného. Tsintaosaurus se rozběhl a pořádně narazil do jednoho auta-zrovna si musel vybrat to, ve kterém jsem seděl já! Několikrát jsme se překutáleli. Asi jsem na chvíli ztratil vědomí. Když mě někdo polil vodou (asi to byl jeden rangerů), ležel jsem už v trávě daleko od místa, kde se to vše stalo. Bylo mi pouze oznámeno, že odchyt zvířete byl úspěšný, Tsintaosaurus byl uspán a odvezen do pozorovací ohrady. Jeho celkově neškodný bratr tam byl přesunut též... Rozhodně to bylo nezapomenutelné.

Užijte si víkend a počkejte si na další část Správce dinosauřího parku, kterou jako obvykle napíši v pátek, tedy, doufám v to!